Článek
Příběh strany Věci veřejné se čte jako scénář k politickému dramatu – které skončí hororem. S rekonstrukcí příběhu Věcí veřejných lze začít v roce 2001, kdy vznikla na Praze 1 nenápadná občanská iniciativa. O devět let později měla čtyři ministry a místopředsedu vlády. O další tři roky později se přeměnila na spolek a přestala existovat. Životní cyklus Věcí veřejných trval kratší dobu než průměrná hypotéka – a přesto stačil na to, aby strana spoluvyvolala jednu z největších politických krizí v dějinách České republiky.
Etický kodex, ve kterém je všechno neetické
Ústřední zápletka textu se skrývá v dokumentu, o kterém veřejnost dlouho nevěděla. V říjnu 2008 představil Vít Bárta – majitel soukromé bezpečnostní Agentury bílého lva svým manažerům dokument nazvaný Strategie 2009–2014. Cíl: udělat z agentury největší svého druhu v Česku. Prostředkem mělo být masivní čerpání veřejných zakázek. Nástrojem vstup do politické strany Věci veřejné.
O pár měsíců později vznikl takzvaný Etický kodex VV. V něm byla ustavena tajná Koncepční rada v čele s Bártou – skutečné mocenské centrum strany. Její členové: Josef Dobeš, Kateřina Klasnová, Jaroslav Škárka, Karolína Peake. Kdo v ní chyběl? Oficiální předseda strany Radek John. Ten, který byl navenek tváří celého projektu, neseděl u stolu, kde se rozhodovalo.
Z této dvojkolejnosti ční zřejmý paradox: navenek demokratická strana s „véčkaři“ a vnitrostranickými referendy; uvnitř centralisticky řízený projekt soukromého podnikatele. Dva světy, které se potkávaly jen v jednom bodě – ve volební urně.
Připomeňme si
- Jak volební program VV vyšel jako komiks, v němž průměrnému Čechovi Pavlovi pomáhá superhrdina nápadně podobný Radku Johnovi – a jak strana slíbila vyřešit doslova všechno, od korupce přes důchody až po školky
- Jak John v rozhovoru pro Právo bezelstně vysvětlil financování strany slovy: „Majitel ABL Vít Bárta žije s místopředsedkyní VV Kateřinou Klasnovou. Založil Klub angažovaných podnikatelů, od něhož jsme dostali zmíněných 12 miliónů, a rozhodl se, že chce, aby se VV dostaly do parlamentu“
- Jak strana, která vedla kampaň proti „politickým dinosaurům“ a „loupeživým baronům“, vyvolala první vládní krizi dva měsíce po vstupu do vlády – a pak další, a další
- Jak se VV ve vlastní vládě chovaly jako opozice: odmítaly reformy, které samy pomáhaly prosazovat, a diktovaly premiérovi podmínky za jejich podporu
- Jak deník MF Dnes v dubnu 2011 odhalil existenci Koncepční rady – a jak se vzápětí začali bývalí spolupracovníci vzájemně obviňovat z korupce, což přerostlo v soudní spor
- Proč podmínky členství ve straně zahrnovaly lustrační zákon, bezúhonnost a čekatelství – a proč měla strana jen 1 100 členů, ale 19 000 „véčkařů“ bez jakýchkoli omezení
- Jak se strana rozštěpila: polovina poslanců odešla a založila stranu LIDEM, druhá polovina zůstala pod vedením Klasnové – a jak v následných volbách předsednictva vyhrál John nad Klasnovou poměrem 42 ku 40 procentům, aniž by to komukoliv ještě k něčemu bylo
Nepřátelské převzetí
Zhodnocení působení Věcí veřejných a zasazení jejich příběhu do širšího kontextu lze vyjádřit jakožto jedinečný příklad nepřátelského převzetí již existující strany politickým podnikatelem. Občanská iniciativa z Prahy 1, která řešila lokální problémy, byla převzata a přestavěna na nástroj k získávání veřejných zakázek pro soukromou bezpečnostní agenturu. Celá operace proběhla tak hladce, že si toho většina veřejnosti všimla, až když bylo pozdě.
Nakonec můžeme vnímat poučení, které si ze ságy Věcí veřejných vzali další političtí podnikatelé. VV jako první strana ukázaly voličský potenciál nových a protestně a populisticky laděných formací. Kdo tento potenciál využil s větším úspěchem, nechť zůstane zde nevysloveno.
Epilog
Historie nám ukazuje, že v české politice může občanská iniciativa z jedné městské části doputovat až do vlády – a že cesta tam i zpět může trvat kratší dobu, než si většina lidí pamatuje heslo k Wi-Fi.
Literatura
Celou kapitolu o Věcech veřejných – od komiksového Supermana přes tajnou Koncepční radu až po přeměnu vládní strany na spolek napsal pro knihu Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, politolog Vít Hloušek.
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů. Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro. Vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING v roce 2025.
Jiří Malíř, Pavel Marek a kol.: Politické strany a stranické systémy. KAULI PUBLISHING, 2025.
