Článek
Vždycky jsem byla docela velká milovnice všech zvířecích miláčků, nicméně spíš těch, kteří trávili čas venku, na zahradě nebo na půdě. Představa, že bych si vzala kočičáka domů, pro mě byla naprosto nepředstavitelná. S mojí mánií utírat pětkrát denně kuchyňskou linku by mě při té představě nejspíš švihlo.
Jenže pak najednou přišla změna. Jsem si docela jistá, že to přišlo s věkem. Zřejmě už opravdu stárnu, protože představa kočky zachumlané v mých bačkorách je pro mě najednou úplný ideál. A tak jsem v této slabé chvilce dostala skvělý nápad postarat se o dvě boží, krásná a milá koťata. Však co, říkala jsem si, budou jen spát, papat a občas se přijdou pomazlit.
Menší nákup. Tedy větší.
A když už je budu mít doma, tak aby se taky měla dobře. Udělala jsem tedy menší nákup. Nad částkou v jednom nejmenovaném řetězci jsem jen vzdychla a raději si zvýšila limit na kartě. Pořád jsem ale byla v klidu — ať se ta chlupatá mrňata mají dobře. Škrabadlo, kočičí WC, odpočívadlo, asi milion hraček, pamlsky a samozřejmě i lékárna. Ono se to musí i odčervit, představte si. Osobně kalendář nepoužívám, ale koťata ano.
Takže teď jsme vybaveni a můžeme začít ten klidný život v harmonii. Krásná představa.
Stěhování každé dva dny
Ubytovala jsem je hezky v obýváku. První dva, možná tři dny jsme si plně rozuměli. Koťata byla šikovná a rychle se naučila na WC. Ovšem s jejich probouzejícím se elánem a neustálými hrátkami mě začala malinko děsit starost o novou sedačku. Dobře, zvládneme to. Budou v kuchyni…
Po dalších dvou dnech přišla další myšlenka: tady sice není sedačka, ale jsou tu květiny. A hlína byla najednou úplně všude. A co si budeme povídat — pokud kočičí WC nečistíte opravdu každý den, úplně super to není. Obzvlášť ne v kuchyni. Tedy opět změna pobytu. Chodba a koupelna, to by mohlo být v pohodě, ne?
Budou tam spát, když nebudu doma. Geniální nápad. Byla jsem na sebe hrdá, jak jsem to krásně vymyslela. Protože jinam už je opravdu přesunout nemám kam.
Rychlost a postřeh: +300 procent
Pobyt jsme tedy vyřešili, teď už nás čeká jen ten pohodový život. Samozřejmě nejsem ras, takže když jsem doma, dávám jim volný prostor, ale ohlídám je. Jde mi to výborně. Můj postřeh a rychlost se zvýšily asi o 300 procent. No schválně — kdo z vás dokáže například vejít na balkon či do šatny, otevřít i zavřít dveře, a to celé asi za tři sekundy?
Kočičí mimina
Silně přemýšlím o koupi šicího stroje. Mimina mají každé zatím tak kilo, takže koupání na závěsech je skvělá zábava, ale oni přece ještě budou přibírat, ne?
Taky by to chtělo pořídit nějaký výkonný vysavač. Na smetáčku už je vidět poměrně značná únava. A navíc mám silné podezření, že v květináčích dělají něco nekalého. To hrabání mi přijde malinko podezřelé.
Zavírejte prkýnko. Fakt.
Jo, a taky je moc důležité zavírat prkýnko od WC! Vhodný je tedy i nějaký ten záchranářský kurz. To si tak po nedělním obědě chcete odpočinout, jedno kotě řve kdesi v dálce a druhé lítá hystericky kolem vás. Málem se utopil, chudáček malý! Bleskurychle jsem zasáhla, vytáhla mokré, rozhořčené a naprosto nedůstojné stvoření, utřela ho svým nejlepším ručníkem — a stav toalety před incidentem jsem raději nezjišťovala.
A hlavně, pokud kočičí mimina ubytujete v koupelně a máte volně stojící sprchový kout s asi pěticentimetrovou škvírou od zdi, je dobré mít při ruce minimálně tři statné a silné chlapy. Je mi to záhadou a je to proti všem fyzikálním zákonům — ale jak se může tvor s hlavou o průměru šišky šest centimetrů nacpat do pěticentimetrové mezery?
Dieta zaručena. Neplánovaně.
Pořídit si takové miláčky doporučuji také lidem, kteří by snad chtěli nějaké to kilo shodit. Jakmile bouchne lednice či potravinová skříň, musíte baletit, a to jste přitom žili v domnění, že mimina mají tu nejhlubší noc. A pokud už tedy budu jíst, připadám si jak mamina na mateřské — rychle to do sebe naházet a přitom ještě prchat.
Ženám, které rády v parném létě nosí krátké sukně, šaty, tílka a podobně, také nedoporučuji v případě vlastnictví kočiček nic z toho vytahovat. Nejvhodnější by byl možná nějaký kvalitní overal zakrývající celý povrch těla, včetně hlavy. Ono kočky mají drápky, představte si. A ony je docela i používají.
A přesto.
No nic, alespoň máme změnu a mohla jsem kreativně přestavět celý byt. Možná by byl ideální rovnou holobyt. Ono to nebezpečí číhá všude, akorát nevím, jestli pro kočičáky, nebo pro mě.
Ale v podstatě jsme přežili první měsíc, tak dáme i ty následující. Třeba sto dvacet?
Každopádně — a to je to nejdůležitější — večer, když si to malé stvoření přijde lehnout vedle vás, zaboří hlavu někam do vašeho boku a začne vrnět tím tichým, spokojeným vrněním, které po vás nic nechce, všechno ostatní najednou dává smysl.
Takže kočičky jedině doporučuji.
