Článek
Coexistentia – Soužití – Spolužitie – Wspólnota – Egyűttélés – Zusammenleben – Spivzittja – Koegzystencja. Tak zní plný název politického hnutí, které se po pádu komunismu pokusilo zastřešit zájmy maďarské, polské, rusínsko-ukrajinské, německé, židovské, slovenské a české komunity. Už samotný název v osmi jazycích vypovídá o ambici – a o problému.
V České republice po roce 1989 totiž etnické strany narazily na jednoduchou, ale nepřekonatelnou překážku: menšiny jsou příliš malé na to, aby překročily pětiprocentní klauzuli, a systém jim nenabízí žádnou úlevu.
Romská pravice a spojenectví s protiromskou stranou
Nejpozoruhodněji se to týká romských politických stran. Romská občanská iniciativa vznikla už koncem roku 1989 a v prvních volbách získala díky Občanskému fóru parlamentní zastoupení – pět poslanců v České národní radě. Jenže už tehdy se ukázalo, že parlamentní křesla automaticky neznamenají vliv. Poslanec Karel Holomek stranu znechuceně opustil a založil občanské sdružení – protože to fungovalo lépe.
Udivujícím detailem pak byla skutečnost, že ROI se přihlásila k politické pravici. V zemi, kde romská komunita čelila masivní sociální marginalizaci, si její politická reprezentace vybrala pravicovou identitu – zřejmě pod vlivem ducha doby. A příběh pokračuje do stále bizarnějších poloh: předseda ROI Štefan Ličartovský v roce 2002 natočil společný předvolební spot s krajně pravicovou Národně demokratickou stranou, která předtím využívala protiromské motivy. Romská strana po boku strany, která stavěla politiku na antiromských náladách.
Co si k etnickým stranám stojí za to pamatovat
- Jak Coexistentia získala na Slovensku přes osm procent hlasů díky maďarské menšině – a v Česku po rozpadu federace přežívala s desítkami mandátů na Těšínsku
- Proč se k romské národnosti při sčítání hlásí jen kolem 5 000 lidí, zatímco odhadovaný počet Romů je 200 000–300 000 – a co to znamená pro volební potenciál romských stran
- Jak Romský národní kongres sdružil jedenáct romských organizací včetně Matice romské – a jak ani to nestačilo
- Proč pokus o založení Demokratické strany Sudety vyvolal odpor českých nacionalistů zleva i zprava – a proč většina českých Němců o takovou stranu nestála
- Jak Organizace nezávislých Rumunů z Ostravy bojovala proti jakékoli formě totalitarismu – a jak po šesti letech tiše zanikla
- Proč na českém území operovala Kurdská strana pracujících, i když neměla žádný zájem o českou komunální politiku
- Jaké jsou šance na vznik vietnamské politické strany – a proč je sama vietnamská komunita proti
Strany odsouzené k menšinovosti
Lze citovat politology Petra Fialu a Maxmiliána Strmisku, podle nichž je etnická strana „svým způsobem neplnohodnotným aktérem“ – ne proto, že by byla malá (může být i velká), ale proto, že je „předem jasné, že se nemůže nikdy stát reprezentantem většiny.“ Etnická strana nemůže propojit reprezentaci „části“ a „celku“ jako strany většinové. Je odsouzena k permanentní menšinovosti – a všichni to vědí.
V českém kontextu je tento teoretický rámec ještě ostřejší. Žádné kvóty, žádné výjimky z klauzule, žádný institucionální prostor. Výsledkem je, že zájmy menšin hájí efektivněji občanská sdružení, zájmové skupiny nebo jednotliví politici v rámci velkých stran. Etnické strany zůstávají na periferii periferie.
A přece – třináct hlasů pro senátního kandidáta Východoevropského národnostního politického hnutí v Praze 1 zůstává absolutním rekordem: nejnižší zisk pro kandidáta do Senátu ve všech volbách v historii České republiky. I takový rekord je součástí politických dějin.
Literatura:
Celou kapitolu o etnických stranách – od romských poslanců v prvním parlamentu přes osmijazyčnou Coexistentii až po úvahy o budoucí vietnamské straně napsal pro knihu Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, politolog Miroslav Mareš.
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů.
Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro. Vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING v roce 2025.
Jiří Malíř, Pavel Marek a kol.: Politické strany a stranické systémy. KAULI PUBLISHING, 2025.
Sledujte médium.cz!
