Článek
Co si asi musí váš lektor myslet? Že jste se zase nepřipravovali, že jste idiot, nebo že říkáte úplné hlouposti.
Nebojte, nic z toho se lektorovi pravděpodobně hlavou nehoní. Pokud je tedy alespoň trochu normální.
Sama jsem odučila více než tisíc hodin angličtiny pro různé jazykové školy, a ačkoli nemůžu mluvit za všechny lektory, tak alespoň ze svých zkušeností můžu shrnout zásadní věci, na které v hodinách myslí lektor.
Taky přemýšlí co si o něm myslíte vy
V první řadě jde lektorovi o to, aby jste se něco naučili. Takže přemýšlí nad tím, jak vám hodinu zpříjemnit, jestli vás to baví, zajímá. Protože koho to nebaví, tomu to do hlavy leze hůř. Přemýšlí samozřejmě nad tím, jak vám to jde a jestli jsou hodiny efektivní a vedou k nějakým pokrokům. Jasně, taky podle jeho povahy přemýšlí, co si o něm myslíte vy a pokud je trochu sociopat, užívá si ten pocit moci, protože toho ví mnohem více než vy. A koho by nebavila taková práce!
Firemní kurzy
Častokrát nám nezbývá si nic myslet, když se kolikrát ani neukážete. Tohle bývá nešvar zejména u firemních kurzů. Tím, že to nějakým způsobem platí zaměstnavatel, stane se, že i když v 6:30 lektor stepuje v mrazu před zavřenou budovou firmy, nakonec mu recepční otevře, jen aby se dozvěděl, že na lekci nikdo nedorazil. A když studenti přijdou, tak jde bohužel poznat, že je to nebaví, nebo že nemají takovou motivaci. Na druhou stranu lekce můžou zdržovat od práce a nebo někdo u toho nad práci přemýšlí, takže se těžko soustředí. Spousta studentů hodinu jazyků bere možná i jako vítanou pauzu v pracovní době a ještě když jste v hodině se svými oblíbenými kolegy, tak je naopak o zábavu postaráno a hodina pěkně odsýpá.
Všechno se o vás dozvíme
Jazyk se většinou učíme proto, že chceme konverzovat. Jasně, každého lektora baví něco jiného, jiná úroveň. Mě třeba celkem baví učit začátečníky. Zaprvé je to relativně jednoduché a zadruhé jde celkem rychle vidět pokrok. Ale z vět jako je „Is the chair blue or yellow“ se většinou člověk nic moc zajímavého nedozví. Přeci jenom, jazyk se učíme, abychom se domluvili, ale taky, abychom si v ideálním případě o něčem zajímavém pokecali. Někteří pokročili studenti mají vyloženě konverzační hodiny a i od nesdílných studentů se toho mnohdy člověk spoustu dozví.
Už jen to, kde studenti pracují a čím se živí může být fascinující.
Například paní A dělá technický dozor, a práce ji tolik baví, že pracuje i po večerech, viditelně jí to vůbec nevadí a vypadá velmi šťastně. To začínám na netu hledat, co musím udělat pro to, abych změnila svoji kariéru a stala se technickým dozorem.
Naopak pan B, který vede velikou firmu, spí jen 2 hodiny denně protože mu stres nedá spát. Tak tím se inspirovat nebudu.
Pan C Je významný vážkolog a vypráví mi šílené příběhy z džungle. U rybníka pak pozoruju vážky a čtu si o nich informace, kde jen můžu.
Mladá slečna D měla sen odcestovat na Nový Zéland, a tak si říkám, kde asi teď po těch letech je, splnila si svůj sen? Jsem člověk zvědavý, Facebook mnohdy pomůže, jen kdybych si tedy pamatovala její jméno.
Skupinka architektů je velmi milá parta důchodců, kteří rádi chodí po horách a milují svoji práci. Zjišťuji, že dělat něco, co vás celý život baví, vás udržuje vitální. A taky to chození po horách.
Paní E mi vypráví o kačerovi, který v parku znásilnil kačenu. Jsem v šoku.
Zjišťuji, kde kdo staví dům, jaká byla dovolená ve Vietnamu, kdo se bojí krve a kdo zakopal placentu svojí ženy na své zahradě.
Prostě mé učitelské uši už toho vyslechly mnoho. Všechny ty lidské osudy a příběhy mě nikdy nepřestanou bavit. A moc se těším, až zasadím na zahradě dýně, ke kterým mě inspiroval pan F. Jen čekám na tu zahradu.
Učíte se jazyky? A máte nějaké zajímavé zážitky z hodin?
