Článek
Chtěla bych se podělit o jeden každodenní vjem, který mě provází při cestách do práce. Pražské komunikace a já – to je vztah dlouhodobý, komplikovaný a místy až meditativní. Jiní lidé mají ráno jógu. Já mám D1, jižní spojku a Smíchov.
Otevřeně přiznávám: jsem brzda. Vůdce kolony. První v pořadí, poslední v oblibě. Není to tak, že bych si tuto roli vybrala z nějakého rebelství nebo touhy po moci. Je to čistě věc principu. Mám ráda své řidičské body – pěstuju je s péčí, jakou jiní věnují pokojovým rostlinám – a Waze je můj nejloajálnější spolujezdec. Mlčenlivý, spolehlivý, nikdy mě nesoudí. Hlásí kamery, doporučuje rychlost a já poslouchám. Důsledně. Skoro až s pokorou.
A přesně tam začíná každodenní psychologický thriller.
Protože zatímco já jedu přesně tak, jak se jet má, za mnou se pomalu ale jistě formuje kolona. Tiše, organicky, nevyhnutelně. Auto za autem, náraz světel za nárazem světel. A protože mám poměrně bujnou představivost, dokážu si velice živě představit, co si ti lidé za mnou myslí. Zvláště po ránu. Zvláště před první kávou. Zvláště v pondělí.
Pravděpodobně si nemyslí nic, co by šlo citovat ve slušné společnosti.
Někde za mnou je řidič v BMW, který měl meeting v osm a teď je osm čtyři. V Octavii napravo zřejmě zuří žena, která dnes ráno nestihla ani snídani a já jí tímto tempem ruším veškeré životní plány. A ten řidič dodávky úplně vzadu, ten si o mně myslí věci, na které nemá čeština snad ani výraz.
Já jedu dál. Waze říká padesát. Jedu padesát.
Je to psychická výzva, o které se nemluví. Nikdo vám neřekne, že dodržovat pravidla silničního provozu vyžaduje pevnou vůli a odolnost vůči tlaku. Vůči troubení, blikání dálkovými a výrazům spoluobčanů, kteří vás předjedou s tváří vítěze, aby za třicet metrů zabrzdili před stejnou kolonou.
A víte, co je na tom nejlepší? Ten člověk tam stojí přede mnou. A já za ním. A jsme na tom úplně stejně.
Možná je to nakonec docela přesný obraz života. Všichni občas někam spěcháme, někdo za námi troubí, někdo nás tlačí, někdo má pocit, že bychom měli jet rychleji. Jenže body zůstávají nám. I následky.
Vůdce kolony zdraví. Jedeme dál.
