Článek
Workoholismus je totiž závislost, která vypadá jako odpovědnost.
A právě proto je tak nebezpečná.
Když workoholik řekne: „Nemůžu hlídat dceru, musím pracovat,“
zní to podobně, jako by alkoholik řekl: „Nemůžu hlídat, jdu pít.“
Práce se stala přijatelnější závislostí.
Na rozdíl od alkoholu ji společnost obdivuje.
„Je zodpovědný.“ „Maká pro rodinu.“ „Dře, aby se měli dobře.“
Jenže mezitím vyrůstají děti, které si víc než nový dům nebo auto přejí jedno — vidět tátu.
A co může dělat manželka?
Když partner utíká do práce, není řešením křik ani výčitky.
Uvědomila jsem si, že teď se rozhoduje o naší rodině. Teď se rozhoduje o tom, zda bude náš syn také workoholik a dcera si najde někoho se závislostí. A zda se rozvedeme, nebo ne. A toto uvědomění mě vedlo k definování si hodnot. Co je důležitější: postavit dům co nejrychleji, nebo vybudovat vztah otec-syn? Je důležitější být v neděli spolu a odpočinout si, nebo mít o metr více položené podlahy?
A tímto způsobem sem si definovala svoje hranice a probrali jsme je s manželem. Příklad společná neděle, jeden den v týdnu manžel se synem, rande jednou za měsíc atd.
Je vztahově důležité mluvit o tom, co vám chybí, ne o tom, co dělá vaše polovička špatně. Nastavit hranice – pokud se rozhodne být v práci i o víkendech, můžete vy naplánovat den po svém, nečekat, že „to přehodnotí“.
Nedělat ze sebe zachránkyni. Jeho změna je jeho práce.
Závěr:
Práce je důležitá. Ale dítě si nebude pamatovat, kolik jste vydělali.
Bude si pamatovat, jestli jste tam byli.
A manželka si bude pamatovat, jestli jste byli spolu, nebo jestli jste byli jen kolegové v projektu zvaném „rodina“.
Ženy: Co děláte, když muž volí práci místo času s vámi? Bojujete, nebo už jste to vzdaly?
Muži: Kdy naposledy jste své dítě opravdu viděli – ne přes videohovor, ale naživo?
