Článek
Ceny nájmů rostou ve všech větších městech, přičemž situace začíná být neúnosná nejen pro sociálně slabší domácnosti, ale i pro nižší střední třídu. Jedním z méně viditelných motorů této spirály je přitom samotný příspěvek na bydlení – sociální dávka, která má lidem v nouzi pomoci, ale ve své současné podobě deformuje trh a přináší zisky především pronajímatelům.
Princip je jednoduchý: stát přispívá domácnostem, které splní podmínky, částkou až do výše tzv. normativních nákladů na bydlení. Jenže tyto normativy často výrazně převyšují reálné náklady na provoz bytu. Výsledkem je, že pronajímatelé si mohou nastavit vysoké nájemné, aniž by tím automaticky přišli o nájemce.
Když náklady vlastníka neodpovídají výši nájemného
Představme si konkrétní situaci. Majitel bytu je členem bytového družstva (BD) nebo společenství vlastníků jednotek (SVJ). Jeho měsíční náklady za byt jsou přibližně ve výši 5 000 Kč. V této částce je zahrnut úklid, správa společných prostor, pojištění domu, příspěvek do fondu oprav, daň z nemovitosti, odvoz komunálního odpadu, osvětlení společných prostor, příspěvek do fondu oprav a další běžné poplatky (jedná se o celkové náklady na správu a údržbu objektu rozpočítané dle praxe příslušného BD nebo SVJ na bytovou jednotku případně podle velikosti vlastnického podílu).
Tento byt je nabízen k pronájmu např. za 18 000 Kč měsíčně s tím, že nájemce dále hradí veškeré náklady na energie (otop, ohřev teplé vody, vaření) a spotřebu vody. Měsíčně se tak může úhrada za tento byt pohybovat ve výši 22 000 –25 000 Kč v závislosti na způsobu vytápění bytu, ohřevu vody atd. Na trhu se ale taková cena příliš nezpochybňuje, protože nájemci mají možnost si zažádat o příspěvek na bydlení, a stát jim s úhradou nákladů na bydlení v případě splnění všech stanovených požadavků pomůže.
Zajímavý je zisk vlastníka bytu, který je v tomto případě 13 000 Kč měsíčně. Samozřejmě při vyšší poptávce může být cena pronájmu stanovena i výše.
Ukažme si modelový příklad, jak to funguje v praxi.
V bytě bydlí 2 osoby, nájemné + náklady na služby jsou měsíčně ve výši 23 000 Kč. Zákonodárce zajímá součet čistých měsíčních příjmů nájemců tohoto bytu. Pro příklad si uvedeme částku ve výši 50 000 Kč/měsíčně. Tzv. normativ, který je stanovený pro nájemní bydlení v Praze (v bytě bydlí 1-2 osoby) je ve výši 17 298 Kč. Nájemce bytu v tomto případě dostane od státu příspěvek na bydlení ve výši 2 298 Kč měsíčně (výpočet: normativ – měsíční čistý příjem domácnosti x 0,3, tj. 17 298 Kč – (50 000 Kč x 0,3) = 2 298 Kč).
Pokud by v uvedeném bytě bydlel jednotlivec s čistým měsíčním příjmem např. 25 000 Kč, příspěvek na bydlení by byl ve výši 9 798 Kč. Nájemce bytu by v reálu hradil nájemné pouze ve výši 8 202 Kč měsíčně + náklady na energie a vodu.
Zdroj: Orientační kalkulačka MPSV
Podpora, která měla pomoci potřebným, tak přesunuje veřejné peníze do kapes soukromníků a zároveň zvyšuje průměrnou úroveň nájmů na trhu. Čím víc lidí dostává příspěvek, tím víc si pronajímatelé mohou dovolit účtovat – a spirála se roztáčí.
Tento systém neklade žádný důraz na hospodárnost nebo efektivitu. Nájemník nemá motivaci hledat levnější byt, protože pokud příjmově splňuje podmínky, příspěvek dostane. Pronajímatel si může diktovat cenu, protože poptávka je dotována státem.
Kdo ztrácí?
Především stát – tedy daňový poplatník. Jen za první pololetí roku 2025 vyplatilo Ministerstvo práce a sociálních věcí na příspěvcích na bydlení více než 11 mld. korun. Dále ztrácí i lidé, kteří se těsně nevejdou do příjmových limitů, a musejí nájem a energie hradit v plné výši. V důsledku se často stěhují z centra nebo dokonce z metropole úplně.
Co s tím?
Pokud chceme, aby pomoc od státu skutečně sloužila potřebným, a ne jako garance příjmu pro pronajímatele, bylo by vhodné uvažovat o některých parametrických změnách, např. vycházet z výše nájemného, za které jsou pronajímány obecní byty v dané lokalitě a zároveň zrevidovat výši tzv. normativů, kdy v Praze na příspěvek na bydlení dosáhne každý, kdo má čistý měsíční příjem menší než 57 660 Kč.
A samozřejmě je nutné podporovat výstavbu obecních nájemních bytů, ve kterých by bylo nájemné stanoveno reálně s přiměřeným ziskem pro obec.
