Článek
Pokud podnikatel špatně rozhodne, zadluží firmu, přijde o majetek. Pokud lékař pochybí, může čelit žalobě i ztrátě licence. A co politici? Ti rozhodují o miliardách, ovlivňují osudy celého národa – ale osobně za svá rozhodnutí nenesou téměř žádnou odpovědnost.
Česká politika zná mnoho případů, kdy politické rozhodnutí – často špatně připravené, nepromyšlené nebo motivované osobním zájmem – vedlo ke škodám, které pak zaplatili občané. Například nevýhodné smlouvy, narychlo schválené zákony, předražené zakázky, nefungující IT systémy nebo zbytečné projekty, které nikdy nesplnily svůj účel.
V lepším případě odchází odpovědný politik do „politického důchodu“, v tom horším je přeložen na jinou funkci nebo přestoupí do soukromého sektoru, který předtím sám reguloval. A škody? Ty platí stát – tedy daňoví poplatníci. Proč by měl být běžný člověk zodpovědný za své činy, ale politik nikoli? Proč někdo může beztrestně rozhodnout o miliardách z veřejného rozpočtu, i když je výsledek zjevně škodlivý?
Hmotná odpovědnost politiků by měla být přirozenou součástí demokratického systému. Nejde o to, že by měli platit za každé rozhodnutí, které se zpětně ukáže jako neefektivní. Ale pokud politik jedná v rozporu se zákonem, vědomě zanedbá péči řádného hospodáře nebo podepíše nevýhodnou smlouvu bez důkladné analýzy, měl by za to nést přímé důsledky – včetně finančních.
V některých zemích se o podobných mechanismech uvažuje nebo už existují. Například ve Švýcarsku nebo skandinávských zemích jsou politici pod mnohem přísnější kontrolou. Pokud se prokáže, že způsobili škodu kvůli nedbalosti nebo svévoli, mohou být voláni k odpovědnosti – nejen politické, ale i osobní.
Zavedení hmotné odpovědnosti by přineslo několik pozitivních efektů:
- Zvýšilo by důvěryhodnost politiky. Lidé by cítili, že pravidla platí pro všechny stejně.
- Politici by byli obezřetnější. Před podpisem smluv nebo podporou projektů by si dali mnohem větší pozor.
- Zamezilo by se lehkovážnosti. Rozhodnutí by nebyla přijímána narychlo nebo z populistických důvodů.
- Změnila by se politická kultura. Místo „rychlých bodů“ by byl důraz na odpovědnost a kvalitu práce.
Hmotná odpovědnost není msta. Je to spravedlnost. Nejde o hon na čarodějnice. Nejde o to, aby se politici báli cokoli udělat. Ale stejně jako jiní profesionálové by měli vědět, že rozhodnutí mají následky. A že pokud selžou kvůli své nedbalosti nebo osobnímu prospěchu, nemohou se schovat za imunitu nebo „kolektivní odpovědnost“.
Pokud chceme politiku, které se dá věřit, potřebujeme pravidla, která platí pro všechny. Hmotná odpovědnost politiků není extrém. Je to minimum. Vždyť i ta obyčejná prodavačka musí doplácet manko ve své pokladně. A jak vysoký je její plat a jak vysoký politika?
