Článek
Těsně před zvolením předsedou ODS prohlásil Petr Fiala, že druhý den ostravského kongresu nebude přítomen, protože jede na kávu do Bílého domu. Krátce předtím pochválil všechny koaliční partnery z vlády, takže člověk měl dojem, že není jasné, jaké politické strany je vlastně předsedou.
Těsně před zvolení předsedou SPD zaútočil Tomio Okamura nejen na Evropskou unii, z níž chce vystoupit, ale i na potenciálního koaličního partnera z ANO, jehož obvinil z covidového fašismu a pomoci Ukrajině. Zároveň na konferenci SPD převyprávěl ukrajinskou válku tak, jak by to neudělal ani ruský prezident Vladimír Putin. Jako by se o hlasy českého voliče ucházeli představitelé úplně jiné civilizace.
Přesto došlo k zajímavé situaci. Nikoli ODS, ale právě SPD podpořili dva čeští exprezidenti Klaus se Zemanem, kteří byli ve svých funkcích souhrnně dvacet let. Znamená to, že chtějí vystoupit z EU a NATO, a stáhnout podporu bránící se ukrajinské armádě?
Miloš Zeman se nechal na konferenci přivést na své pojízdné kolečkové židli. Seděl přímo na pódiu a překvapivě adresoval SPD několik kritických výhrad. Vadilo mu, že ztotožňují přímou demokracii jen s referendy a nepřipravili zákon o přímé volbě starostů a hejtmanů. Zdánlivě sympatický návrh má řadu ale.
Na rozdíl od uherské politické tradice, volilo v českých zemích starostu vždycky jen zvolené zastupitelstvo. Je to nejen tradice, ale celý systém, na němž je postavena složitá konstrukce komunální a krajské politiky. Jednoduchým zavedením přímé volby starosty a hejtmana by mohlo dojít k tomu, že město nebo kraj sice budou mít přímo zvoleného představitele, ten však nemusí mít většinu v zastupitelstvu k prosazování své politiky. Jestli už dnes mluvíme o pomalém systému prosazování čehokoli, mohla by přímá volba vést k dalšímu znehybnění výkonu komunální a krajské politiky.
Druhou Zemanovou výtkou vůči SPD bylo, že chce vystoupit z Evropské unie. Je tedy zvláštní, že Zeman jde na sjezd strany, která má vystoupení ve svém programu, a pak ji za to kritizuje, ale proč ne. Důležitější je, jakými slovy Zeman popisoval nutnost setrvání ve společenství evropských států. Exprezident hlavní důvod setrvání v EU označil zhruba toto: „Peníze, peníze a zase peníze. Od EU jsme dostali několik set miliard korun a to se počítá.“ Znamená to, že až se za pár let stane Česko čistým plátcem, že to bude signálem k vystoupení z této organizace? A co bude alternativa?
Druhý exprezident Václav Klaus šel ve své videozdravici ještě dál, když řekl, že nadcházející evropské volby „budou soubojem o souhlas či nesouhlas s politikou Fialovy vlády a s - Českou republiku poškozující - silnou podporou, kterou dává Fialova vláda Ukrajině.“ Rovněž Václav Klaus je známý svým rezervovaným postojem k Evropské unii, což je legitimní. Proč však vkládá takové naděje do SPD, jehož voličská základna s despektem hodnotí prakticky všechno, co udělaly jeho vlády v devadesátých letech? A proč chce položit Fialovu reformně umírněnou vládu, což je oprávněné, ale chce ji nahradit lidmi, kteří požadují v ekonomické oblasti více moci státu?
Klaus i Zeman vnímají SPD a Tomia Okamuru zvlášť, jako nástroj, jak si udržet svůj vliv ve vysoké politice. Je to zvláštní trade-off. Okamura jejich stoupencům čas od času nabízí místa na různých kandidátkách do různého typu voleb. Současně jim při nejrůznějších jednáních dává pocítit, že jsou - slovy spisovatele Milana Kundery - u volantu dějin. Oba seniorští politici mu na oplátku zase umetají cestičku k různých evropským politikům a dávají signál svým bývalým voličům, že hlasovat pro Okamuru není nic neobvyklého.
V jedné věci mají Klaus se Zemanem společný zájem. Snaží se na bázi spojenectví ANO a SPD vytvořit půdorys budoucí vládní koalice. Té koalice, na jejímž vzniku by se mohli, jak se domnívají, podílet svými personálními návrhy. Také proto nelibě nesou každý útok ANO na SPD a naopak. Oba politici neříkají mír, mír jen ve vztahu k Putinově válce a jeho územním požadavkům na Ukrajinu. Oni chtějí zavést mír hlavně mezi Babišem a Okamurou. Z někdejších politických válečníků se během let stali mírotvůrci. Je to ten druh míru, před nímž by se každý člověk měl mít na pozoru.
Petros Michopulos, Bohumil Pečinka
