Článek
Venku začínal podzim. Šedé nebe bylo zatažené a na chodník pravidelně bubnovaly dešťové kapky. Počasí jako stvořené k tomu, zůstat doma, uvařit si čaj a zachumlat se pod deku. Jenže to nejde, je středa, všední den a většina lidí musí do práce a do školy, takže na takové lenošení nemá nikdo čas.
Dešťové mraky se pomalu sunou po nebi, barevné listí padá ze stromů a vítr si hlasitě pohrává s jejich korunami. Sluneční paprsky se snaží proniknout skrz chuchvalce mlhy, ale nedaří se jim to. Skrz otevřená okna se do místností hrne venkovní chlad a zvuk z ulic. Venku je zataženo, ale přes den už to lepší nebude, večer se brzy setmí.
Přesto všechno je na tomto období něco kouzelného, něco co nás dobrovolně přinutí vstát a jít se na ten venkovní nečas zblízka podívat. Minimálně kvůli tomu krásnému pocitu, který se dostaví, když se poté vrátíme do tepla a bezpečí domova.
