Článek
Přesouvala jsem knihovnu a ejhle … houser se mi usídlil v zádech. No, pečovatelka není povolání, je to schopnost zvládnout cokoli, zvládneme i housera. Pár konzultací, tejpy, mazáníčka, vono to půjde.
Jenže vono to nějak nejde. Ani po 14 dnech to nejde. Zuby si čistím ve vaně, protože se nenahnu nad umyvadlo, když je potřeba utřít prach na konferenčním stolku, lezu po čtyřech. A tak si tady i s tím houserem žijeme.
A páč já lezu k doktorům, když už fakt nelezu, pročež teď je ten okamžik, kdy nelezu, rozhodla jsem se lézt k doktorům. 14 dnů, kdy mám problém se otočit na posteli, o zvedání ani nemluvě, kdy jsem nevyspalá, z Brufenu se mi zvedá žaludek, jsem seznala, že asi bude dobré, když zasáhne osoba povolaná - lékař.
Moje první cesta vedla na chirurgii, protože jsem nabyla dojmu, že se jedná o akutní problém, kdy chirurg zhodnotí, co dál. Navíc k tomu nedošlo jen tak, ale zvedla jsem tu knihovnu.
Sestra na chirurgii se zatvářila, že mám lepru, ebolu nebo něco podobně šíleného, aby mi sdělila, že chirurg se na takového housera vlastně nesmí ani podívat, neb jedná se o problém neurologický, pročež mi nesmí vlastně ani posloužit žádnou úlevnou injekcí, neb k tomu je povolán pouze neurolog, ale vlastně tady žádný není, teda jeden jo, ale ten neví, jestli dělá tyhle akutní stavy, tak nechť se odeberu do nemocnice. S houserem! Dobrý.
Začala jsem obvolávat neurologie. Buď mi nezvedli telefon nebo mi oznámili, že nejsem spádová, nové pacoše neberou, ale je jim fakt líto, že mě to bolí.
Když jsem se dovolala na spádovou neurologii, oznámila mi sestra, že takovej houser vlastně není pro neurologa vůbec zajímavej, že se mám obrátit na svého praktického lékaře, bo ten mi dá úplně stejnou injekci a léky jako ten neurolog, pročež teda asi nebudu na tej neurologii zaclánět.
Potom mi matka ještě poradila jednu neurologii, kde mi řekli, že mě s tím houserem vezmou 21. března. A když jsem jedovatě utrousila, že do té doby snad nepojdu bolestí, zeptala se sestra zcela „empaticky“, jestli o ten termín mám zájem … nemám.
A až si teda někdo bude stěžovat, že pacienti zahlcují pohotovosti se zcela banálními problémy, dovolím si podotknout, že je zde jistojistě skupina pacientů, kteří by tu pohotovost nezahlcovali … kdyby jim někde někdo ulevil od bolesti.
