Článek
Pirátská strana vykazuje větší životaschopnost než by se před šesti lety, kdy se poprvé dostala do Poslanecké sněmovny, leckterým z nás zdálo. K čemu tehdy došlo?
Tradiční politické strany zoufale podcenily generační obměnu. Každý rok zemře a současně se narodí sto tisíc dětí, takže každý rok může teoreticky za volební plenty vstoupit sto tisíc nových voličů. Za posledních dvacet let jsou to dva milióny. Když si vezmeme, že v nejsledovanějších prezidentských volbách hlasuje kolem šesti miliónů lidí, ukazuje to, jak se společnost dynamicky vyvíjí.
Přitom platí, že plnoformátová politická strana by neměla být generační, ale měla by integrovat všechny profesní a věkové skupiny. Politická strana je v ideálním případě průřez společnosti a měl by ji spojovat názor na fungování společnosti, ne věk. Stejně tak platí, že když nějaká věková skupina nenachází v politické straně své protějšky nebo vzory, hledá přístav jinde. To byl základ prvního úspěchu pirátské strany – mladí promluvili hlasem mladých.
V atmosféře voleb roku 2017 také byla nevýrazná opozice a předchozí vládní koalice směřovala k opakování svého mandátu. V téhle konstelaci se piráti ukázali jako optimální značka pro protestní volbu. Dalším momentem, který z nich udělal parlamentní stranu, byl nástup digitálních technologií a na něj navázaného byznysu do všech pater společnosti. Tento směr však v tradičních stranách neměl své zastánce. Nakonec je díky pirátům získal.
Pirátská strana se pochopitelně vyvíjela. Uvolněný duch a nekonformní vystupování vedly k tomu, že se k pirátům přidali desítky vlivných členů strany zelených, kteří víc posunuli stranu k environmentálním tématům. Piráti tak vyšli vstříc poptávce části české společnosti po neradikální podobě eko strany.
Základem fungování České pirátské strany bylo od samého počátku Pirátské internetové fórum, kde probíhá hlavní vnitrostranický život. Každá politická strana v Česku pochopitelně má své uzavřené mobilní skupiny. Zvláštností pirátů je jejich otevřenost. To však není systémový problém. Tím je všemocnost internetového fóra, jeho schopnost vyvolávat referenda a hlasování o čemkoli.
Internetové fórum má tu vlastnost, že ho dokážou ovládnout velmi malé, ale organizované skupiny, nastolovat zde svou agendu a ostrakizovat jiné názory. Často tu bují populismus a iracionální výzvy po změnách. To je ostatně princip digitálních fór v jakékoli podobě. Tedy jde o nástroj politické strany, která je ve vládě a její představitelé nesou ten typ odpovědnosti, který je obtížně sdělitelný internetovému fóru.
Tento systém u pirátů může fungovat jen díky jedné pojistce, která z pohledu systémového řízení tak úplně pojistkou není – díky Ivanu Bartošovi. Tento 42letý předseda, který byl o víkendu v Brně opětovně zvolen na dva roky, je hlavní pilířem a nosníkem, který celou klenbu České pirátské strany nese.
Neobvyklé postavení vychází z jeho autority, ale i schopností vyrovnávat zájmy různých pirátských skupin a frakcí. Kdyby nebylo Bartoše, už by uvnitř zuřila studená občanská válka. Právě on je zárukou, že k ničemu takovému nedochází. Někdy se zdá, že Bartoš jako osoba je nejspolehlivější součástí stanov. Tak to však může fungovat jen přechodnou dobu.
Praktickým výsledkem iracionality pirátského fóra bylo hlasování o místopředsedech, kterého se mohlo účastnit všech 1200 členů (fakticky kolem 850). Tato strana má na jedné straně relativně vysoké preference a dva ze tří ministrů patří k nejúspěšnějším ve vládě. Stejně jako europoslanec Kolaja, dlouholetý místopředseda Evropského parlamentu. Do této kategorie bychom mohli přiřadit také několik náměstků ministrů a místopředsedkyni sněmovny Olgu Richterovou. Kromě Bartoše nikdo z nich nefiguruje v předsednictvu strany. Naopak zde zvítězila poptávka po nových tvářích, neokoukaných prohlášeních a změně za každou cenu. A to ve chvíli, kdy se straně nadstandardně daří.
Internetová demokracie uvnitř České pirátské strany je prostě jejich spása i zkáza. Na jedné straně nedá zvoleným představitelům vydechnout, což je v pořádku. Na straně druhé, se fórum chová emotivně a podléhá radikálním požadavkům na změny, bují zde populismus a demagogie. Najít správnou rovnováhu mezi oběma principy bude tou věcí, která rozhodne, jestli tu budou piráti i za deset let. Zatím je garantem další existence jen osoba předsedy Ivana Bartoše.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
