Menstruační volno: Proč kolem něj vzniká tolik emocí?

Přitom nejde jen o menstruaci. Ve skutečnosti se vede mnohem hlubší debata o tom, co považujeme za spravedlnost, rovnost a férové pracovní podmínky. Proč toto téma vyvolává tolik emocí? Jaké argumenty mají zastánci i odpůrci? A co říkají odborníci?

Jen málokteré pracovní téma dokáže vyvolat tak bouřlivou diskusi jako menstruační volno. Když se o něm objeví článek nebo příspěvek na sociálních sítích, pod komentáři se během chvíle vytvoří dva zcela odlišné světy.

„A kdo dá volno chlapům?“ píší jedni. „Další privilegium pro ženy.“ Jiní naopak namítají, že je absurdní očekávat stoprocentní výkon od člověka, který se potýká s bolestmi srovnatelnými s některými chronickými onemocněními.

Na první pohled se zdá, že se společnost hádá o menstruaci. Ve skutečnosti je spor mnohem širší. Dotýká se základních otázek, které řeší každá moderní společnost: Má být rovnost založená na stejných pravidlech pro všechny, nebo na zohlednění rozdílných potřeb jednotlivých lidí? Kde končí férovost a kde začíná zvýhodňování?

Proto se debata pravidelně vrací. Nejde totiž jen o několik dní volna v roce. Jde o to, jakým způsobem chápeme spravedlnost na pracovišti.

Přestože se o něm mluví stále častěji, kolem menstruačního volna panuje řada mýtů.

Mnoho lidí si představuje, že každá žena by automaticky získala několik placených dnů volna každý měsíc. Takto však systém ve většině zemí vůbec nefunguje.

Menstruační volno označuje možnost zůstat doma v případě, kdy jsou projevy menstruace natolik silné, že znemožňují běžnou práci. Může jít o intenzivní bolesti podbřišku, migrény, nevolnost, závratě nebo extrémní únavu. Některé ženy trpí bolestivou menstruací (dysmenoreou) nebo onemocněními, jako je endometrióza či adenomyóza, které mohou způsobovat velmi silné obtíže.

Ani tam, kde je menstruační volno zakotveno v zákoně, většinou neznamená automatický nárok na placené dny volna bez jakýchkoli podmínek. Například ve Španělsku musí žena doložit zdravotní obtíže lékařem. V Japonsku nebo Jižní Koreji existují odlišná pravidla a v mnoha dalších zemích jde pouze o dobrovolný benefit některých zaměstnavatelů.

Menstruační volno tedy není „extra dovolená“. Jeho zastánci ho přirovnávají spíše ke krátkodobé pracovní neschopnosti při zdravotních obtížích.

Rozdíl mezi tím, jak systém skutečně funguje, a tím, jak si ho veřejnost představuje, je jedním z důvodů, proč kolem něj vzniká tolik nedorozumění.

Na první pohled by se mohlo zdát, že hlavním důvodem sporů je samotná menstruace. Odborníci na psychologii i pracovní vztahy ale upozorňují, že ve skutečnosti se střetávají dva odlišné pohledy na spravedlnost.

Když se v diskusi objeví otázka, proč jsou proti menstruačnímu volnu často právě muži, odpověď není tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát.

Nejde jen o to, že menstruaci sami nezažívají. Mnohem častěji zaznívá argument, že za stejnou mzdu by ženy odpracovaly méně času než jejich mužští kolegové. Jinými slovy – objevuje se pocit, že jeden zaměstnanec dostává více výhod než druhý.

Svoji roli hraje i lidská zkušenost. Psychologické studie ukazují, že lidé mají tendenci podceňovat obtíže, které sami nikdy nezažili. Pokud někdo zná menstruaci pouze jako běžný diskomfort z vyprávění, může mu několik dní pracovního volna připadat nepřiměřených.

To ale neznamená, že všichni muži menstruační volno odmítají. Stejně jako u žen postoje výrazně ovlivňuje vzdělání, osobní zkušenost, politické názory nebo znalost problematiky.

Možná překvapivější je skutečnost, že k odpůrcům menstruačního volna patří i řada žen.

Nejčastěji upozorňují na riziko, že dobře míněný benefit může mít opačný efekt. Pokud by zaměstnavatel předpokládal, že ženy budou pravidelně čerpat další volno, mohl by při výběru zaměstnanců začít podvědomě upřednostňovat muže.

Podobné obavy zaznívají také od některých personalistů nebo odborníků na pracovní trh. Obávají se, že by zvláštní režim mohl nechtěně posílit stereotyp, že ženy jsou méně spolehlivé nebo častěji chybí v práci.

Tento argument se objevuje i v české debatě. Kritici netvrdí, že bolestivá menstruace neexistuje. Spíše se ptají, zda je speciální pracovní volno skutečně nejlepším řešením.

Přestože se veřejná debata často zjednodušuje na spor mezi muži a ženami, argumenty zastánců stojí především na medicínských a pracovně-psychologických poznatcích.

Bolestivá menstruace není podle gynekologů jen nepříjemností. U části žen představuje zdravotní problém, který výrazně omezuje každodenní fungování.

Silné křeče, migrény, nevolnost nebo extrémní únava mohou být natolik intenzivní, že žena není schopná několik hodin sedět u počítače, řídit automobil nebo vykonávat fyzicky náročnou práci. U některých pacientek jsou příčinou onemocnění, jako je endometrióza, která bývá diagnostikována až po letech.

Zastánci proto argumentují, že pokud zaměstnanec nemůže kvůli zdravotnímu stavu pracovat, měl by mít možnost zůstat doma bez pocitu viny nebo obav o pracovní místo.

Dalším často zmiňovaným argumentem je produktivita.

Řada žen totiž do práce přichází i přes výrazné bolesti. Odborníci tento jev označují jako presenteeismus – zaměstnanec je fyzicky přítomen, ale jeho výkon je kvůli zdravotním obtížím výrazně nižší.

Podle zastánců je výhodnější umožnit krátké zotavení než trvat na přítomnosti za každou cenu. Zaměstnanec se následně vrací do práce v lepší kondici a s vyšší produktivitou.

Dalším přínosem má být otevřenější přístup k ženskému zdraví.

Menstruace byla po desetiletí považována za téma, o kterém se příliš nemluvilo. Mnoho žen dodnes popisuje, že se bojí říct nadřízenému, proč jim není dobře, a raději si vezmou dovolenou nebo si vymyslí jiný zdravotní problém.

Podle zastánců by uznání menstruačních obtíží jako legitimního zdravotního důvodu mohlo přispět k tomu, že se o ženském zdraví bude mluvit otevřeněji a bez zbytečných předsudků.

Některé společnosti, které menstruační volno zavedly dobrovolně, uvádějí pozitivní zkušenosti. Zaměstnankyně podle nich benefit využívají spíše výjimečně, ale oceňují samotný pocit důvěry a podpory ze strany zaměstnavatele.

Firmy zároveň upozorňují, že mnohem důležitější než samotné volno bývá možnost pracovat z domova, upravit pracovní dobu nebo individuálně reagovat na zdravotní stav zaměstnance.

Odpůrci menstruačního volna netvrdí, že bolestivá menstruace neexistuje. Jejich argumenty směřují především k tomu, jaké důsledky by mohlo mít zavedení zvláštního pracovního režimu.

Nejčastěji zmiňovanou obavou je možné znevýhodnění žen na pracovním trhu.

Pokud by zaměstnavatel očekával, že ženy budou pravidelně čerpat další placené volno, mohl by při náboru nových zaměstnanců dávat přednost mužům. Nešlo by nutně o vědomou diskriminaci – spíše o ekonomickou úvahu při obsazování pracovních pozic.

Na tento paradox upozorňují i některé feministky. Dobře míněné opatření by podle nich mohlo vést k opačnému výsledku.

Dalším argumentem jsou náklady.

Především malé firmy upozorňují, že pravidelná nepřítomnost zaměstnanců může komplikovat plánování směn, zastupitelnost nebo organizaci práce. Odpůrci proto tvrdí, že případné výdaje by nakonec mohly nést nejen zaměstnavatelé, ale nepřímo i ostatní zaměstnanci.

Často zaznívá také otázka, jak ověřit oprávněnost čerpání volna.

Bolest je subjektivní zkušenost a její intenzitu nelze jednoduše změřit. Kritici se proto obávají, že by část lidí mohla systém zneužívat.

Zastánci naopak připomínají, že podobné riziko existuje i u běžné krátkodobé pracovní neschopnosti a samo o sobě není důvodem k odmítnutí celého systému.

Kolem menstruačního volna nepanuje ani mezi odborníky jednoznačná shoda. Zatímco lékaři upozorňují, že silná menstruační bolest bývá často podceňovaným zdravotním problémem, psychologové mluví o střetu různých představ o spravedlnosti. Ekonomové upozorňují na možné dopady na pracovní trh a pracovněprávní experti připomínají, že každé řešení musí být vyvážené, aby pomáhalo, ale zároveň nevytvářelo nové formy nerovnosti.

Jedním z největších mýtů kolem menstruace je představa, že silná bolest k ní jednoduše patří. Gynekologové naopak dlouhodobě upozorňují, že intenzivní bolesti, které ženě brání normálně fungovat, mohou být příznakem onemocnění, například endometriózy nebo adenomyózy.

Podle odborníků z American College of Obstetricians and Gynecologists (ACOG) i Světové zdravotnické organizace (WHO) by bolestivá menstruace neměla být bagatelizována. Pokud žena pravidelně není schopná chodit do školy nebo do práce, nejde o běžný diskomfort, ale o zdravotní problém, který si zaslouží diagnostiku a léčbu.

Na podobný problém upozorňují i čeští lékaři. Endometriózou podle odhadů trpí přibližně každá desátá žena, přesto se na správnou diagnózu často čeká mnoho let. Český rozhlas upozornil, že právě bagatelizace bolestí vede k tomu, že ženy své obtíže považují za „normální“ a pomoc vyhledávají až ve chvíli, kdy nemoc výrazně ovlivňuje jejich život.

To ale automaticky neznamená, že všichni gynekologové podporují zavedení menstruačního volna. Mnozí zdůrazňují, že prioritou by měla být především kvalitní léčba a včasná diagnostika.

Podle psychologů je zajímavé, že stejné opatření může část společnosti vnímat jako férové a jiná část jako nespravedlivé.

Vysvětlují to teorií distributivní spravedlnosti – lidé přirozeně porovnávají, zda jsou výhody a povinnosti rozděleny rovnoměrně. Pokud jedna skupina získá benefit navíc, vzniká u části veřejnosti pocit, že pravidla přestávají být stejná pro všechny.

Zároveň ale existuje i druhý pohled. Spravedlnost nemusí znamenat stejné zacházení, ale zohlednění odlišných potřeb. Stejně jako společnost akceptuje mateřskou dovolenou nebo bezbariérové přístupy pro osoby se zdravotním postižením, může podle některých psychologů dávat smysl přizpůsobit pracovní podmínky i ženám se závažnými menstruačními obtížemi.

Právě střet těchto dvou představ vysvětluje, proč je debata často emotivnější než samotné téma menstruace.

Střet těchto dvou pohledů vysvětluje, proč se debata tak rychle vyostřuje. Obě strany totiž vycházejí z odlišné definice toho, co znamená být fér.

Ekonomové upozorňují především na dopady na pracovní trh.

Jak jsem zmínila výše, pokud by menstruační volno znamenalo pravidelnou placenou absenci části zaměstnanců, mohlo by podle některých expertů zvýšit náklady zaměstnavatelů. Největší obavy se týkají malých firem.

Dalším rizikem je nepřímá diskriminace. Zaměstnavatel sice nesmí rozhodovat podle pohlaví, v praxi ale může podvědomě upřednostnit uchazeče, u kterého neočekává pravidelné výpadky.

Část ekonomů doporučuje jinou cestu – větší flexibilitu pro všechny zaměstnance. Například více sick days, možnost práce z domova nebo pružnou pracovní dobu bez ohledu na důvod zdravotních obtíží.

Ani právníci se neshodují na jednom ideálním modelu.

Někteří upozorňují, že speciální pracovní právo pouze pro ženy by mohlo narážet na princip rovného zacházení. Jiní připomínají, že pracovní právo už dnes zohledňuje biologické rozdíly – například ochranou těhotných zaměstnankyň nebo mateřskou dovolenou.

Řada odborníků se proto přiklání spíše k individuálním řešením. Místo zvláštního typu volna doporučují rozšíření flexibilních úvazků, možnost práce na dálku nebo větší využívání krátkodobých zdravotních dnů, které mohou využít všichni zaměstnanci bez ohledu na pohlaví.

Přestože se může zdát, že jde o úplnou novinku, některé státy umožňují ženám čerpat menstruační volno už desítky let. Rozdíly mezi jednotlivými zeměmi jsou ale značné.

Největší pozornost v Evropě vzbudilo Španělsko, které v roce 2023 přijalo zákon umožňující ženám čerpat pracovní neschopnost při silné a lékařsky potvrzené menstruaci. Nejde o automatické volno pro každou menstruaci. Nárok vzniká pouze tehdy, pokud zdravotní stav skutečně znemožňuje práci.

Zákon byl prezentován jako součást širší reformy reprodukčních práv žen a stal se první podobnou úpravou v Evropě.

Japonsko patří k průkopníkům. Menstruační volno zde existuje už od roku 1947.

Zákon umožňuje ženám odmítnout práci během menstruace, pokud by její výkon byl vzhledem ke zdravotnímu stavu obtížný. Samotné čerpání ale není ve většině firem příliš časté. Mnoho zaměstnankyň uvádí, že benefit raději nevyužívají ze strachu z negativního hodnocení.

Také Jižní Korea umožňuje zaměstnankyním čerpat jeden den menstruačního volna měsíčně. Přesto i zde patří využívání tohoto práva mezi spíše výjimečné.

Na Tchaj-wanu mohou ženy čerpat několik dnů menstruačního volna ročně nad rámec běžné nemocenské. Opatření je součástí širší legislativy zaměřené na rovné pracovní podmínky.

Indonéský zákoník práce umožňuje ženám zůstat doma během prvních dnů menstruace, pokud jim zdravotní stav neumožňuje pracovat. V praxi ale závisí na konkrétním zaměstnavateli, jak pravidla uplatňuje

Poměrně specifický model zvolila Zambie. Zaměstnankyně mají nárok na jeden den volna měsíčně označovaný jako Mother's Day, aniž by musely zaměstnavateli podrobně vysvětlovat zdravotní důvody.

Vedle zákonných úprav existují i společnosti, které menstruační volno nabízejí dobrovolně.

Mezi prvními byly některé firmy v Japonsku, později se přidaly společnosti ve Spojeném království, Austrálii, Indii nebo Novém Zélandu. Ve většině případů ale zaměstnavatelé zdůrazňují, že důležitější než samotné volno je možnost práce z domova nebo flexibilní pracovní doba.

Zkušenosti ukazují, že zaměstnankyně benefit využívají mnohem méně, než si veřejnost často představuje. Důvodem bývá obava z odsuzování kolegů nebo negativního dopadu na kariéru.

V České republice zatím žádný návrh na zavedení zákonného menstruačního volna neleží. To ale neznamená, že se o tématu nediskutuje.

Ředitelka Institutu Solvo a bývalá ministryně práce Michaela Marksová Tominová dlouhodobě upozorňuje, že část žen by určitou pracovní úlevu uvítala. Zároveň ale zdůrazňuje, že klíčová je osvěta a otevřenější debata o ženském zdraví.

Podobně se vyjadřují i odborníci zabývající se endometriózou. Upozorňují, že mnohem větším problémem než samotná absence menstruačního volna je pozdní diagnostika a podceňování ženské bolesti.

V politické rovině zatím převládá opatrnost.

Například poslankyně Martina Ochodnická (TOP 09) v debatě Českého rozhlasu uvedla, že česká společnost podle ní zatím není na zavedení menstruačního volna připravena. Obává se především možné stigmatizace žen na pracovním trhu.

Naopak Michaela Marksová Tominová považuje debatu za legitimní a připomíná, že pracovní úlevy by mohly pomoci zejména ženám v profesích, kde není možné pracovat z domova nebo využívat zaměstnanecké benefity.

Podle průzkumů agentury Ipsos pro Institut Solvo souhlasí přibližně polovina dotázaných s tím, že by ženy při silné menstruaci měly mít možnost určité pracovní úlevy.

Největší podporu vykazují mladé ženy do 27 let, mezi nimiž se pro podobné opatření vyslovily zhruba dvě třetiny respondentek. Naopak starší generace je k této myšlence výrazně zdrženlivější.

Menstruační volno není jen debatou o několika dnech volna navíc. Ve skutečnosti otevírá mnohem širší otázky týkající se zdraví, pracovního práva, ekonomiky i společenského vnímání rovnosti.

Zkušenosti ze zemí, kde podobná opatření fungují, ukazují, že nejde o univerzální recept. Samotné zavedení menstruačního volna neřeší příčiny bolestivé menstruace ani automaticky nezlepšuje postavení žen na trhu práce. Na druhou stranu připomíná, že ženské zdraví bylo po dlouhá desetiletí přehlíženým tématem.

Možná proto není nejdůležitější otázkou, zda menstruační volno zavést, nebo nezavést. Důležitější je, aby ženy nemusely své zdravotní obtíže skrývat, aby měly přístup ke kvalitní léčbě a aby zaměstnavatelé dokázali vytvářet prostředí, které bere lidské zdraví vážně – bez ohledu na pohlaví.

A co si o tomto tématu myslíte vy?