Článek
Bylo krátce po poledni 4. května 1970, když se na univerzitě Kent State v americkém Ohiu ozvaly výstřely. Trvaly pouhých třináct sekund. Přesto navždy změnily Spojené státy americké. Příslušníci Národní gardy tehdy vypálili desítky ran do skupiny studentů protestujících proti válce ve Vietnamu. Čtyři mladí lidé zemřeli, dalších devět bylo zraněno. Někteří z nich přitom ani nebyli součástí demonstrace.
Amerika na pokraji nervového zhroucení
Konec 60. let byl pro Spojené státy mimořádně turbulentní. Válka ve Vietnamu se protahovala, počet mrtvých amerických vojáků rostl a veřejnost začínala ztrácet důvěru ve vládu. Každodenní televizní záběry z bojišť přinášely brutalitu války přímo do amerických domácností.
Univerzitní kampusy se staly centrem odporu proti válce. Studenti organizovali demonstrace, stávky i občanské protesty. Mnozí mladí Američané odmítali bojovat ve válce, kterou považovali za zbytečnou a nemorální. Protestní hnutí sílilo napříč celou zemí.
Napětí ještě vzrostlo 30. dubna 1970, kdy prezident Richard Nixon oznámil rozšíření vojenských operací do Kambodže. Pro mnoho lidí to byl šok. Nixon přitom během své kampaně naznačoval, že konflikt postupně ukončí. Místo toho však válku rozšířil.
Na univerzitách po celé zemi okamžitě vypukly protesty. Jedním z center odporu se stala také Kent State University.
Protesty, požár a příchod armády
První demonstrace na Kent State začaly 1. května 1970. Atmosféra byla zpočátku relativně klidná, ale situace se rychle vyhrocovala. Ve městě Kent docházelo ke střetům mezi studenty a policií, byly rozbíjeny výlohy obchodů a v ulicích hořely odpadkové koše.
Největší zlom přišel v noci z 2. na 3. května, kdy byla zapálena budova programu ROTC určeného pro výcvik armádních důstojníků. Hasiči museli zasahovat pod dohledem policie a Národní gardy. Guvernér Ohia James Rhodes označil protestující za nebezpečné radikály a rozhodl se povolat ozbrojené jednotky.
Na univerzitní kampus dorazily stovky příslušníků Národní gardy vybavených puškami, helmami, bajonety i slzným plynem. Přítomnost armády však situaci spíše zhoršila. Studenti vnímali nasazení vojáků jako zastrašování a další důkaz, že vláda reaguje silou místo dialogu.
4. květen 1970: třináct sekund chaosu
Přestože univerzita demonstrace zakázala, kolem poledne 4. května se na kampusu sešlo přibližně dva tisíce studentů. Někteří přišli protestovat, jiní pouze přihlíželi nebo mířili na výuku.
Národní garda dostala rozkaz dav rozehnat. Vojáci začali postupovat směrem ke studentům a použili slzný plyn. Silný vítr ale plyn rozfoukával zpět a zásah nebyl příliš účinný. Část studentů začala na gardisty házet kameny a pokřikovat na ně. Většina demonstrantů však byla neozbrojená a držela si odstup.
Gardisté následně vystoupali na menší kopec na okraji univerzity. A právě tam došlo k momentu, který dodnes vyvolává otázky.
Část vojáků se náhle otočila směrem ke studentům a začala střílet.
Během třinácti sekund padlo více než šedesát výstřelů.
Na místě zemřeli čtyři studenti:
- Allison Krauseová
- Jeffrey Miller
- Sandra Scheuerová
- William Schroeder
Dalších devět lidí utrpělo zranění, některá velmi vážná. Tragédii ještě umocnil fakt, že ne všechny oběti byly aktivními demonstranty. Sandra Scheuerová například pouze přecházela mezi budovami na cestě na přednášku.
Fotografie, která obletěla svět
Celou událost sledovali novináři i fotografové. Krátce po střelbě vznikl jeden z nejslavnějších snímků americké historie — fotografie mladé dívky klečící u těla zastřeleného Jeffreyho Millera a zoufale křičící do prázdna.
Autorem fotografie byl studentský fotograf John Filo. Snímek se okamžitě objevil v novinách po celém světě a stal se symbolem brutality i bezmoci tehdejší generace. O rok později získal Pulitzerovu cenu.
Média hrála v celé události zásadní roli. Poprvé v moderní historii viděli Američané v přímém přenosu, jak ozbrojené složky střílejí do vlastních studentů.
Amerika se rozdělila ještě víc
Reakce veřejnosti byla okamžitá. Mnoho lidí bylo zděšeno a považovalo střelbu za nepřijatelný zásah proti civilistům. Jiní však tvrdili, že protestující představovali hrozbu a Národní garda jednala oprávněně.
Kent State tak dokonale odhalil hluboké rozdělení americké společnosti. Zatímco jedna část země sympatizovala s protiválečným hnutím, druhá protestující označovala za radikály a nepřátele pořádku.
Následující dny přinesly největší studentské protesty v historii Spojených států. Do stávek a demonstrací se zapojily miliony studentů na stovkách univerzit. Některé školy musely být dočasně uzavřeny.
Událost měla i obrovský kulturní dopad. Hudebník Neil Young krátce po tragédii napsal píseň „Ohio“, kterou nahrála skupina Crosby, Stills, Nash & Young. Skladba se stala hymnou protiválečného hnutí a symbolem celé tragédie.
Vyšetřování bez jasných odpovědí
Dodnes není zcela jasné, proč gardisté začali střílet právě v daný okamžik. Oficiální verze tvrdila, že vojáci měli strach o vlastní bezpečnost. Kritici však namítali, že studenti byli příliš daleko a nepředstavovali bezprostřední ohrožení.
Následovalo několik vyšetřování a soudních sporů, ale nikdo z gardistů nebyl za smrt studentů odsouzen. V roce 1979 stát Ohio vyplatil rodinám obětí finanční odškodnění a vydal oficiální prohlášení vyjadřující lítost nad tragédií. Přímá vina však nikdy nebyla uznána.
Kontroverze kolem Kent State přetrvávají dodnes. Historici, novináři i bývalí studenti se stále přou o to, zda šlo o paniku, selhání velení nebo nepřiměřené použití síly.
Odkaz Kent State po více než padesáti letech
Dnes je místo střelby na kampusu Kent State považováno za významnou historickou památku. Každoročně se zde konají pietní akce připomínající oběti tragédie.
Kent State se stal symbolem střetu mezi státní mocí a občanským protestem. Událost bývá často připomínána při debatách o policejním násilí, svobodě projevu nebo právu na demonstrace. Mnozí historici navíc upozorňují, že otázky vyvolané v roce 1970 jsou aktuální i dnes.
Tragédie z Kent State totiž nebyla jen důsledkem jedné demonstrace. Byla výsledkem atmosféry strachu, frustrace a hlubokého společenského rozdělení. Třináct sekund střelby tehdy změnilo životy desítek lidí — a zároveň navždy změnilo Ameriku.
Zdroje:
