Od Novotného po Turka: proč nás přitahují lidé, kteří nepochybují?

Jeden vybudoval největší MMA organizaci ve střední Evropě. Druhý se stal politickým fenoménem s mimořádně silnou online komunitou. Třetí ovládl globální internetovou debatu o mužství, dominanci a moci.

Působí dojmem lidí, kteří přesně vědí, co si myslí — a nemají potřebu své názory změkčovat.

A právě to přitahuje pozornost. Otázkou je proč.

Proč v době, která tolik mluví o empatii, zranitelnosti a emoční inteligenci, tolik rezonují osobnosti reprezentující sílu, dominanci a absolutní jistotu?

První intuitivní odpověď bývá jednoduchá. Společnost se vrací k tradiční představě maskulinity. Jenže realita je jako vždy složitější. Pravděpodobně totiž nejde primárně o muže, ale o naši dobu.

Ondřej Novotný je v českém veřejném prostoru ukázkovým příkladem archetypu, který lze nazvat jako výkonnostně orientovaný typ.

Jeho veřejný obraz stojí na disciplíně, vysokých nárocích a nekompromisním přístupu k práci.

V rozhovoru s Čestmírem Strakatým například prohlásil:

„Jsou věci, ve kterých jsem nejlepší na světě.“

Jindy zase bez příkras popsal své pracovní prostředí:

„Jsem v míru, pokud chceš pít kafíčko a naťukat osm mailů z Bali za den… ale takoví lidé u nás nemůžou pracovat.“

Pro jedny je symbolem arogance. Pro druhé je inspirací. Jednu věc mu upřít nelze a tou je jeho jistota. A právě ta je dnes mimořádně cenná.

Filip Turek reprezentuje jiný archetyp. Přestože z něj srší silná maskulinita, tak by se dal označit za symbol odporu.

Pro část publika zosobňuje odpor vůči establishmentu, politické korektnosti i moralizujícímu veřejnému diskurzu. Jeho fanoušci často neoceňují pouze konkrétní názory. Oceňují i to, že říká věci, které si jiní podle nich netroufnou říct nahlas.

Popularita podobných osobností často nestojí jen na obsahu sdělení. Stojí na pocitu autenticity. Na dojmu, že dotyčný nic nehraje.

Pokud bychom měli jmenovat jednoho zástupc, tak je to Andrew Tate. Pravděpodobně nejvýraznější globální symbol moderního „alpha male“ archetypu. Tate postavil svou image na moci, dominanci, bohatství a kontrole.

V jednom ze svých nejcitovanějších výroků prohlásil:

„The world doesn’t care about your feelings.“ – „Svět se nestará o tvé pocity.“

Pro mnoho lidí je Tate chodící red flag (varovný signál pozn. red.). Pro jiné představuje nekompromisní verzi mužské síly. Rozpor mezi oběma skupinami pomáhá vysvětlit, proč získal miliony sledujících — zejména mezi mladými muži.

Je však důležité dodat, že Tate představuje extrém. Naštěstí ne každý, kdo obdivuje rozhodnost nebo disciplínu, obdivuje i jeho pohled na svět.

Na první pohled by se mohlo zdát, že odpovědí je maskulinita. Jenže Novotný, Turek i Tate reprezentují úplně jiné světy. Je zástupce výkonu, druhý odporu a třetí dominance. Jejich ideologie jsou naprosto odlišné To, co je spojuje, je energie.

Konkrétně:

Jinými slovy — působí jako lidé, kteří nepochybují.

Současný svět je plný nejistoty. Ať už to je pandemie, válka, inflace, AI, změny na pracovním trhu, nepřetržitý informační tlak.

Psychologie dlouhodobě ukazuje, že v obdobích nejistoty lidé silněji tíhnou k autoritám, které působí stabilně a rozhodně. Ne nutně k těm nejpřesnějším, ale k těm nejjistějším. Tím se vysvětluje, proč dnes tolik rezonují osobnosti, které komunikují bez váhání. Silný postoj funguje jako psychologická kotva. Ne protože musí být správný, ale protože snižuje chaos.

Debata o maskulinitě se za posledních deset let výrazně proměnila. Stále častěji se mluví o toxické maskulinitě, škodlivých stereotypech nebo emoční nedostupnosti mužů. Mnoho těchto debat má legitimní základ.

Současně však vznikl vedlejší efekt. Část mladých mužů má pocit, že slyší především, jakým mužem nebýt. Muži by neměli být agresivní, dominantní, příliš tvrdí, příliš soutěživí atd.

Jenže mnohem méně často slyší odpověď na jiné otázky: Jak tedy vypadá zdravá mužská síla? Co znamená být dobrým mužem v roce 2026?

Americká psychologická asociace ve svých doporučeních upozorňuje, že nestačí pouze kritizovat škodlivé mužské stereotypy. Je třeba nabídnout i zdravé alternativy.

Jinak řečeno – nestačí říct, co je špatně. Je třeba ukázat, co je dobře. V tomto bodě vzniká vakuum. A kde chybí srozumitelný pozitivní model, zaplní ho ti, kteří nabízejí jednoduché odpovědi.

Možná ale celý fenomén chápeme špatně a nevrací se kult tvrdých mužů. Možná jen chceme zase vidět lidi, kteří o sobě a svých názorech nepochybují.

To by mimochodem vysvětlovalo i jednu důležitou věc. Stejný archetyp funguje i u žen. I ženy, které vystupují sebevědomě, rozhodně a bez potřeby neustále se omlouvat, přitahují podobně silné publikum.

To naznačuje, že hlavní proměnnou nemusí být pohlaví. Může jí být jistota. V prostředí, kde je téměř každé téma okamžitě relativizováno desítkami perspektiv, působí jasný postoj neobvykle silně.

A možná právě v tom leží podstata celého fenoménu.

Neobdivujeme nutně tvrdé muže. Obdivujeme lidi, kteří v chaotickém světě působí jako vykřičník. A v době plné otazníků má vykřičník mimořádnou sílu.