Článek
Chci se s vámi podělit o svůj příběh. Budu upřímná. Jméno není pravé, ale můžete mi říkat Káča. Moje mamka chtěla Káču.
Bolestí hlavy to začalo
Už jako dítě jsem zažívala úporné bolesti hlavy, třeba po náročném dni. Tenkrát stačilo, že jsem se večer vyzvracela a druhý den jsem mohla normálně do školy.
Již v pubertě jsem dobře znala běžně dostupná analgetika, jako ibuprofen, Ataralgin, Valetol. Moje mamka říkávala, že ostatní děti si chodily pro bonbóny a já jsem chodila do lékárny. Ono to tak opravdu bylo.
Šla jsem studovat vysokou školu. Po jedné náročné zkoušce jsem však cítila velmi urputnou, opravdu strašnou bolest hlavy. K tomu jsem zvracela. I když jsem bolest hlavy znala, tento stav byl extrémní. Nevěděla jsem, co se mnou je. Vyhledala jsem pomoc.
Školní lékař mě tenkrát správně poslal na neurologii. Cesta tramvají pro mě byla hrozná. Neurologie nebyla zase tak daleko, ale pro mě ta cesta byla nekonečná. Musela jsem párkrát vystoupit, zvracet, potom teprve opět pokračovat v jízdě. Byla jsem velmi zubožená. Dojela jsem na polikliniku.
Člověk v takovém stavu doufá v okamžitou pomoc. Ale byli zde objednaní pacienti. Paní doktorka se potřebovala naobědvat. Než jsem přišla na řadu, byla jsem už z té bolesti a z toho zvracení vyřízená. Nedokázala jsem se už ovládat, ležela jsem na lavici v čekárně a modlila jsem se, ať mě to přejde.
Migréna
Dočkala jsem se a přišla jsem na řadu. Proběhlo vyšetření a lékařka diagnostikovala migrénu. To slovo mi tehdy tak moc neříkalo. Netušila jsem, že migréna mi zničí život.
Nejprve neuroložka předepsala Ergofein. Ten jsem však při urputných bolestech vyzvracela, nemohl mi tedy pomoct. A potom to přišlo. Tenkrát pro mě zázrak. Byly to antimigrenózní čípky, které se připravovaly v lékárně podle rozpisu a obsahovaly mj. ergotamin, diazepam, fenobarbital, kodein - později ho nahradil kofein.
Bylo to opravdu jako zázrak. V době, kdy mi na tu hroznou bolest nezabralo ani plato ibuprofenů, zabral mi perfektně jeden čípek.
V té době se za dělané čípky ještě neplatilo a lékaři je běžně předepisovali. To bylo v devadesátých letech. Časem se to změnilo. Dnes jsou léky na přípravu tohoto typu drahé a lékaři je rozhodně nepředepisují běžně.
Past jménem MOH (Medication Overuse Headache)
Já jsem však poznala, jak lehce se dá té hrozné bolesti zbavit. S tím zázrakem, kdy mě po chvíli ta bolest přestala, se u mě postupně vyvíjelo něco mnohem závažnějšího. Rozvíjela se samozřejmě závislost na kombinaci účinných látek. Ruku v ruce se závislostí šlo však něco mnohem horšího. Něco, co jsem si na rozdíl od závislosti neuvědomovala. Byla to šílená bolest hlavy z nadužívání léků, neboli MOH.
Byla to každodenní, chronická, rezistentní bolest hlavy. Opakovaly se migrény, atypické cefaley. Někdy to bylo trochu lepší, spíše to bývalo horší. Od doby, kdy jsem si sama uvědomila, že jsem závislá na jednom čípku denně, se hodně změnilo.
Už jsem bez svých „léků“ nevyšla z domu. V tomto stadiu se dalo říci, že závislost je jen jedna. Jsou různé druhy závislostí. Látkové a nelátkové. Ale scénář je opravdu téměř stejný. Každý chce tu svoji „drogu“. Dokud jsem neměla jistotu, že budu mít v lékárně připravené léky, nemohla jsem se soustředit na práci, ani na nic jiného.
Zde je třeba si uvědomit to, co jsem si vlastně nechtěla uvědomit a co jsem si nechtěla připustit. Jde o ten stav, kdy tělo dostane abstinenční příznaky od poslední dávky léků a reaguje novou, ještě horší bolestí hlavy. Já jsem si pak myslela, že se mi vrací migréna, ale ve skutečnosti to bylo volání těla po dalším čípku. Člověk si těžko připouští, že to, co by mělo od bolesti pomoct, vlastně tu bolest způsobuje.
Na trhu tenkrát byla alternativa k čípkům. Lékař nemusel složitě vypisovat recept na dělané čípky a napsal mi Alnagon. Alnagon obsahoval kyselinu acetylsalicylovou, kofein, kodein, fenobarbital. Složení velmi obdobné jako dělané čípky.
Scénář se opakoval. Nejprve mi na bolest stačil jeden nebo dva Alnagony. Postupně jsem odpoledne běžně měla v sobě celé plato. Když jsem byla zrovna u neurologa, konstatoval, že jsem „sjetá“. To mě zarazilo a na jeho doporučení jsem vyhledala psychiatra.
V té době jsem už navštěvovala psycholožku a zároveň hledala pomoc u různých léčitelů, kteří mi pomohli hlavně od peněz. Poslechla jsem psycholožku a psychiatra, vzala jsem si neschopenku a všechny léky na bolest jsem vysadila. Bylo to peklo pro mě i pro moji mamku, která se o mě v té době starala.
Něco na bolest
Byla jsem doma, nic moc jsem nemusela a nějak to šlo. Už nevím časově přesně, ale asi po dvou měsících mě chtěl vidět posudkový lékař. Zhodnotil můj stav a prý se může neschopenka ukončit. Já jsem si ještě neuměla představit, že zvládnu chodit do práce. Proto jsem se zeptala: „Co když mě bude bolet hlava?“ Lékař mi řekl: „Tak si vezmete něco na bolest.“
Tím to bylo vyřešené a já jsem jen udělala to, co mi pan doktor řekl. Nevrátila jsem se k Alnagonu, ten už se dávno nevyrábí ani nedistribuuje. Vrátila jsem se k antimigrenózním čípkům. Neurolog říkal, že se jedná o vyhánění čerta ďáblem, ale já jsem prostě potřebovala fungovat.
Lékařům jsem nelhala, ale řekněme, že mlžila. Tento stav trval neuvěřitelných třicet let. Třicet let jsem sháněla a platila léky, abych byla schopná chodit do práce a abych ráno vůbec vstala z postele.
Zažila jsem spoustu takových cest, jako tenkrát tu první cestu na neurologii. Dovolenou jsem si brala vlastně jen na „blbě“. Zažila jsem spoustu dní, kdy jsem jen ležela v bolestech a zvracela, protože vůči lékům jsem měla vypěstovanou toleranci a rezistenci. Když jsem opravdu potřebovala, třeba jít na pracovní pohovor nebo jít někomu blízkému na pohřeb, nepomohlo mi nic.
Přestala jsem plánovat jakoukoli zábavu, protože mě stejně bude bolet hlava. Tímto způsobem života jsem vlastně zůstala sama. Mám maminku, která je v domově s pečovatelskou službou. Já jsem péči o ni při práci a s mým zdravotním stavem nezvládla, i když jsem se tři roky opravdu snažila.
V době, kdy už toho na mě bylo moc, jsem sáhla po jiné známé berličce. I když jsem věděla, že nesmím alkohol kvůli lékům a kvůli hlavě, stalo se. Nestal se ze mě alkoholik, ale dalo by se to nazvat škodlivým užíváním alkoholu.
Cesta z pekla
Škodlivé to opravdu bylo a staly se pro mě pohromy, jako že jsem přišla o řidičský průkaz a v důsledku toho mě vyhodili z odborné práce, kterou jsem dělala opravdu dlouho. Tím jsem byla na dně a když mi psychiatrička sdělila, že ambulantně mě léčit nebude, protože to má vážná rizika, přistoupila jsem na léčbu v psychiatrické léčebně.
Dnes vím, že v tom stavu, ve kterém jsem se po těch letech závislosti nacházela, nepřipadalo v úvahu léky jen tak vysadit doma. Nese to opravdu vážná rizika a ani jsem neměla sílu zvládnout to sama.
Tímto článkem jsem chtěla pojmenovat hlavně polékovou bolest hlavy. Pokud má někdo podobné problémy, rozhodněte se něco s tím dělat teď a ne až někdy. Myslím tím odbornou ústavní psychiatrickou léčbu závislosti.
Já jsem slovo léčebna nechtěla ani slyšet. Nyní vím, že bez toho bych to nezvládla. V naší společnosti jsou stále předsudky. Mě ale dnes nebolí hlava a měla jsem jen předepsané nenávykové léky. A to je pro mě jako zázrak.
Právě v psychiatrické nemocnici mi lékaři nesmírně pomohli. Využili bezpečně řízenou substituční léčbu, kdy mi návykové látky postupně nahradili bezpečnějšími, kontrolovanými látkami. Bez této odborné pomoci by to nešlo. Samozřejmě jsem musela především já sama tvrdě bojovat.
Lidé si myslí, že jsem se léčila kvůli alkoholu, protože ten alkohol byl vidět. Ty léky vidět nebyly a nějak jsem „fungovala“. O to je to zrádnější. Já jsem s tím mlžením přechytračila především sama sebe.
Pokud tento můj článek pomůže aspoň jednomu člověku správně se rozhodnout a začít normálně žít, moje psaní splnilo svůj účel.
Dnes už se tyto kombinované léky s barbituráty kvůli zmiňovaným rizikům prakticky nepředepisují a moderní léčba migrény se zaměřuje na specifické léky (tzv. triptany) nebo moderní biologickou léčbu, které s sebou toto riziko těžké drogové závislosti nenesou.
Jeden lékař mi řekl, že se závislostí se dá žít opravdu dlouho. Opravila bych ho. Nedá se tak žít, dá se tak pouze přežívat.
Budu ráda za komentáře.
Pokud mi chcete napsat soukromě: katerina.zelena@proton.me.
