Článek
Vůbec nezpochybňuji benefity kontaktního rodičovství. Vím, že pro dítě znamená blízkost všechno – bezpečí, jistotu, lásku. Ale o čem se mluví málo, je ta druhá strana.
Ta, jak se při tom cítí samotná matka. Jak moc to ovlivní ji – a její vztah.
Po narození prvního dítěte jsem byla nadšená, že jsem objevila „správnou“ cestu. Četla jsem články, poslouchala podcasty, všude se psalo o důležitosti nošení, kojení na požádání, neustálého kontaktu. Všichni tvrdili, že tím dávám dítěti ten nejlepší základ.
A tak jsem to vzala doslova.
„Prso hned a na všechno“
Dítě plakalo? Prso.
Nešlo usnout? Prso.
Bylo neklidné? Zase prso.
Fungovalo to. Rychle, efektivně, jednoduše. Ale jen zvenku to vypadalo ideálně. Uvnitř se něco pomalu lámalo.
Odvykání od prsu bylo později extrémně těžké. Ale ještě horší bylo něco jiného – co se dělo ve mně.
Doteky mě vyčerpaly.
Celý den jsem byla v kontaktu. Neustálé nošení, mazlení, konejšení, kojení. A večer? Když se dveře ložnice zavřely a manžel se ke mně přitulil…
nic.
Žádná touha, žádná jiskra, jen únava. Fyzicky jsem doteků měla plné zuby. Každý další dotek mi připadal spíš jako přetížení než projev lásky.
A přitom jsem ho měla ráda. Jenže tělo i hlava říkaly: „Dost. Nech mě být.“
Začali jsme se míjet. On se cítil odmítaný, já se cítila provinile. A čím víc jsem se snažila „to spravit“, tím víc to nešlo.
Byli jsme spolu, ale každý sám.
Nikdo mi neřekl, že tohle se může stát
Nikdo mě nepřipravil na to, že kontakt s dítětem může být tak intenzivní, že pohltí úplně všechno. Že z matky udělá neustále dostupný zdroj tepla a útěchy, ale zároveň jí vezme prostor být ženou.
A že z partnerství může postupně udělat vztah spolubydlících, kteří se starají o dítě, ale už ne o sebe navzájem.
Dnes vím, že kontakt má mít hranice
Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že kontaktní rodičovství neznamená ztrátu sebe sama.
Že dítě potřebuje klidnou, milující mámu – ale taky ženu, která se cítí dobře ve vlastním těle, která má sílu, radost a touhu žít, nejen pečovat.
A že když se hroutí intimita, neznamená to, že jsme špatné partnerky. Znamená to, že jsme vyčerpané. Že naše potřeba prostoru, ticha a odstupu je naprosto přirozená.
Závěrem
Chci, aby si tohle uvědomily všechny mámy, které se cítí stejně.
Kontaktní rodičovství může být nádherné – ale taky nebezpečně vyčerpávající.
A pokud vás to pomalu vzdaluje od vašeho muže, nejste divné. Nejste chladné. Jste prostě jen unavené z přílišné blízkosti.
A možná je čas, aby se o tom začalo mluvit nahlas. Protože láska k dítěti by neměla znamenat ztrátu lásky mezi partnery. A že nastavit hranice k dítěti je dobré i pro něj a jeho budoucí vztah.
👉 Pro ženy: Zažila jsi to taky? Že tě mateřství naplnilo láskou, ale vzalo ti chuť na blízkost s partnerem? Jak jste to zvládli?
👉 Pro muže: Cítil ses někdy odstrčený po narození dítěte? Dokázal jsi pochopit, že žena v tu chvíli možná nepotřebuje méně lásky – jen jiný druh blízkosti?
