Článek
Ženy na dlouhé trati nepatří
Píše se únor 1966. Bobbi Gibb sedí doma v San Diegu a otevírá dopis od Bostonské atletické asociace. Přihlásila se na Bostonský maraton – nejstarší a nejprestižnější maratonský závod světa. Odpověď byla jasná: start ženám není povolen. „Ženy nejsou fyziologicky schopné uběhnout maraton,“ napsal ředitel závodu Will Cloney.
Gibb byla vyděšená. Přitom dva roky trénovala, naběhala stovky kilometrů, v jednom dni zvládla i čtyřicet mil. Věděla, že je schopná. Věděla ale také, proč ten dopis přišel.
V té době platilo pravidlo Americké atletické unie, že ženy nesmějí závodit na vzdálenostech delších než jedna a půl míle – asi dva a půl kilometru. Maraton měl čtyřicet dva kilometrů. Lékařská věda tehdy tvrdila, že tak dlouhá vzdálenost může ženě trvale poškodit zdraví a plodnost. Tento mýtus koloval mezi lékaři i trenéry od konce 19. století a ve sportovním světě přežil hluboko do 20. století. Kathrine Switzer, která o rok později proběhla trasu jako první oficiálně registrovaná žena, vzpomínala, že i její vlastní trenérka basketbalu – žena – ji varovala, že intenzivní sport ženám škodí.
Gibb dopis zahodila a koupila si jízdenku na autobus do Bostonu.
V křoví u startovní čáry
19. dubna 1966. Bobbi Gibb přijela do Hopkintonu, kde Bostonský maraton startuje. Oblékla si bratrovy bermudy, černé plavky a modrou mikinu s kapucí přetaženou přes vlasy. Schovala se v křoví u startovní čáry a čekala. Věděla, že pokud ji tam někdo najde, je konec. Ale také věděla, že pokud nepoběží, nikdo to za ni neudělá.
Když startovní výstřel odezněl a polovina závodníků proběhla kolem, vyskočila a zařadila se mezi ně.
Muži si brzy všimli, že mezi nimi běží žena. Mohl to být konec jejího závodu. Místo toho jí nabídli ochranu. „Nenechají tě vyhodit,“ říkali jí. „Silnice je volná pro každého.“ Na půli trasy, u Wellesley College, ji čekaly studentky. Křičely, skákaly, plakaly.
Gibb doběhla do cíle rychleji než dvě třetiny mužů v závodě. Bostonská atletická asociace její výsledek neuznala. Ženy na maratonu startovat nesměly, takže výsledek, který nebyl možný, oficiálně neexistoval. Gibb se tím ale nenechala odradit. Za rok se vrátila. A pak znovu v roce 1968. Bostonská atletická asociace její výsledky uznala zpětně až v roce 1996 – třicet let poté.
Vypadni z mého závodu
O rok později, 19. dubna 1967, stála na startu dvacetiletá studentka žurnalistiky ze Syracuse University. Přihlásila se jako „K.V. Switzer“ – tak jak vždy podepisovala svou práci – a nikdo nepředpokládal, že jde o ženu. Startovní číslo 261 dostala bez problémů.
Asi po čtyřech mílích se vedle závodního pole přiblížilo auto s pořadateli. Ředitel závodu Jock Semple uviděl Switzer, vyskočil z auta za jízdy a vrhl se na ni. Popadl ji za rameno, druhou rukou začal strhávat startovní číslo a křičel přímo do obličeje: „Vypadni z mého závodu a dej mi ta čísla!“
Switzerin přítel, vrhač kladivem Tom Miller, Semplea odstrčil. Kathrine nezastavila a běžela dál.
Novináři celou scénu vyfotografovali. Fotky se do druhého dne objevily v novinách po celých Spojených státech – muž v obleku, který se pokouší fyzicky zastavit ženu uprostřed závodu. Switzer v čase čtyři hodiny a dvacet minut doběhla do cíle. Po závodě ji atletická unie diskvalifikovala a zakázala jí start na smíšených závodech.
„Věděla jsem, že musím doběhnout,“ napsala později ve svých memoárech. „Kdyby ne, nikdo by neuvěřil, že ženy jsou toho schopné.“
Největší překážka nebyla trať
Bostonský maraton otevřel ženám startovní listinu v roce 1972. Olympijský maraton žen byl poprvé zařazen na hrách v Los Angeles v roce 1984 – osmnáct let poté, co Gibb doběhla trasu jako první.
Switzer ten boj nevzdala ani po doběhnutí. Organizovala ženské závody po celém světě, lobbovala za zařazení ženského maratonu do olympijského programu a v roce 1974 vyhrála newyorský maraton. V roce 2017, přesně padesát let po svém historickém závodě, doběhla Bostonský maraton znovu – se stejným číslem 261. Organizátoři číslo 261 navždy vyřadili ze startovní listiny.
Dnes tvoří ženy téměř polovinu startovního pole všech velkých maratonů světa. A startovní číslo 261 visí v síni slávy jako připomínka toho, že nejtěžší vzdálenost nebyla těch čtyřicet dva kilometrů. Byla to krátká cesta od poštovní schránky ke startovní čáře.
Zdroje:
Kathrine Switzer: Marathon Woman: Running the Race to Revolutionize Women's Sports (Hachette UK, 2007)
ESPN: Finally honoring Bobbi Gibb, the first woman to run the Boston Marathon (2016) – espn.com
ESPN: How Kathrine Switzer helped change the culture in women's sports (2017) – espn.com
GBH News: The Boston Marathon, Mile 5: The Story of Bobbi Gibb (2016) – wgbh.org
Outside Online: The Myth of the Falling Uterus (2019) – outsideonline.com
Boston Athletic Association: oficiální uznání výsledků Bobbi Gibb z let 1966–1968 (zpětně uděleno 1996) – baa.org
