Článek
Existuje ve střední Evropě mnoho politických stran, které založil bývalý ministr financí, vedl aristokrat s titulem knížete, a jejichž volební kampaň tvořil rentgenový snímek předsedovy lebky? Existuje přesně jedna. A její příběh je zrcadlem všeho, co česká pravice umí – i všeho, co neumí.
Karel Schwarzenberg – kancléř Václava Havla, český šlechtic s rakouským pasem, muž, který na diplomatických jednáních usínal a voliči ho za to milovali – se stal tváří strany, kterou ve skutečnosti stvořil někdo jiný. Miroslav Kalousek, pragmatik z KDU-ČSL, muž, který uměl počítat hlasy i rozpočty, potřeboval po svém pádu u lidovců nový politický domov. Schwarzenberg potřeboval politický projekt, do kterého by mohl vložit svou popularitu. Jejich setkání bylo jedním z nejúčinnějších politických sňatků z rozumu v české historii.
Dvě strany v jedné
Okouzlující dualita, která TOP 09 provází od kolébky, se v životě strany promítala jako nezbytná míza. Ve velkých městech zakládali místní organizace bývalí sympatizanti ODS – liberálové, kteří hledali „slušnou alternativu.“ Na venkově přicházeli nespokojení lidovci – konzervativci, pro které byl Kalousek pořád ten jejich. Strana tak od prvního dne žila ve vnitřním napětí mezi svým liberálním městským jádrem a konzervativní venkovskou periferií. Toto napětí nikdy nevybouchlo – ale nikdy ani nezmizelo.
Program strany tuto schizofrenii věrně odrážel. Jednalo se o klasický mix liberálních principů v hospodářské a sociální politice, konzervativních idejí v hodnotových, kulturních a zahraničněpolitických prioritách a ekologických přístupů v oblasti zemědělství. Tedy: něco pro voliče ODS, něco pro voliče KDU-ČSL, něco pro voliče zelených. Jenže zatímco program říkal „konzervativní tradice“, ekonomičtí stratégové strany – Miroslav Kalousek, Jaromír Drábek, Pavel Severa – byli daleko spíše sympatizanty klasických neoliberálních ekonomických receptů. A předseda Schwarzenberg patřil i svými často nekonvenčními postoji spíše mezi velmi liberálně vystupující české šlechtice.
Strana, která se jmenovala Tradice – Odpovědnost – Prosperita, byla ve skutečnosti liberálnější než cokoliv, co by její název naznačoval.
Co o TOP 09 víme (a co jsme možná zapomněli)
- Jak Kalousek řešil založením TOP 09 osobní dilema, zda z politiky odejít, či v ní zůstat – a jak se pragmaticky spojil se Schwarzenbergem v odporu proti Jiřímu Čunkovi
- Jak funkce prvního místopředsedy ve stanovách dostala abnormálně široké pravomoci – protože ji zastával Kalousek, „faktický zakladatel TOP 09,“ zatímco předseda Schwarzenberg byl spíše charismatickou figurou
- Jak strana ve svých prvních volbách získala 41 poslanců a 27 % hlasů v Praze – a jak třetinu jejích voličů tvořili bývalí voliči ODS
- Jak ministr kultury Jiří Besser musel rezignovat kvůli bytu na Floridě, který neuvedl v majetkovém přiznání, a jeho nástupkyně Alena Hanáková proslula neschopností obhájit kroky svého ministerstva
- Jak Schwarzenberg v prezidentské volbě 2013 postoupil do druhého kola – a prohrál i kvůli kontroverzním výrokům a kampani namířené proti reformám Nečasovy vlády
- Jak strana, která v roce 2010 měla 4 500 členů, v roce 2017 klesla na 2 500 – a jak ji před zmizením ze Sněmovny zachránili pouze pražští voliči
- Jak volba předsedkyně Markéty Pekarové Adamové v roce 2019 proběhla poměrem 54 ku 46 procentům a stala se tak nejdelší volbou v historii strany, odrážeje trhlinu mezi liberálním a konzervativním křídlem
- Proč strana jako první v Česku zveřejnila své účetnictví – a proč to nestačilo
Gravitace úspěchu
Pozoruhodným rysem je křivka úspěchu od prvních voleb v roce 2010, kdy jde vše stále dolů. 41 poslanců, pak 26, pak 7, pak 14 – ale těch 14 jen díky koalici SPOLU, stejně jako 9 ve volbách v roce 2025. V komunálních volbách setrvalý pokles. V krajských volbách přežití jen v koalicích. Pražská bašta se zmenšuje na polovinu. Členská základna klesá.
Je to příběh o gravitaci. TOP 09 vystřelila jako raketa – ale této raketě stále dochází palivo. Schwarzenbergovo charisma bylo nenaplnitelný zdroj, který se vyčerpal s jeho odchodem z aktivní politiky. Kalousek byl geniální stratég, ale jeho osobnost rozdělovala víc, než spojovala. Jiří Pospíšil neměl dost času. A Pekarová Adamová zdědila stranu, jejíž nejlepší dny byly dávno za ní.
Klíčovou diagnózou pro TOP 09 jsou zdejší limity liberálně konzervativní politiky pro vzdělané voliče ve velkých městech. Jakmile přišla konkurence populistů (ANO), nacionalistů (SPD), progresivistů (Piráti) a zkonsolidované ODS – TOP 09 neměla kam utéct. Její voliči byli přesně ti, o které bojoval každý.
A přece – strana přežila. Ne sama, ale jako součást koalice SPOLU. Je to záchrana, nebo pomalý zánik? Otázka zůstává (zatím) otevřená. Ale data, která jsou tvrdými fakty, naznačují odpověď, kterou si čtenář může domyslet sám.
Literatura
Celou kapitolu o TOP 09 – od Kalouskova osobního dilematu přes Schwarzenbergův rentgen lebky, byt na Floridě a nejtěsnější předsednickou volbu až po otázku, zda koalice SPOLU stranu zachránila, nebo pohřbila napsal pro knihu Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, politolog Jan Bureš.
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů. Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro. Vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING v roce 2025.
Jiří Malíř, Pavel Marek a kol. - Politické strany a stranické systémy, KAULI PUBLISHING, 2025.
