BMI - pravda o indexu, který nikdy neměl měřit zdraví jednotlivce

Body Mass Index (BMI) patří mezi nejčastěji používané ukazatele při hodnocení tělesné hmotnosti. Stačí znát svou výšku a váhu a během několika sekund získáte číslo, které vás zařadí do jedné z kategorií – podváha, normální hmotnost, nadváha nebo obezita.

Jenže existuje jeden zásadní problém. BMI nikdy nevzniklo jako nástroj pro posuzování zdravotního stavu jednotlivce.

Jeho původ sahá téměř o dvě století zpátky a s moderní medicínou měl původně jen velmi málo společného.

Autorem dnes známého BMI byl belgický matematik, astronom a statistik Adolphe Quetelet. Ve 30. letech 19. století se snažil popsat lidskou populaci pomocí statistiky. Inspirovala ho fyzika a věřil, že i společnost se řídí určitými matematickými zákonitostmi. Jeho cílem bylo vytvořit model takzvaného „průměrného člověka“ (l'homme moyen), který by reprezentoval typické vlastnosti celé populace.

Při svých výpočtech zjistil, že u dospělých lidí hmotnost přibližně odpovídá druhé mocnině výšky. Vznikl tak jednoduchý výpočet, který dnes známe jako BMI. Nešlo o biologický zákon ani o definici zdravé hmotnosti, ale o matematický model popisující průměrné vlastnosti velké skupiny lidí. Důležité ale je, že Quetelet nikdy netvrdil, že podle tohoto čísla lze poznat, zda je konkrétní člověk zdravý nebo nemocný. Jeho práce měla čistě statistický charakter.

Když se dnes mluví o BMI, mnoho lidí si představí, že jeho autor provedl rozsáhlou lékařskou studii nebo měřil tisíce pacientů. Ve skutečnosti tomu tak nebylo.

Adolphe Quetelet byl statistik, který pracoval s daty, jež už existovala. V první polovině 19. století začaly evropské státy systematicky shromažďovat údaje o svých obyvatelích – nejen kvůli demografii, ale také kvůli armádě, správě státu a rozvoji veřejného zdravotnictví.

Jedním z nejcennějších zdrojů byly záznamy z vojenských odvodů. Mladí muži byli při nástupu do armády měřeni a váženi, takže vznikaly rozsáhlé soubory údajů o jejich tělesných proporcích. K tomu Quetelet využíval také populační statistiky z Belgie a Francie, údaje z úředních evidencí i další dostupné antropometrické záznamy.

Je nezbytné dodat, že tato data měla svá omezení. Týkala se především evropských dospělých mužů, často mladých branců. Ženy, děti, senioři ani lidé z jiných etnických skupin byli zastoupeni minimálně nebo vůbec. Kvůli tomuto je zavádějící považovat BMI za univerzální měřítko zdraví jednotlivce.

Po více než sto letech se ke Queteletovu indexu vrátil americký fyziolog Ancel Keys.

Ve své známé studii publikované v roce 1972 porovnával několik různých metod hodnocení tělesné hmotnosti. Došel k závěru, že právě Queteletův index nejlépe odpovídá množství tělesného tuku při sledování velkých skupin obyvatel. Zároveň mu dal název Body Mass Index – BMI.

Ani Keys však netvrdil, že jde o přesný diagnostický nástroj pro jednotlivce. Jeho závěry se týkaly především epidemiologických studií a populačního výzkumu.

Na první pohled působí BMI velmi jednoduše. Právě v tom ale spočívá jeho největší slabina.

Výpočet pracuje pouze se dvěma údaji – výškou a hmotností. Nezajímá ho, kolik z této hmotnosti tvoří svaly, tuk nebo kostní hmota. Stejné BMI tak mohou mít dva lidé s naprosto odlišným tělesným složením.

Vrcholový sportovec s vysokým podílem svalové hmoty může být podle BMI označen jako člověk s nadváhou nebo dokonce obezitou. Naopak člověk s normální hmotností může mít vysoké množství viscerálního tuku, nízkou svalovou hmotu a výrazně vyšší riziko metabolických onemocnění.

BMI navíc nezohledňuje věk, pohlaví, etnické rozdíly ani fyzickou kondici. Dnes proto odborníci upozorňují, že samotné číslo o skutečném zdravotním stavu mnoho nevypovídá.

Přestože má své limity, BMI z medicíny nezmizelo. Důvod je jednoduchý – je rychlé, levné a snadno použitelné. U milionů lidí poskytuje základní přehled o výskytu nadváhy a obezity v populaci. Právě proto jej využívají epidemiologové, výzkumníci i zdravotnické instituce po celém světě.

Na úrovni celé populace funguje poměrně dobře. Pokud například výzkumníci sledují, jak se za posledních dvacet let změnila tělesná hmotnost obyvatel, představuje BMI jednoduchý a dobře srovnatelný ukazatel.

V posledních letech se stále více odborných společností shoduje, že BMI by nemělo být jediným kritériem při hodnocení zdraví.

Například American Medical Association v roce 2023 upozornila, že BMI má významná omezení a mělo by být používáno pouze společně s dalšími ukazateli.

Lékaři dnes při hodnocení zdravotních rizik sledují například obvod pasu, krevní tlak, hladinu krevního cukru, cholesterol, procento tělesného tuku nebo množství viscerálního tuku. Velkou roli hraje také fyzická aktivita, kondice a celkový životní styl.

Kolem BMI dnes vzniká mnoho zjednodušených tvrzení. Někteří tvrdí, že je úplně k ničemu, jiní ho považují za rozhodující ukazatel zdraví. Pravda leží někde mezi.

BMI je užitečný statistický nástroj pro sledování zdravotních trendů v celé populaci. Nikdy ale nebylo navrženo jako přesný diagnostický test pro jednotlivce. Pokud je používáno bez dalších vyšetření, může vést k chybným závěrům – ať už falešně uklidňujícím, nebo naopak zbytečně alarmujícím.

Číslo vypočítané z výšky a hmotnosti totiž nedokáže zachytit to nejdůležitější – skutečné složení lidského těla a celkový zdravotní stav.

Primární literatura

Odborné organizace

Přehledové studie