Článek
Vdala jsem se jako poslední ze všech kamarádek, protože jsem se opravdu snažila najít toho nejlepšího manžela. Já sama se tak moc snažím být dobrá snad ve všech oblastech. Nekouřím, nepiju, nekupuji si moc drahé oblečení, atd. A můj manžel je skutečně nejlepší ze všech, se kterými jsem chodila. Je ohleduplný, zajímá se, jak se cítím. Je velmi inteligentní a přemýšlivý. Zajímá se o mnoho témat, nad kterými spolu diskutujeme. Hodně řešíme ekologii a výchovu dětí a máme na to podobné názory. Máme stejné představy o tom, jak žít. V jakém prostředí žít. Dokonce máme velmi podobný vkus na vybavení a doplňky. Miluje mě takovou, jaká jsem. Nikdy mi nic nevyčítá. Chválí to, jak vařím. Když mám s něčím problém, snaží se ho vyřešit, abych se cítila dobře. Jsme si v mnoha věcech opravdu hodně podobní. Moje kamarádky si tolik nerozumí se svými manžely. Ale zase nemají doma závisláka.
Bohužel o tom, jak jsem se snažila, nebo nesnažila, to vůbec není. Je to o tom, v čem jsem vyrůstala. Citace z webu Dospělé děti alkoholiků - popis problému: „Buď jsme se sami stali alkoholiky, uzavřeli s alkoholikem sňatek nebo obojí. Pokud se nám povedlo tomu všemu se vyhnout, pak jsme si našli jinou kompulzivní osobnost, jako například workoholika, abychom naplnili svou chorobnou potřebu po opuštění.“
Já jsem vlastně nemohla dopadnout jinak. Mělo o mě zájem více kluků. I hodných, se kterými bych mohla mít klidnější život. Ale mně se zdáli nudní a nepřitahovali mě. Nikdy jsem s nimi nezkusila chodit. Když člověk neví, co má v sobě a jak s tím pracovat, tak svému osudu neujde. Naštěstí není všem dnům konec a dá se pracovat na sobě.
Hodně jsem litovala samu sebe. Taky jsem na sebe byla i naštvaná, že jsem takhle skončila. Ale při popisu problému na stránkách Dospělé děti alkoholiků jsem pochopila, že jsem jinak dopadnout nemohla. Můj otec byl alkoholik a já si prostě podvědomě vybrala muže, který se bude chovat podobně. Protože to je to, na co jsem zvyklá. Vím, jak na to reagovat. Jsem zvyklá na tu dynamiku v rodině. Vím, jak utěšovat, zachraňovat, nebo být naštvaná na závislého. Vím, jak a kdy řešit věci za něj a kdy ho v tom nechat vymáchat. Vyrůstala jsem v tom. Je to pro mě bohužel normální. Je to smutné, ale je to tak. A díky tomu si mohu odpustit. Jinak jsem to udělat nemohla. Pořád jsem si to vyčítala a byla na sebe naštvaná. Teď díky tomu přišla úleva.
A když jsem si odpustila, mohu začít pracovat na své vnitřní změně. A to jak neumožňovat závislému, aby byl závislý.
Citace: Dospělé děti alkoholiků a děti z dysfunkčních rodin (DDA). (n.d.). Základní texty DDA. Dostupné z: https://www.dospeledeti.eu/cz/zakladni-texty-dda/
