Článek
O narcistech jsme si mohli přečíst strašně moc článků, a vždy vyjadřovaly to samé, NIC. De facto, pouhé posuzování druhého na základě vlastní důležitosti a přesvědčení, že když je někdo tvarohový a ne makový, jako posuzovatel, tak má nějakou poruchu, má nějaké problémy, má problém s láskou k druhým a sobě samému a další spousty nesmyslů.
Nedovolím si posoudit, kde je nějaká hranice poruchy nějakého vývoje. Mezi lidmi obecně se najde spousta lidí, kteří údajně či opravdově vybočují z nějaké řady, kterou kdosi na základě ničeho někdy a někde určil. To, co si však dovolím posoudit je obsahová nesmyslnost podobných článku.
Upřímně řečeno, já lidi vnímám jako LEVIČÁKY a PRAVIČÁKY, dále na líné a pracovité a dále na soběstačné a nesoběstačné, závislé a nezávislé a pak až se dostáváme do nějakých poruch osobnosti, mezi které patří vrazi, násilníci a jiní škodiči.
V životě by mne nenapadlo, označit někoho, kdo si v rámci pravidel dělá, co chce za někoho, kdo má nějakou poruchu. Kdybych se držel jen svého okolí, znám nepochybně mnoho podivínů, třeba svého bývalého švagra, který nikdy neměl ani žádnou partnerku, možná snad ani nikdy neokusil sex, ven chodí jen z určité nutnosti, když si potřebuje nakoupit jídlo, mezi lidmi ho v jiných situacích nikdy ani neuvidíte, nebo se tam jenom krátce mihne. Bydlí stále u své mámy, je mu 40 pryč, děti samozřejmě nemá, ale jsem si jist, že jeho nejbližší ho nikdy neoznačí za člověka s nějakou poruchou, který vidí a myslí jen sám na sebe, který je údajně sobec a lidem se vyhýbá, protože má nějaký problém z dětství. Jsem si však naprosto jist, že cizího člověka, který neodpovídá levičáckým choutkám s velkým nádechem komunistické ideologie posuzovatelů, který nezapadá do jejich vnímání a není jim po vůli bude ta samá rodina, která má doma shora popsaného podivína nazývat narcistou, sobcem, který není schopen lásky a pochopení a budeme se snažit takovému přiřadit nějakou poruchu. Z mého pohledu je můj bývalý švagr naprosto pohodový týpek, který si všímá, pokud možno svého a dělá či nedělá to, co je pro něj uspokojující. A tak by to mělo být, pokud mu nevyhovuje velké množství lidí ve svém okolí, je to jeho právo, v té společnosti nebýt. Samozřejmě, jedná se o příklad, takových lidí, kteří na mne působí podivínským způsobem najdeme ve společnosti a ve i já ve svém okolí spousty. Když takového člověka poznám, řeknu si, tak to má tak jak to má, je takové povahy a důležité je, že je spokojený. Nikdy by mne nenapadlo hledat na něm nějaké psychické problémy, poruchy, hrabat se v jeho dětství, ale bral bych ho takového, jaký je a nechal ho být. To je dle mého názoru správný přístup k druhým lidem, pokud nám vyloženě neškodí (a škodit rozhodně neznamená, že nechce být někomu druhému po vůli) tak je to člověk neškodný, zdravý a užitečný.
Úvahy, které produkují autoři těchto a podobných článku více méně ukazují na poruchu osobnosti dotyčného autora/ky. Působí na mě, jako lidé s typickou výbavou komunistické ideologie, kteří se snaží označit druhé za někoho s nějakou poruchou, protože dotyčný nemá zájem o to, co chce nebo potřebuje někdo druhý. Je známo, že lidé vystupující proti komunistické ideologii byli v minulém režimu persekuováni, v lepším případě zavíráni do blázince, v horším případě do vězení a ti, co měli štěstí, emigrovali na západ, aby se takovým lidem vyhnuli. A jak je vidno, takovýto pohled na umělou soudržnost naprosto nefungující společnosti od převratu nevymizel, jen se na nějakou dobu schoval a v okamžiku, kdy se začala umělé učesaná společnost zase hroutit, vylezl tento fenomén opět na světlo a začíná s těmi samými nesmysly.
Já bych autorům těchto článků chtěl popřát hodně úspěchů ve vlastních životech, chtěl bych jim popřát, aby se konečně odpoutali od nějakých psychorozborů druhých lidí a více se koncentrovali na sebe samotné. Svoboda, o které autorka píše není založena na tom, že někoho druhého budu přesvědčovat, že život jaký žije není ten správný a jediný správný, ale jednoduše svoboda je založena na tom, aby ten dotyčný dělal co uzná za vhodné dle vlastního přesvědčení.
Všem čtenářům přeji hezký den, hodně osobních úspěchů a radosti a méně nesmyslů a názorů na druhé, kteří druhému nic špatného nedělají.
