Článek
Dne 23. září 2011 seděl v křesle noční televizní show Jana Krause muž, který neuměl pořádně česky, vlastnil chemicko-potravinářský holding a měl pověst kontroverzního podnikatele. Oznámil, že zakládá „Občanské fórum proti korupci, nekompetentnosti politiků a za vymahatelnost práva.“
O dva roky později měl 47 poslanců. O další tři roky později byl nejmocnějším mužem v zemi. O dalších pět let později proti němu demonstrovalo několik set tisíc lidí na Letné. A on to všechno přežil a je znova nejmocnějším mužem v zemi.
Příběh ANO je příběhem o politickém hnutí, v němž nerozhoduje program, ideologie ani stranická tradice. Rozhodují peníze, marketing a schopnost přesně pojmenovat, co lidé chtějí slyšet – a pak jim to říkat znovu a znovu, dokud tomu neuvěří.
Stát jako firma, strana jako firma, všechno jako firma
Ústředním motivem tématu je metafora, která se stala politickou realitou. „Řídit stát jako firmu“ – to nebyl jen slogan, ale organizační princip. Andrej Babiš k ANO přistupoval doslova jako jeho vlastník a investor. Zaregistroval si název strany, její logo i název mládežnické organizace jako ochranné známky na své jméno. Účetnictví strany vedla finanční ředitelka Agrofertu. E-mailová pošta běžela na serverech holdingu. První koordinátoři v regionech byli vybíráni personálním ředitelem Agrofertu pomocí psychologických testů.
Klíčový moment, kdy se tato korporátní logika poprvé střetla s demokratickou, se odehrál na druhém sněmu v březnu 2013, na kterém delegáti přes Babišův nesouhlas zvolili do vedení idealisty bez vazby na Agrofert. Lidé, které oslovila protikorupční rétorika a kteří si mysleli, že budou spolurozhodovat. Spor trval krátce, neboť záhy skončil jejich rezignací. Babiš se poučil – a do stanov nechal zabudovat takové pojistky, aby se to už nikdy neopakovalo. Na příštím sněmu získal hlasy všech 186 delegátů.
Co si připomenout
- Jak Babiš v reklamě na kuřata z vlastního holdingu vystupoval po boku Jaromíra Jágra na několika televizních kanálech – a na kritiku o porušení zákazu politické reklamy odpověděl, že není politik
- Jak první volební kampaň stála oficiálně 111 milionů korun – zatímco vítězná ČSSD utratila „jen“ 87 milionů
- Jak dluh strany vůči vlastnímu předsedovi v roce 2016 dosáhl 153 milionů korun – při celkových příjmech strany 253 milionů
- Jak vedení strany postupně získalo právo škrtat kandidáty, měnit pořadí na listinách, vetovat krajské předsedy a rušit celé městské organizace – včetně té brněnské v druhém největším městě země
- Jak strana s 2 500 členy a pouhými 223 místními organizacemi v desetimilionovém státě dokáže opakovaně vyhrávat volby – protože její vedení nikdy nepovažovalo rozsáhlé místní zázemí za potřebné, a naopak ho chápalo spíše jako riziko
- Jak ANO najalo americkou agenturu PSB, která pracovala pro Michaela Bloomberga, Tonyho Blaira i Hillary Clintonovou – a jak se z najatých expertů stal permanentní volební stroj
- Jak se program strany posunul z pravicového „levného a hospodárného státu“ pro podnikatele k levicovým slibům valorizace důchodů pro seniory – a jak tento přesun z pravice doleva zničil ČSSD i KSČM
- Jak Babišova kniha „Sdílejte, než to zakážou!“ vykreslila Piráty jako existenční hrozbu pro českou kulturu – a stala se důležitějším volebním nástrojem než samotný program
Český Berlusconi a jeho paradoxy
Hnutí ANO lze přirovnat k italské Forza Italia Silvia Berlusconiho, který ji vedl až do své smrti v roce 2023 – a je to přirovnání, které funguje na více úrovních, než by se na první pohled zdálo.
Oba projekty stojí na bázi obchodní korporace. V čele obou vystupuje charismatický vlastník, který je současně hlavním produktem. Oba kombinují mediální moc s politickou. A oba čelí stejné existenční otázce: co bude, až vlastník odejde?
Odpověď máme pouze z Itálie, kde Berlusconi ztratil své předchozí postavení a nyní si osiřelá formace drží v preferencích skromné výsledky okolo 8% z posledních voleb absolvovaných ještě se svým bossem v čele v roce 2022. ANO je na tom v současné chvíli zcela opačně a pevně drží politickou moc v rukou.
Zda jsou v tom paradoxy, které jsou specificky české, je otázkou, na kterou je třeba odpovědět spíše negativně. Přesto, strana, která vznikla na protikorupční rétorice, má lídra trestně stíhaného za dotační podvod. Hnutí, které se v roce 2013 zaklínalo bojem proti vlivu komunistů na vládu – v roce 2018 uzavřelo s KSČM smlouvu o podpoře vlastní vlády. Formace, která hlásala manažerskou efektivitu – na ministerstvu zdravotnictví během pandemie čínského viru vyměnila pět ministrů. A politický projekt, který vyhrává volby s obřím náskokem – přesto opakovaně nedokázal sestavit koalici, protože ho ostatní strany odmítaly za partnera.
Kořeny úspěchu
Kde jsou tedy kořeny Babišova úspěchu? Představa „vládnutí odborníků“ nebyla v Česku novinkou – sahala až před rok 1989, k socialistickým slibům o vědecko-technické revoluci a racionálním řízení. Babiš tuto nostalgii po expertním vládnutí, zbaveném chaotické demokratické debaty, dokázal přetavit v politický kapitál. ANO tak paradoxně těží z dědictví systému, proti kterému se česká demokracie budovala.
Jak již bylo naznačeno, otázkou, která visí nad celým příběhem jako Damoklův meč, je, zda ANO dokáže dlouhodobě přežít jako velká politická strana bez Babiše. Největší síla ANO – absolutní závislost na jednom člověku – je současně jeho největší slabinou. Strana, která se tváří jako hnutí milionů, je ve skutečnosti podnikem jednoho muže. A podniky jednoho muže mívají problém s nástupnictvím.
Literatura
Celou kapitolu o ANO – od kuřecí reklamy s Jágrem přes psychologické testy na koordinátory, dluh 153 milionů vůči vlastnímu předsedovi až po otázku, zda strana přežije svého zakladatele napsal pro knihu Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, politolog Lubomír Kopeček.
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů. Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro. Vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING v roce 2025.
Jiří Malíř, Pavel Marek a kol.: Politické strany a stranické systémy. KAULI PUBLISHING, 2025.
