Článek
Zkuste si během jednoho dne sepsat veškeré vaše myšlenky týkající se věcí, které je potřeba zařídit nebo dokončit. Ať už se to týká domácnosti, vztahů, dětí, práce nebo přímo vás. Asi vás šokuje množství požadavků a úkolů, kterými se každý den musíte zabývat. Nebo na ně minimálně myslet. Ženy už často ani nevnímají, jak obrovskou mentální zátěž na sobě dennodenně mají. Uvědomí si to až ve chvíli, kdy na ně padne všechno najednou. To pak reagují podrážděně, i když se zdánlivě jedná o prkotinu. Jenže ta bývá tou poslední kapkou.
„Musím pověsit prádlo, abych konečně dala prát povlečení. Nesmím zapomenout povléct nové. Venku se oteplilo, kde mám pro děti jarní oblečení? Ach jo, už jsou jim malé boty, musím koupit nové. Online, nebo někam zajdem? Raději objednám. To jim ale musím změřit nohu. Cože, to už je poledne? Co bude dnes k obědu? Rychle uklidit kuchyň, nemám ho kde udělat. Ale nejdřív vyndat myčku. Zlatíčko neplač, co se stalo? Brácha ti vzal hračku? Pojďme to vyřešit. Mám hroznej hlad, od rána jsem nejedla. Je mi slabo. Tchýně má zítra narozeniny, nemáme dárek! Proč už na sebe zase křičíte? Taky křičím. Ach jo, už zase křičím. Jsem hrozná máma. Ale mám takový hlad a všeho už plné zuby! Jo, pověsit to prádlo.“
Tohle nejsou myšlenky celého dopoledne, ale několika minut. A když to v podobném duchu pokračuje celý den a každý den, psychické přetížení ženy se projeví na její celkové náladě a únavě. V horším případě může spustit úzkosti či deprese.
Proč sis neřekla?
„Ale já ti pořád říkám, že mi máš říct, s čím chceš pomoct!“ Kouzelná věta, která většinu žen spíše naštve. Pravdou totiž je, že samotné vykonání nějakého úkolu bývá zpravidla tou nejjednodušší prací. Tou těžkou, ale špatně popsatelnou částí je neustálé držení myšlenky v hlavě. Můžeme to nazvat „vlastnictví úkolu“. To, že si jednou řeknete o pomoc s vyklizením myčky, vám uleví jen málo. Protože další den na to opět budete muset myslet a ještě vás rozčílí, že to partner opět neudělal.
Pokud chcete výraznou pomoc a úlevu od mentální zátěže, je třeba na partnera úkol kompletně delegovat. Tak, aby na něj myslel, a aby to od té chvíle byl pouze a jen jeho úkol. Musí jít samozřejmě o úkoly, které může skloubit s prací nebo jinými povinnostmi. Zpočátku pro něj možná bude těžké vytvořit si návyk v tom, aby na úkol myslel sám od sebe. Můžete mu pomoci třeba vhodně umístěným post-it papírkem nebo jinou formou viditelné připomínky. Neměla byste mu ho ale připomínat vy.
Nárok na odpočinek máte oba
Na závěr je třeba říct, že muži mají vlastní velký díl zodpovědnosti a mentální zátěže v práci. To je nezpochybnitelné. Pokud je žena doma s dětmi na mateřské nebo ženou v domácnosti, není fér chtít po pracujícím muži pomoc 50/50. Nicméně večer nebo o víkendu jsou oba „po velké šichtě“, jen každý jiným způsobem. Oba mají chuť si odpočinout a každý na to svým způsobem cítí nárok. On přeci celý týden tvrdě pracoval, tak proč proboha alespoň o víkendu nemůže mít klid. Ona byla přeci celý týden s dětmi, řešila jejich konflikty, krmila je a neustále uklízela. Tak ať se teď stará on! A přesně to jsou ty chvíle, kdy je potřeba si povinnosti a úkoly rozdělit férově, a tím předcházet hádkám. Musí být naprosto jasné, kdo dělá co a kdo má za co zodpovědnost. Bez připomínek toho druhého. Protože nevyřčená očekávání jsou cestou do pekel.
