Článek
O volebním víkendu jsme byli svědky podobné situace jako před druhým kolem prezidentské volby v roce 2018. Po prvním kole sice zvítězil tehdejší prezident Miloš Zeman, ale jeho protikandidáti, kteří podpořili konkurenčního Jiřího Drahoše, by složili ve druhém kole prodrahošovskou většinu. Tohle poznání zvedlo ze židlí řadu lidi, kteří nebyli ani v prvním kole. Vybičovaná atmosfére „my a oni“ však způsobila, že řada z nich začala politiku vnímat „třídními instinkty“. Desetitisíce nevoličů z prvního kola vstalo a výsledkem byla nejen o 4 procenta vyšší volební účast ve druhém kole, ale i zvolení Miloše Zemana.
I když poslední průzkumy před letošními evropskými volbami naznačovaly jen o pár procent vyšší účast než před pěti lety (28 procent), nakonec se vyšplhala až na rekordních 36,5 procenta. Podle analýz STEM jednak nezvládly vládní strany mobilizační koncovku kampaně (SPOLU, STAN, piráti). Ta naopak vyšla hnutí ANO, ale především Filipu Turkovi a levicové koalici Stačilo! Ještě pět dnů před volbami se podle agentury STEM koalice Přísaha/Motoristé sobě dokonce pohybovala kolem pěti procent nutných pro vstup do Evropského parlamentu. Nakonec brali dvojnásobek.
Zajímavé je, že dnešní strany vládní koalice získaly stejně hlasů jako před pěti lety. Jak však říká šéf agentury STEM Martin Buchtík „všichni voliči, kteří přišli navíc oproti volbám před pěti lety, hlasovali pro někoho jiného než pro strany vládní koalice.“
A co je zajímavější, podle Buchtíkova vyjádření pro deník Právo, například Turkovci „čerpali hodně od lidí, kteří se třeba neúčastnili sněmovních či prezidentských voleb. Matematický model říkal, že nepůjdou volit ani teď. Ale Filipu Turkovi se povedlo, co se nikomu v minulosti nepovedlo, že skutečně k volbám přišli.“
To je informace, kterou když rozklíčujeme, dostaneme se k podstatě úspěchu Filipa Turka. Vyvolává to otázky: jak asi vypadá volič, který se neúčastní voleb prvního řádu (sněmovní, prezidentské), které mají jinak obrovský potenciál zvednout ze židle celou společnost? Současně je ochoten jít do voleb druhého řádu, vyznačující se vlažnou volební kampaní, a vyslovit se pro uskupení Přísaha/Motoristé sobě?
Vyplývá z toho, že jde víceméně o apolitického voliče, kterého nějak osudově fascinovala osobnost dosavadního youtubera Filipa Turka. A to v takovém množství, že k nějakým třem až čtyřem procentům Šlachtovy strany Přísaha byl prakticky sám schopen přinést dalších šest až sedm procent. O hluboké identifikaci voličů s Turkem svědčí to, že každý druhý co hlasoval pro koalici Přísaha/Motoristé sobě dal Turkovi preferenční hlas. Turek tak bezkonkurenčně zvítězil v neoficiálním pořadí, srovnávající počet hlasů odevzdaných pro stranu a počet přednostních hlasů. Pro představu: lídryni kandidátky STAN, Danuši Nerudovou kroužkovalo jen 23 procent voličů této strany.
Teprve v dalších dnech budeme srovnáním výsledků voleb v okresech schopni říct přesnější údaje o povaze úspěchu Turkovy koalice. Politický geograf Jakub Lyska v Deníku N řekl, že „Turek podle všeho získával hlasy zejména v menších obcích s vyšším podílem méně vzdělaných voličů.“ Tito lidé, podle jeho analýzy v roce 2019 k volbám vůbec nepřišli. Lyskovy volební mapy ukazují, že Turkovi a spol. se podařilo vyburcovat voliče zejména v příhraničí a také v menších obcích kolem velkých měst. „Individuální data pak ukazují i na mladé voliče, pro které již SPD ani Piráti nepředstavují protestní alternativu,“ tvrdí politolog Lysek. Další vlivnou vrstvou jsou podle něj podnikatelé z obcí z vyšší mírou podnikatelské aktivit.
Turek a spol. pochopitelně okrajově brali hlasy také zavedeným stranám. Neplatí však tvrzení některých analytiků, že zejména v Praze docházelo k velkém k odchodu od koalice SPOLU, zejména od voličů ODS. Předně Turek získal z celé republiky právě v Praze nejméně hlasů (7 procent). Proč by právě k němu, ve voličské baště občanských demokratů, šlo nejméně hlasů? V tom případě je možné, že šlo o prvovoliče, kteří by potenciálně mohli volit ODS, ale to už je opravdu velká spekulace.
Navíc Turkův úspěch je originální stabilitou volebních preferencí v celém Česku. Zatímco ostatní strany dramaticky kolísají v různých regionech, jeho podpora v evropských volbách byla v každém kraji 9-11 procent. Blíž k rozluštění hádanky, odkud přišla hlavní voličská skupina k Turkovi, má Jan Burianec z agentury STEM/MARK, který tvrdí, že v předvečer voleb nebyla rozhodnutá pětina všech voličů, kteří deklarovali ochotu přijít k urnám. Motoristé s lídrem Filipem Turkem však podle něj ovládli finiš volební kampaně. Analytik pro deník LN řekl, že „myslím si, že bral hlavně SPD, kterým naopak došel dech - a na potenciální voliče SPD možná ani dobře nepůsobil jejich lídr kandidátky Petr Mach.“
Příčiny volebního úspěchu Filipa Turka jsou samozřejmě mnohovrstevnější a souvisí s také hodnotovými proměnami uvnitř mladé generace, především mužů. Nejde o žádné české specifikum, ale trendy, které jsou patrné všude v Evropě. S evropskými volbami to příliš nesouvisí. Spíš jde o trend, který se v nich shodou okolností projevil.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
