Hlavní obsah

Životní příběhy kolíčků na prádlo.

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované.

Každá učitelka musí mít fantazii. Umět si vymýšlet a utáhnout děti na vařené nudli. A při vycházce s dětmi je sbírání kolíčků pod balkony paneláků oblíbená činnost.

Článek

Životní příběhy kolíčků na prádlo

Když vypadne z balkonu ve třetím poschodí člověk, znamená to obvykle konec – smrt. Když se totéž přihodí kolíčku na prádlo, začne mu nový život.

A kdo tomu nevěří, ať se zaposlouchá, co si mezi sebou povídají, když je při věšení prádla bere do ruky.

Zase mi onehdá jeden vypadl z ruky. Ten modrý, velký, pěkný, jako chlapský. Však taky často musel udržet manželovy montérky, nebo manšestráky, a to chtělo pořádnou sílu! No nic, zvednu ho až půjdu venčit Nerouše….. Jen jako bych zaslechla smích a takové : „už letíííííííím“. Divné. To nebylo poprvé, kdy mě to napadlo. Jaký mají vlastně život kolíčky na prádlo ?

Možná by si někdo pomyslel, že jsem blázen. Nebo dokonce, že kolíčky na prádlo žádný život nemají. Jenže to by se pořádně spletl.

Taky patříte k těm, co když nějaký na zemi uvidíte, zvednete ho ? To není hamižnost, ani krádež, to je čistý akt milosrdenství a potřeba se ho ujmout. Vždyť tam kolikrát leží tak sám a opuštěný, prší na něj a ještě by jej mohla zašlápnout něčí nešetrná podrážka……….A tak ho zvednu a donesu domů. Nejdříve se mu dostane teplá koupel a pak – šup – do domečku k ostatním. Ať se pěkně seznámí.

Nový přírůstek do společenství kolíčků, to je vždycky vítaný námět k hovoru – a tudíž též k odposlechu.

Nejdříve se ozve zachrastění, jako že mu dělají místo v dóze a pak začnou padat otázky. „Kde ses tu vzal ?“ “ No, přesnou adresu vám asi neřeknu( povídá ten nový), ale ležel jsem pod balkonem někde v Porubě. Jezdily kolem autobusy č.45 , ale moc jsem toho neviděl, protože ten balkon byl jen ve zvýšeném přízemí.“ „No, tak tady je to sice třetí poschodí, ale nic moc výhled, ale zase je tu občas slyšet houkání vlaku. A když se na jaře líhnou z vajíček ptáčata, máme to v přímém přenosu. Ale od většiny z nás to není první post.“ ?????????

Tak to by mě nenapadlo, ikdyž………. „To my jsme z vesnice (povídají ty dřevěné kolíčky). Přivezli nás sem po létu, když odjeli z chalupy a už jsme tam nebyly třeba. Tam to bylo v úplně jiném režimu. Přes celé léto jsme byly na šňůře, jako vlaštovky na drátě. Ať svítilo sluníčko, nebo pršelo, občas jsme nějaké prádlo podržely, ale v podstatě jsme si oddechly, když nás sundali a odvezli………..když si představíme, že bychom tam byly i v těch letošních mrazech………“ „No a my (hlásily se ty v národních barvách - červené, modré a bílé) jsme z jednoho vrhu. Ale už nás moc není. Některé už odcestovaly (rozuměj – odletěly), pár už jich to má taky za sebou. Co si budeme nalhávat, jak dosloužíš, jdeš do smetí. A v pytli bůhví kam.“

Tak až potud nic až tak zajímavého, souhlasíte. Jenže pak si vzaly slovo ty divné, jiné, každý má jiný tvar i barvu, prostě ty sesbírané.

Kolíček barvy žluté a bílé, velký, masívní, připomíná selku v kroji, si vzal slovo jako první. „Já taky pocházím z vesnice, ale na rozdíl od vás, jsem do doby, než mě sem přinesli, nikdy žádné prádlo nedržel. Přidržoval jsem totiž noty na stojanu, když trumpetista místní kapely vyhrával tu na plese, na svatbách, nebo také na místním hřbitově na funusech. No, a před hřbitovem jsem mu vypadl z kapsy. To už se totiž s kumpány vracel a plaskačky měli prázdné. Ale dlouho jsem se tam v prachu neválel ,nevím, jak dopadl on…….Ta paní, co tam vychvalovala toho prevíta, starého Soušku, mě zvedla a zavřela do kabelky.“

„No a my jsme z IKEY (to se hlásily o slovo tři průhledné modré, které se hodí akorát aby podržely ponožky). Přicestovaly jsme lodí a pak kamionem a zpočátku jsme tady nerozuměly ani slovo. Švédština je tedy úplně jiná řeč než čeština. Ale zvyknout se dá na všecko. Ale už je to druhý balkón, ze kterého koukáme. Ten první byl výš, štěstí, že jsme po tom hrozném větrném poryvu padaly do trávy. A ani jsme tam dlouho nepobyly. Šup, a byly jsme v kapse – a pak jsme se ocitly tady. A je to tu lepší, na tom jsme se shodly…….“

No, hlavně, když vládne spokojenost ! To mě těší.

“ Já (dal se slyšet ušlechtile tvarovaný lila kolíček) jsem původem z Anglie. Promiňte, Velké Británie, ale tam se to ještě říká postaru. I já jsem cestoval trajektem a autobusem a moc si mě tu teď považujou. Tam, ve své staré vlasti, jsem přidržoval pléd na kočárku jednoho malého angličánka a při procházce Hyde parkem si jednou nevšimli, že jsem upadl do okrasného keříku. A ta paní, co tady většinou prádlo věší, mě zvedla a řekla, že si mě nechá na památku na krásnou dovolenou. A  mile se na mně usmála a uložila si mě do batohu. Už jsem si zvykl, ale doufám, že už nikam nepocestuju. Na trajektu mně bylo poněkud nevolno……..“ No jo, distingovaný angličan.

Nakonec ale všem vyrazil dech ten zatracený bambusák, co se musí silně zmáčknout, aby vůbec byl ochotný něco podržet. „Tak já pocházet z Vietnamu a prádlo umět držet ještě kolíček nebýt. Když já být prut, krátký kalhoty si na mě napích můj pán, aby být druhý den suchý……“V dóźe se ozvalo překvapené zachrastění………

Musela jsem přestat šmírovat, neboť Nerouš se dožadoval venčení. Alespoň se pod balkonem poohlédnu po tom modrém silákovi.

Jenže věřte – nevěřte, už tam nebyl. Tak to už trousí rozumy na nějakém novém působišti.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Reklama

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz

Doporučované

Načítám