Článek
...nejhlubší pád etablované strany, kdy se v průzkumech ocitla pod hranicí volitelnosti. A pak pomalý, ale trpělivý návrat až do premiérského křesla.
V knize Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, kterou v roce 2025 vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING, se tomuto fenoménu věnuje politolog Pavel Pšeja.
Od Občanského fóra k „Cestě k prosperitě“
Příběh ODS začíná ještě uvnitř Občanského fóra, kde se od léta 1990 formovala poptávka po „normální“ pravicové straně. Autor detailně popisuje, jak vítězství Václava Klause v předsednické volbě Občanského fóra v říjnu 1990 nastartovalo řetězec událostí vedoucí k lánským dohodám a rozpadu OF. Na ustavujícím kongresu v dubnu 1991 získal Klaus 220 z 239 hlasů. Strana měla od prvního dne 33 poslanců v České národní radě a 39 ve Federálním shromáždění. Takový start nemá v české politice obdoby.
Pozoruhodný je i zapomenutý pokus ODS expandovat na Slovensko – na začátku roku 1992 tam strana založila organizace, zaregistrovala se na slovenském ministerstvu vnitra a vstoupila do volební koalice s Demokratickou stranou. Rozdělení Československa tento experiment ukončilo.
Tři krize, které definovaly stranu
Pšejova kapitola je de facto příběhem tří velkých krizí ODS – a toho, jak se s nimi strana vypořádala.
Krize 1997–1998 se týkala falešných sponzorů. Jejich jména - Lájos Bács (v době údajného daru již mrtvý!) a Radžív Sinha z Mauritia se ještě možná dnes pamětníkům vybaví. K tomu tajné švýcarské konto, o jehož existenci si členové vedení protiřečili. Dále „Sarajevský atentát“ Ivana Pilipa a Jana Rumla na Klause a odchod třetiny poslanců do Unie svobody. Přesto – Klaus na mimořádném kongresu drtí v boji o předsednické křeslo Rumla poměrem 227 : 73. Audit firmy Deloitte and Touche potvrdí „systematické zkreslování účetních záznamů“, ale neprokáže vědomé řízení z nejvyšší úrovně.
Pád vlády Nečase v červnu 2013 – policejní razie na Úřadu vlády, zatčení Jany Nagyové, která si u vojenského zpravodajství objednala sledování premiérovy manželky. Autor suše konstatuje paradox: „Ačkoli tato kauza vedla k pádu vlády a marginalizaci ODS, v konečném důsledku nevedla k žádným zásadním odhalením.“ ODS spadla v průzkumech pod pět procent.
A konečně obroda pod Fialou – muž, který vstoupil do ODS teprve v listopadu 2013 a v lednu 2014 drtivě vyhrál předsednickou volbu poměrem 437 z 536 hlasů. Následovalo sedm let trpělivého budování, které vyvrcholilo vítězstvím koalice SPOLU v roce 2021 v parlamentních volbách.
Co si připomenout?
- Jak vypadal spor Václav Klaus versus Josef Zieleniec o dlouhodobý program – a proč tento zdánlivě akademický konflikt přispěl k rozkladu strany
- Proč ODS na Žofíně pořádala sponzorské večeře s představiteli polostátních podniků – a jak se z toho stala aféra
- Co obsahoval materiál Miroslava Macka „Věc: Krize důvěry", který bez vědomí strany předložil veřejnosti
- Jak fungovala opoziční smlouva zevnitř – včetně krize, „tolerančního patentu" a neúspěšného pokusu o „supervelkou koalici"
- Proč „Manifest eurorealismu" z roku 2001 vynesl ODS nálepku nacionalistické strany
- Jak pražský primátor Jan Kasl těsně před volbami 2002 vystoupil ze strany a vedení ODS to označilo za „zbabělý postup"
- Proč rok 2006 byl zároveň nejúspěšnějším i nejvíc frustrujícím volebním rokem – rekordní výsledek, ale měsíce neschopnosti sestavit vládu
- Jak „kmotři" a umělé nabírání členů v krajích podkopaly stranu zevnitř
- Proč otevřený kongres v září 2014, kam mohl přijít každý člen za kongresový poplatek, symbolizoval zoufalou snahu o restart
Jiří Malíř, Pavel Marek a kol.: Politické strany a stranické systémy. KAULI PUBLISHING, 2025.
Ochutnávka: Členská základna jako seismograf
Pšeja sleduje počty členů ODS jako barometr jejího zdraví. Na konci roku 1992: přes 23 000 (historické maximum). Po krizi 1997–98: propad na 16 000. Pak pomalý růst až k vrcholu 34 000 v roce 2009. Po krizi 2013: strmý pád na 18 000 a dál dolů až k 12 000 v roce 2020. Teprve v roce 2021 se trend mírně obrátil.
Autor přitom upozorňuje na strukturální problém: právě od počtu členů v krajích se odvozoval klíč pro nominaci delegátů na kongresy. Výsledkem byly „snahy uměle nabírat členy a tím posilovat vlastní mocenskou pozici“ – fenomén „kmotrů“, který ODS poškodil možná víc než jakákoli vnější konkurence.
Proč je tato kapitola povinnou četbou?
ODS je stranou, která spolu s ČSSD tvořila osu českého stranického systému po celá devadesátá léta a první dekádu 21. století. Její příběh je příběhem české transformace, kuponové privatizace, opoziční smlouvy, vstupu do EU i rozkladu bipolárního systému a nástupu populismu.
Je to zároveň příběh o tom, jak může strana přežít téměř smrtelnou krizi – pokud najde lídra, který není zatížen její minulostí. Zda byla „fialovská“ ODS skutečně novou kapitolou, nebo jen přestávkou mezi krizemi, ukáže čas. Ale materiál k posouzení je v této kapitole bohatý.
Celou kapitolu o ODS – od ustavujícího kongresu v Olomouci přes falešné sponzory, opoziční smlouvu, éru kmotrů až po koalici SPOLU najdete v knize
Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů.
Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro. Vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING v roce 2025.
Kniha je dostupná v knihkupectvích a online.
Sledujte nás na médium.cz!
