Článek
Česká pirátská strana se dokázala stát nejúspěšnějším pirátským subjektem na světě. A přitom těžila kryptoměny na služební elektřinu, omylem podpořila komunistického básníka a veřejně hlasovala o vlastním zániku.
Devatenáctého dubna roku 2009 publikoval brněnský programátor Jiří Kadeřávek na internetu výzvu. Za necelé dva dny měl tisíc podpisů. Za dva měsíce registraci na Ministerstvu vnitra. Za osm let dvacet dva poslanců. Za dvanáct let tři ministry. Rychlost, s jakou se Česká pirátská strana prodrala z digitálního podsvětí do vládních kanceláří, nemá v české politice obdoby. Příběh doslova neuvěřitelný i ve srovnání s obdobnými subjekty kdekoliv v zahraničí.
Od The Pirate Bay do Poslanecké sněmovny
České Piráty lze zasadit do globálního kontextu jako specifickou formu generační výpovědi. Proces se švédským serverem The Pirate Bay byl pro digitální generaci pomyslnou poslední kapkou. Vznikly desítky pirátských stran po celém světě. Většina zůstala na okraji. Uspěly jen tři – islandská, lucemburská a česká.
Proč zrovna ta česká? Odpověď se skrývá v detailech, které lze odkrývat vrstvu po vrstvě. Prvních čtyřicet měsíců existence strany připomíná spíš startup než politickou organizaci: první předseda vydrží čtyři měsíce, než ho členská základna sesadí. Odchází i zakladatel – ne ze strany, ale z předsednického klání. Libertariánské křídlo se odštěpí a zmizí do Strany svobodných občanů. Co zbyde, najde svou identitu v sociálním liberalismu a v protestu. A zejména - v Ivanu Bartošovi. Dredatém lídrovi, který voliče doslova uhranul.
Co si připomenout
- Jak Piráti vybudovali vnitřní strukturu podle Montesquieuovy dělby moci – se stranickým „parlamentem“, „vládou“ a „soudy“ – a proč to funguje jinak, než by Montesquieu čekal
- Jak poslanec těžil kryptoměny na služební elektřinu, strana omylem podpořila vyznamenání pro komunistického básníka a nejmladší poslanec navrhl opustit NATO – a jak Piráti tyto přešlapy nazvali „daní nezkušenosti“
- Jak vznikla Moravská a slezská pirátská strana – založená nespokojeným příznivcem, se sídlem v Praze navzdory názvu – a jak se Česko stalo světovým unikátem se dvěma konkurenčními pirátskými stranami
- Proč strana s pouhými 1 229 členy dokáže mobilizovat stovky tisíc voličů – a co je systém „Nalodění“, který z příznivců dělá něco mezi členy a fanoušky
- Jak vězeňský autobus s výčtem politických kauz a heslo „Pusťte nás na ně!“ proměnily krajské tříprocentní outsidery v třetí nejsilnější sněmovní stranu
- Proč koalice s hnutím STAN, která měla být odrazovým můstkem k vítězství, skončila pro Piráty se čtyřmi poslanci ze sedmatřiceti – a jak preferenční hlasy přepsaly pořadí na kandidátkách
- Jak strana se čtyřmi poslanci vyjednala tři ministerská křesla – a jak o vstupu do vlády rozhodlo elektronické hlasování, ve kterém 82 % členů řeklo „ano“
Strana jako open-source
Co Piráty skutečně odlišuje od všech ostatních českých stran, je radikální transparentnost. Vnitrostranická debata probíhá na veřejně přístupném fóru, které doznalo změn až v roce 2024. Kdokoli – člen i nečlen – mohl sledovat, jak se rodí stranická stanoviska, jak se hádají funkcionáři, jak se hlasuje o odvolání místopředsedy. Tato otevřenost je současně největší silou i největší slabinou: zatímco voličům signalizuje autenticitu, politickým oponentům poskytuje neomezený muniční sklad.
Na přelomu let 2019 a 2020 tato fundamentální otevřenost vyprodukovala scénu, která nemá v dějinách českého stranictví precedent: člen strany inicioval na fóru nezávaznou anketu o rozpuštění Pirátů. Navrhoval vrátit finance státu, nebo je rozdělit mezi členy. Část členů to pojala jako recesi. Část varovala, že to straně ublíží. Nikdo to nezakázal – protože to zakázat nešlo. U Pirátů nemůžete zavřít dveře, které jste principiálně odmítli mít.
Relativní úspěch v koalici
A nezapomeňme na paradox koalice s hnutím STAN: spojení, které mělo Piráty posílit, je ve výsledku zdecimovalo. Kandidáti STAN získali více preferenčních hlasů a přeskákali pirátské lídry na kandidátkách. Z předpokládané patnáctky až dvacítky mandátů zbyly čtyři. Strana, která vsadila na transparentnost a férovost, se stala obětí mechanismu, který sama pomáhala prosazovat. I o tom je pirátská sága – o ceně, kterou platíte za vlastní principy.
Literatura
Celou kapitolu o České pirátské straně – od petice brněnského programátora přes Montesquieuovu dělbu moci ve stranických stanovách až po anketu o vlastním rozpuštění a koaliční past voleb 2021 napsali pro knihu Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, politologové Jakub Charvát a Daniel Šárovec.
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů. Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro. Vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING v roce 2025.
Jiří Malíř, Pavel Marek a kol.: Politické strany a stranické systémy. KAULI PUBLISHING, 2025.
