Článek
Na samotě nedaleko německé obce Gröbern stál statek Hinterkaifeck , kde žila rodina Gruberových. Farma byla od okolního světa oddělena poli a lesy a nejbližší sousedé bydleli několik set metrů daleko. Společně zde žili manželé Gruberovi a jejich dcera Viktoria se dvěma malými dětmi. Na jaře roku 1922 se kolem usedlosti začaly dít věci, pro které tehdy nikdo neměl rozumné vysvětlení.
První varovné signály
Nejprve si Andreas Gruber všiml stop ve sněhu vedoucích od lesa ke statku. Když je sledoval, zjistil, že končí u domu. Žádné stopy vedoucí opačným směrem ale nenašel. Krátce nato začal ze střechy a půdy slýchat zvuky, které nedokázal vysvětlit. Jako by se tam někdo pohyboval.
K podivným zvukům se ale přidaly další zvláštnosti. Andreas Gruber našel mnichovské noviny, které nikdo z rodiny nekoupil ani neodebíral. Krátce nato zmizely klíče od domu. Přestože statek několikrát prohledal, nedokázal pro tyto události najít žádné vysvětlení.
O své obavy se podělil s několika sousedy, ale když mu jeden z nich nabídl pomoc s pátráním, odmítl ji.
Andreas přitom nebyl jediný, kdo si něčeho všiml. Původní služebná dala výpověď už několik měsíců před vraždami. Tvrdila, že se v domě ozývají podivné zvuky a začala věřit, že tam straší.
O několik měsíců později nastoupila nová služebná Maria Baumgartnerová. Na Hinterkaifeck dorazila 31. března 1922 odpoledne v doprovodu své sestry. Ta se po rozloučení vrátila domů.
Sousedé začali mít podezření
Během následujících dnů si lidé z okolí začali všímat, že se na statku něco děje. Rodina se neobjevila na bohoslužbě, malá Cäzilia nepřišla do školy a pošťák si všiml, že doručená pošta zůstává ležet bez povšimnutí.
Když se 4. dubna několik mužů vydalo zjistit, co se stalo, čekal je otřesný nález. Ve stodole našli čtyři těla a další dvě v domě. Přesto se zdálo, že tu někdo pobýval i po jejich smrti.
Dobytek byl nakrmený a napojený, koně vyhřebelcovaní a ošetření. Nic nenasvědčovalo tomu, že by hospodářství zůstalo několik dní bez dozoru.
Mezi prvními kdo na statek dorazil byl soused Lorenz Schlittenbauer spolu s dalšími lidmi z okolí. Ještě před příjezdem kriminalistů se snažili zjistit, co se na místě odehrálo.
Procházeli stodolou i domem, otevírali dveře, hledali další členy rodiny a pohybovali se po místech, kde se mohl nacházet důležitý důkazní materiál. Některé předměty byly přemístěny a část stop tak mohla být nevratně poškozena nebo zcela zničena ještě dříve, než je policie stihla zdokumentovat. To později výrazně zkomplikovalo vyšetřování.
Co se na statku stalo?
Policie nakonec dospěla k závěru, že pachatel usmrtil všech šest obětí opakovanými údery do hlavy zemědělským nástrojem připomínajícím krumpáč.
Domnívali se, že nejprve zaútočil ve stodole na manžele Gruberovy, jejich dceru Viktorii a sedmiletou Cäzilii. Poté zamířil do domu, kde zabil dvouletého Josefa a novou služebnou Marii Baumgartnerovou. Dodnes však není jasné, proč se první oběti ve stodole vůbec ocitly.
Případ ale skrýval i další záhady. Existovalo podezření, že s některými těly někdo po smrti manipuloval. Pozornost vzbudil také nález malého Josefa, který ležel ve své postýlce s čepičkou přetaženou přes poraněnou hlavu.
Stejně nejasný zůstal i motiv vraždy. Loupež to zřejmě nebyla, protože peníze i další cennosti zůstaly na místě.
Kdo mohl mít důvod zabíjet?
Rodina Gruberových nepatřila mezi oblíbené sousedy. V okolí měli pověst hádavé a uzavřené rodiny a často se stávali terčem pomluv i sporů. Někteří sousedé je popisovali jako lidi, kteří si ostatní příliš nepouštěli k tělu. K jejich špatné pověsti přispěl i skandál, kvůli kterému byl Andreas Gruber několik let před vraždami odsouzen za incestní vztah se svou dcerou Viktorií. Po masakru se proto rychle začaly objevovat nejrůznější teorie o tom, kdo mohl mít důvod jim ublížit.
Podezření padlo na několik lidí z okolí i bývalé zaměstnance. Přestože policie vyslechla desítky svědků a případem se zabývala ještě řadu let, pachatele se nikdy nepodařilo s jistotou určit.
Případ Hinterkaifeck tak zůstává jednou z největších nevyřešených záhad německé kriminalistiky.
Zdroje:
