Hlavní obsah
Názory a úvahy

ANO jsou pro Okamuru covidoví fašisti. Přesto s nimi chce vládnout

Foto: Nguyen Phuong Thao

Dvě odlišné politické strany měly během minulého víkendu svůj sjezd. Bude příští vládu sestavovat ODS nebo SPD?

Článek

Těsně před zvolením předsedou ODS prohlásil Petr Fiala, že druhý den ostravského kongresu nebude přítomen, protože jede na kávu do Bílého domu. Krátce předtím pochválil všechny koaliční partnery z vlády, takže člověk měl dojem, že není jasné, jaké politické strany je vlastně předsedou.

Těsně před zvolení předsedou SPD zaútočil Tomio Okamura nejen na Evropskou unii, z níž chce vystoupit, ale i na potenciálního koaličního partnera z ANO, jehož obvinil z covidového fašismu a pomoci Ukrajině. Zároveň na konferenci SPD převyprávěl ukrajinskou válku tak, jak by to neudělal ani ruský prezident Vladimír Putin. Jako by se o hlasy českého voliče ucházeli představitelé úplně jiné civilizace.

Přesto došlo k zajímavé situaci. Nikoli ODS, ale právě SPD podpořili dva čeští exprezidenti Klaus se Zemanem, kteří byli ve svých funkcích souhrnně dvacet let. Znamená to, že chtějí vystoupit z EU a NATO, a stáhnout podporu bránící se ukrajinské armádě?

Miloš Zeman se nechal na konferenci přivést na své pojízdné kolečkové židli. Seděl přímo na pódiu a překvapivě adresoval SPD několik kritických výhrad. Vadilo mu, že ztotožňují přímou demokracii jen s referendy a nepřipravili zákon o přímé volbě starostů a hejtmanů. Zdánlivě sympatický návrh má řadu ale.

Na rozdíl od uherské politické tradice, volilo v českých zemích starostu vždycky jen zvolené zastupitelstvo. Je to nejen tradice, ale celý systém, na němž je postavena složitá konstrukce komunální a krajské politiky. Jednoduchým zavedením přímé volby starosty a hejtmana by mohlo dojít k tomu, že město nebo kraj sice budou mít  přímo zvoleného představitele, ten však nemusí mít většinu v zastupitelstvu k prosazování své politiky. Jestli už dnes mluvíme o pomalém systému prosazování čehokoli, mohla by přímá volba vést k dalšímu znehybnění výkonu komunální a krajské politiky.

Druhou Zemanovou výtkou vůči SPD bylo, že chce vystoupit z Evropské unie. Je tedy zvláštní, že Zeman jde na sjezd strany, která má vystoupení ve svém programu, a pak ji za to kritizuje, ale proč ne. Důležitější je, jakými slovy Zeman popisoval nutnost setrvání ve společenství evropských států. Exprezident hlavní důvod setrvání v EU označil zhruba toto: „Peníze, peníze a zase peníze. Od EU jsme dostali několik set miliard korun a to se počítá.“ Znamená to, že až se za pár let stane Česko čistým plátcem, že to bude signálem k vystoupení z této organizace? A co bude alternativa?

Druhý exprezident Václav Klaus šel ve své videozdravici ještě dál, když řekl, že nadcházející evropské volby „budou soubojem o souhlas či nesouhlas s politikou Fialovy vlády a s - Českou republiku poškozující - silnou podporou, kterou dává Fialova vláda Ukrajině.“ Rovněž Václav Klaus je známý svým rezervovaným postojem k Evropské unii, což je legitimní. Proč však vkládá takové naděje do SPD, jehož voličská základna s despektem hodnotí prakticky všechno, co udělaly jeho vlády v devadesátých letech? A proč chce položit Fialovu reformně umírněnou vládu, což je oprávněné, ale chce ji nahradit lidmi, kteří požadují v ekonomické oblasti více moci státu?

Klaus i Zeman vnímají SPD a Tomia Okamuru zvlášť, jako nástroj, jak si udržet svůj vliv ve vysoké politice. Je to zvláštní trade-off. Okamura jejich stoupencům čas od času nabízí místa na různých kandidátkách do různého typu voleb. Současně jim při nejrůznějších jednáních dává pocítit, že jsou - slovy spisovatele Milana Kundery - u volantu dějin. Oba seniorští politici mu na oplátku zase umetají cestičku k různých evropským politikům a dávají signál svým bývalým voličům, že hlasovat pro Okamuru není nic neobvyklého.

V jedné věci mají Klaus se Zemanem společný zájem. Snaží se na bázi spojenectví ANO a SPD vytvořit půdorys budoucí vládní koalice. Té koalice, na jejímž vzniku by se mohli, jak se domnívají, podílet svými personálními návrhy. Také proto nelibě nesou každý útok ANO na SPD a naopak. Oba politici neříkají mír, mír jen ve vztahu k Putinově válce a jeho územním požadavkům na Ukrajinu. Oni chtějí zavést mír hlavně mezi Babišem a Okamurou. Z někdejších politických válečníků se během let stali mírotvůrci. Je to ten druh míru, před nímž by se každý člověk měl mít na pozoru.

Petros Michopulos, Bohumil Pečinka

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz