Podstoupila jsem běžné odstranění dioptrií laserem. Ani po 2 operacích nevidím dobře

Před dvěma lety jsem na jedné nejmenované, ale renomované pražské oční klinice podstoupila dnes už vcelku běžné odstranění dioptrií pomocí laseru. Viděla jsem velmi špatně do dálky a na obou očích jsem měla téměř 7 dioptrií. Připlatila jsem si za nejlepší možnou metodu, kdy se do oka udělá pouze malý řez, kterým se vytáhne laserem oddělená rohovka. Tím se změní její zakřivení a zrak se zlepší. Metoda je méně invazivní, lépe se hojí, ale zrak se vrací pomaleji než u jiných zákroků. Zákrok proběhl na obou očích zároveň a spolu s doživotní zárukou jsem za něj zaplatila téměř 40 tisíc korun.

Celková příprava i operace proběhly dobře. Ihned po zákroku jsem viděla velmi špatně a rozmazaně. Přestože mě na to lékaři připravovali, bylo to hodně nepříjemné. Poctivě jsem nosila tmavé brýle, odpočívala a čekala, až se zrak vrátí. Každé oko se lepšilo různým tempem a po několika dnech se zrak vrátil. Nicméně jsem vnímala, že na pravé oko stále vidím výrazně hůře. Často jsem chodila na kontroly a různá měření. Asi po roce padlo rozhodnutí, že na pravém oku mi nějaká dioptrie zůstala a budu muset na reoperaci. Měla jsem štěstí, že jsem si už na začátku připlatila doživotní záruku, jinak bych druhou operaci plně hradila.

Nemohla jsem uvěřit, že jdu na další zákrok. Věřila jsem, že celý stres a všechny následné nepříjemnosti jednou vydržím a budu to mít za sebou. Navíc jsem už musela podstoupit jinou metodu, kdy se zbrousí povrch oka. Hojení je pak bolestivější. Nicméně jsem to zvládla a všechno vypadalo dobře. Opět jsem čekala, až se zrak ustálí. Ale jaké bylo překvapení, že jsem na to pravé oko pořád viděla špatně. Všimla jsem si ale jednoho rozdílu. Když jsem zavřela oko levé a koukala jen pravým, tak jsem na něj viděla velmi dobře, lépe než na levé.

Začal další kolotoč vyšetření a kontrol. Doma mám z kliniky tolik zpráv, že bych tím mohla vytapetovat větší místnost. Na kontrolách se střídají lékaři a nebylo výjimkou, že se jejich názory různily. Až jedna lékařka mi dala vysvětlení, které dávalo smysl. Už od mala jsem na obou očích měla stejné dioptrie. Mozek byl zvyklý, že obě oči vidí naprosto stejně. Bohužel po obou operacích se stalo, že na jednom oku mám +0,5 dioptrie a na druhém -0,5. Přestože to je malý rozdíl a většina lidí vidí na každé oko trochu jinak, můj mozek zvyklý na rovnoměrné vidění se s tímto rozdílem nedokáže vyrovnat. Navíc každý člověk má jedno oko dominantní, podle kterého se řídí celkové vidění. Já mám dominantní levé oko, kde mám plusovou dioptrii. Tím pádem vidím do dálky hůře a bohužel se tím řídí i pravé oko, které samostatné vidí na dálku perfektně.

Kdyby mě lékaři před operací upozornili, že se to může stát, asi bych si ji rozmyslela. Jediným řešením je pravděpodobně další operace, na kterou už ale odmítám jít. Zákrok by probíhal zřejmě na levém oku a já mám opravdu strach, že by se zrovna na tom dominantním nepovedl a viděla bych ještě hůř. Od reoperace je to už rok a já se asi musím smířit s tím, že na pravém oku budu mít navždy pocit, jako by bylo lehce v mlze. Anebo se vrátit k brýlím, což mi vzhledem k ceně zákroku i původní myšlence se jich zbavit přijde absurdní.