Článek
Rok se s rokem sešel a tisíce deváťáků mají v kalendáři červeně zakroužkované datum jednotné přijímací zkoušky. Test z češtiny a matematiky dnes představuje hlavní bránu k vysněné střední škole. Spolu s blížícím se termínem roste napětí – nejen u dětí, ale i u jejich rodičů.
Jednotná přijímací zkouška byla zavedena v roce 2017. Jejím cílem bylo nastavit spravedlivější a transparentnější systém přijímání studentů na střední školy. Testy vycházejí z Rámcového vzdělávacího programu a ověřují znalosti, které by měl žák základní školy zvládnout.
Problém však spočívá jinde.
Zatímco stát stanovuje rámec, jednotlivé školy mají značnou volnost v tom, jak učivo pojmou a jaké metody výuky zvolí. Dvě sousední školy tak mohou učit stejný obsah velmi odlišně. Jednotný test však měří úzký výsek dovedností v přesně daném formátu. Ten zvýhodňuje žáky, kteří jsou na tento typ úloh systematicky připravováni.
A zde se otevírá prostor pro rozsáhlý trh s přípravnými kurzy. Rodiče investují tisíce korun, aby zvýšili šanci svého dítěte na úspěch. Co ale dítě, jehož rodina si takovou přípravu nemůže dovolit? Opravdu má stejnou startovní čáru?
V mnoha evropských zemích přitom o přijetí na střední školu nerozhoduje jediný test v jednom dni. Větší roli hraje dlouhodobé hodnocení a kombinace více kritérií. Český model tak patří mezi více centralizované a testově orientované systémy.
Jednotné testy mají bezpochyby své výhody – omezují protekci a zjednodušují administrativu. Otázkou však zůstává, zda skutečně dokážou odhalit studijní potenciál dítěte, nebo spíše schopnost obstát v testovém drilu.
Možnou cestou by mohla být kombinace testu s dlouhodobým hodnocením ze základní školy, větší podpora bezplatné přípravy či rozšíření kapacit žádaných škol.
Nejde jen o výsledky testu. Jde o budoucnost dětí – a o to, zda jim nastavujeme skutečně rovné podmínky. Otázkou totiž není, zda děti umí řešit testy. Otázkou je, zda systém pomáhá hledat jejich skutečný potenciál.
