Článek
Vykládal jsem na ulici věci z auta, načež ke mně, aniž bych si toho pořádně všiml, přiběhl pes a začal mě kousat do obou nohou. Ač to bylo plemeno malé, tuším, že se jedná o westíka, zoubky měl ostré a nebylo lehké jej setřást. Pokousal mě do krve a nešlo se jej zbavit. Za chvíli naštěstí přiběhla sousedka a psa si přivolala. Smála se a místo omluvy mi sdělila, že pejsek nemá rád cizí chlapy, že je na ně vysazený a takto vyvádí.
Už tak jsem byl hodně naštvaný, protože to prostě bolelo (proč musím snášet bolest kvůli někomu, kdo si není schopný ohlídat svého psa) a hlavně máme malé dítě a při představě, že by ho pes takto napadl, jsem viděl rudě. Tudíž jsem sousedce, která se jen smála a neobtěžovala se ani omluvit, v afektu sdělil, že pokud by ten pes takto napadl naše dítě, tak ho nakopu až odletí. V tu chvíli na mě začala řvát, že co si to dovoluji. Kromě toho její pes nekouše, ale jen tak štípe, tak ať dám pokoj a ani se mi neobtěžovala podívat na nohy, které krvácely, byť to nijak hluboké rány nebyly, a rozlévaly se na nich pomalu modřiny. Celá naštvaná odešla.
Přišel jsem domů a tam jsem čekal, že třeba zazvoní a přijde se konečně omluvit. Tak bych to udělal já. Omluvu bych samozřejmě s úsměvem přijal a věřil, že příště si dá větší pozor právě i kvůli dětem, kterých je plná ulice. Ale sousedka nepřicházela. Ohledně věty o nakopnutí psa, které jsem v afektu řekl, se přeci urazit nemohla, vždyť to ani nebylo myšleno vážně (ale samozřejmě bych své dítě bránil, jak bych dovedl), to přeci musí pochopit a normální je se za svého psa omluvit. Jenže nepřicházela, a to bylo to, co nás doma vytočilo nejvíc. Ne, že mě pokousal cizí pes, ale ta naprostá absence slušnosti a pokory.
Venku na zahradě jsem přes plot potkal sousedy a situaci jim vylíčil, když se ptali, co to mám na nohou. Ptali se mě, zda je ten pes očkovaný proti vzteklině. To mě ani nenapadlo, samozřejmě jsem nevěděl. Nedalo se nic dělat a za sousedkou jsem tedy zašel, abych se alespoň zeptal, zda je její pes očkovaný. Šel jsem za ní klidný a s přáním dobrého dne se zeptal, zda je její pes očkován. V tu chvíli na mě vyštěkla, zda to opravdu chci rozmazávat. Já byl celý šokovaný a vyslechl jsem si, že mě nahlásí obci, protože vyhrožuju, že jejího psa nakopu a že se ona snad bude muset kvůli mně odstěhovat, protože se mě bojí. Její hysterická reakce rozhodně neodpovídala tomu, že by se mě snad bála. Řekl jsem jí ať se mi tedy podívá na nohy, to odmítla, protože pokousaný prostě nemohu být, neboť její pejsek nekouše, nýbrž pouze štípe. Po přívalu naprostých nehorázností, co vypustila z úst, jsem se tedy milostivě dozvěděl, že pes očkovaný je (průkaz mi odmítla ukázat, protože na to nemám právo). Abych měl od ní klid, mávl jsem nad ní rukou a se slovy, tak já se vám tedy omlouvám, že jsem v afektu řekl, že kdyby váš pes napadl mé dítě, že bych ho nakopal, jsem odešel, protože nejhorší je srážka s blbcem.
Od sousedů jsem se následně dozvěděl, že jí ten pes utíká celkem pravidelně.
Až po nějaké době jsem zjistil, že jsme vlastně měli postupovat tak, že milá paní měla se psem okamžitě naklusat k veterináři na vyšetření ohledně vztekliny nebo by ji v opačném případě hrozila pokuta. Dodnes nemůžu uvěřit jejímu chování, kdy místo toho, aby si sypala popel na hlavu a místo nahlašování obci se ráčila nahlásit veterináři, že její pes někoho pokousal. Naprostá sprostota tohoto člověka nám vyrazila dech, ale jedno je jisté. Dřív nebo později jistě nenarazí na někoho jako já, ale naopak na někoho, kdo jí to opravdu spočítá a podobné jednání si nenechá líbit neb karma je zdarma. Ono totiž v konečném důsledku nešlo tak ani o to pokousání psem, protože rány nebyly nijak hluboké, ale o ten princip a naprostou aroganci a sprostotu viníka.
