Článek
Zahrádkáři, včelaři, chovatelé drobného zvířectva, myslivci, venkovští důchodci a mládež. To všechno jsou skupiny, jejichž zájmy chtěla hájit Československá strana zemědělská založená v lednu 1990. Její předseda přišel ze slavných Slušovic – JZD, které si za komunismu vybudovalo pověst „kapitalistického“ podniku, přestože jeho vedení udržovalo úzké vazby s nejvyšší komunistickou garniturou. A to je teprve začátek příběhu, ve kterém se desítky stran, hnutí a koalic slučují, přejmenovávají, rozpadají a znovu slučují v nekonečném kolotoči, ze kterého nikdy nevzešel jediný relevantní celostátní hráč.
Družstevníci versus rolníci: spor, který zabil agrární sen
Podstatné je na počátku identifikovat dělící linii, která českou agrární politiku rozštěpila hned na startu. Na jedné straně stáli „družstevníci“ – lidé spjatí s JZD a státními statky, kteří inklinovali k levému středu. Na druhé „soukromníci“ – ti, kdo se považovali za dědice předválečných rolníků a tíhli k pravici. Svobodná rolnická strana dokonce odmítala slovo „zemědělská“, protože „zemědělcem byl každý dosazený nomenklaturní funkcionář bez ohledu na to, zda byl předtím zedník, švec či předák v hutích, zatímco rolník byl skutečně svázán s půdou.“
Tento spor znemožnil sjednocení, které mohlo agrární proud proměnit v relevantní sílu. Spojenectví zemědělců a venkova získalo ve volbách 1990 přes čtyři procenta hlasů do České národní rady – téměř 300 000 hlasů. Při společném postupu všech agrárních formací to mohlo stačit na překročení klauzule. Jenže ke společnému postupu nikdy nedošlo.
Významné otázky spojené se zemědělskými stranami
- Jak se o odkaz prvorepublikových agrárníků přetahovaly legitimní zemědělské strany s ultrapravicovými republikány – a jak toto soupeření zdiskreditovalo celý „republikánský" proud
- Proč se Československá strana zemědělská a Politické hnutí členů JZD nedokázaly sloučit kvůli sporu o název strany
- Jak Liberálně sociální unie (LSU) obešla devítiprocentní volební klauzuli pro koalice tím, že se zaregistrovala jako „hnutí" – a jak tento trik fungoval
- Jak LSU vstoupila do parlamentu se šestnácti poslanci, ale do dvou let jí zůstal jediný
- Jak předseda Zemědělské strany odešel, protože chtěl spolupracovat s ODA, zatímco nové vedení směřovalo k ČSSD
- Jak zbytky agrárních stran skončily v koalici s moravisty – a jak to pobouřilo jejich české členy
- Jak předseda Strany podnikatelů Rudolf Baránek vyvěsil na svém hotelu v Břeclavi ceduli zakazující vstup Romům – a kandidoval přitom na kandidátce, kde byl i předseda Společenství Romů
- Jak spoluzakladatel Zemědělské strany Jaroslav Faltýnek nakonec skončil jako vlivný člen hnutí ANO propojený s Agrofertem – a co to říká o osudu agrární politiky v Česku
Jiří Malíř, Pavel Marek a kol.: Politické strany a stranické systémy. KAULI PUBLISHING, 2025.
Mapa roztříštěnosti
Československá strana zemědělská, Politické hnutí členů JZD, Strana moravského venkova, Republikánská strana československého venkova, Agrární strana při Občanském fóru, Svobodná rolnická strana, Strana českého venkova, Hnutí za politické sjednocení zemědělců a venkova, Zemědělská strana, Hnutí zemědělců, Liberálně sociální unie, Agrární republikánská strana, Česká a moravská agrární strana, Republikánská strana zemědělského a malorolnického lidu, Českomoravská unie středu, Strana venkova, Agrární demokratická strana…
A to jsme vynechali podnikatelské strany. Mapování rurálních subjektů připomíná práci kartografů, kteří zakreslují souostroví stále menších a menších ostrůvků. Každý z nich má svůj sjezd, svůj program, svůj spor o název – a svůj volební výsledek v řádu setin procenta.
Proč je povědomí o agrární politice důležité?
Protože je to příběh o smrti jednoho typu politiky. V první republice byli agrárníci nejsilnější stranou. O osmdesát let později nedokáže žádná zemědělská formace překročit pětiprocentní klauzuli. Modernizace společnosti zmenšila venkovský elektorát, zájmové skupiny (Agrární komora, Svaz zemědělských družstev) hájí zájmy zemědělců efektivněji než strany – a hlavně: venkov jako téma samo o sobě nedokáže mobilizovat dost voličů. Přesto, v mobilizaci venkovských voličů sehrálo díky personálnímu propojení s firmou Agrofert hnutí ANO 2011 svou specifickou roli.
Pointa osudu zemědělských stan je tak skoro až filmová. Spoluzakladatel Zemědělské strany, Jaroslav Faltýnek, skončil jako klíčový muž Babišova impéria. Agrární politika v Česku nezmizela – jen se rozpustila v něčem mnohem větším.
Kapitolu o zemědělských a rurálních stranách do knihy Politické strany a stranické systémy. Encyklopedický přehled jejich historie v českých zemích a v Československu 1848–2024, kterou vydalo nakladatelství KAULI PUBLISHING, připravili politologové Miroslav Mareš a Pavel Pšeja, včetně kompletního mapování všech slučování, přejmenování a rozpadů od Slušovic až po Agrofert.
Editoři: prof. Jiří Malíř a prof. Pavel Marek. Autorský kolektiv více než 60 historiků a politologů. Dva svazky, 2 096 stran, formát B 5, pevný obal, vazba šitá, pouzdro.
Kniha je dostupná v knihkupectvích a online.
Sledujte nás na médium.cz!
