Článek
Na první pohled působila Sharon Carr jako obyčejná školačka. Doma to ale neměla jednoduché. Vyrůstala v prostředí plném násilí, alkoholu a neustálých konfliktů. Už kolem jedenáctého roku začala být stále agresivnější. Kouřila marihuanu, do školy chodila s nožem v kapse a do deníku si zapisovala své zvrácené fantazie.
Okolí její výkyvy považovalo za pubertální rebelii. Nikdo tehdy netušil, že se jim před očima rodí chladnokrevný zabiják a že tyto zápisky brzy přestanou být jen fantazií.
Rezignace matky
Sharonino chování se časem zhoršilo natolik, že začalo dělat starosti i její vlastní matce. Přestože sama ve výchově selhávala, bylo jí jasné, že Sharon už překročila všechny hranice.
Poté, co na její agresi a krutost upozornila i škola, zasáhla sociální služba a umístila ji do pěstounské péče v náhradní rodině. Pěstouni však Sharonino extrémní chování vůbec nedokázali zvládnout. Tento pokus o nápravu tak po pouhém měsíci zkolaboval a úřady ji vrátily zpět.
Návrat domů situaci jen zhoršil. Sharon se cítila definitivně odmítnutá a byla ještě agresivnější než dřív. Její matka nad ní v tu chvíli v podstatě zlomila hůl. Přestala řešit, kde její dcera tráví noci nebo co dělá, a nechala dvanáctiletou Sharon úplně bez dozoru.
Vražda osmnáctileté Katie
V noci ze 6. na 7. června 1992 se Sharon společně se dvěma staršími chlapci pohybovala v okolí Farnborough. Krátce po půlnoci narazili na osmnáctiletou Katie Rackliff, která se vracela domů. Obě dívky se nikdy předtím neviděly. Katie byla prostě jen ve špatnou dobu na špatném místě.
Sharon na ni bez varování zaútočila nožem a způsobila jí desítky bodných ran. Katie svým zraněním podlehla a její tělo bylo později nalezeno u hřbitovní zdi ve Farnborough.
Extrémní násilí zmátlo vyšetřovatele
Soudní lékař na těle oběti napočítal přes 30 bodných ran. Útok byl veden s takovou zuřivostí, že nůž prošel skrz hrudní koš a zasáhl srdce. Oběť navíc utrpěla závažná poranění intimních partií.
Brutalita útoku a znaky sexuálního násilí vedli vyšetřovatele k přesvědčení, že hledají dospělého muže. Jen málokoho by napadlo, že za takto brutálním činem stojí dvanáctiletá školačka. Přestože policie případ intenzivně vyšetřovala, pachatele se dlouho nedařilo odhalit.
Druhý útok
Sharon mezitím žila dál zdánlivě běžným životem. O dva roky později však znovu zaútočila. Na školních toaletách pobodala třináctiletou spolužačku a způsobila jí vážná zranění. Jedna z ran dívce propíchla plíci a jen díky rychlé pomoci a zásahu dalších studentek útok přežila.
Podle pozdějších svědectví prožívala Sharon při útoku vzrušení a radost z prolité krve. Po napadení byla okamžitě zadržena a umístěna do nápravného zařízení pro mladistvé.
Touha po respektu
Její chorobné ego však v izolaci trpělo. Nesnesla pocit, že je jen jednou z mnoha řadových delikventek. Toužila po respektu, a tak začala ostatním dívkám v zařízení jen tak mezi řečí vykládat, že to ona před dvěma lety brutálně zavraždila tu osmnáctiletou Katie.
Ty jí ale nevěřily. Její chvástání považovaly za ubohou snahu udělat se zajímavou.
Sharon navíc dál projevovala sklony k násilí. V ústavu zaútočila na dvě zdravotní sestry a pokusila se je uškrtit.
Protože byla stále agresivnější a dělala problémy, byla po čase přeložena do přísněji střeženého zařízení pro mladistvé Bullwood Hall. Tam se celý případ nečekaně posunul.
Zpověď za mřížemi
Shanon se zde upnula na jednoho z dozorců. Ve snaze získat jeho pozornost začala i jemu popisovat okolnosti vraždy Katie. Tentokrát však zacházela do takových podrobností, že její slova už nešlo považovat za pouhé vychloubání. Dozorce proto ihned upozornil vedení.
Při následné prohlídce v její cele našel personál tajné deníky. Sešity popsané dětským písmem byly plné morbidních kreseb, hákových křížů a detailních popisů toho, jak Katie Rackliff umírala. Obsah zápisků byl natolik znepokojivý, že vedení zařízení okamžitě kontaktovalo policii.
Výsledek vyšetřování
Při výsleších Sharon označila oba starší chlapce za své spolupachatele. Forenzní analýza však jejich účast na vraždě nepotvrdila. Na místě činu ani na těle oběti se nepodařilo najít žádné důkazy, které by je s útokem spojovaly.
Podle jejich výpovědí byli sice osudnou noc se Sharon v autě, když však vytáhla nůž a zaútočila na Katie, zpanikařili a z místa odjeli.
Vyšetřovatelé nakonec dospěli k závěru, že za vraždu nese odpovědnost sama. Jako jediná byla proto obžalována z vraždy.
Soud a trest
V březnu 1997 stanula Sharon Carr před soudem. Celá země s hrůzou sledovala patnáctiletou dívku, která spáchala tak zrůdný čin. Soud jí uložil doživotní trest s minimální sazbou 14 let. Po odvolání jí byla minimální doba výkonu trestu snížena na 12 let.
Přestože tento minimální trest už dávno uplynul, Sharon Carr zůstává ve vězení a na svobodu se zřejmě jen tak nedostane. Za mřížemi je totiž extrémně nebezpečná. Opakovaně napadá dozorce i ostatní vězeňkyně a dokonce se nechala slyšet, že pokud ji pustí, bude vraždit znovu. Lékaři u ní potvrdili těžké psychické poruchy a úřady ji stále považují za příliš velkou hrozbu pro veřejnost.
Zdroje:
CRIMINAL | INDEPENDET | METRO
