Článek
Petr Pavel si nejdříve telefonoval s tchajwanskou prezidentkou, čímž vyvolal diplomatickou reakci Číny. V rozhovoru pro Prostor X sdělil, že na Pražském hradě se dvojice Mynář-Nejedlý pohybovala v šedé zóně, a proto se sejde s prezidentem Nejvyššího kontrolního úřadu a bude chtít udělat audit. Následně se sešel s ředitelem tajné služby (BIS), aby se oba ujistili o budoucí spolupráci. Představil některé své budoucí spolupracovníky, včetně kancléřky, a vládě sdělil, že je nutné udělat důchodovou reformu nejlépe už zítra. Stejně jako kdysi jiní nově zvolení prezidenti (Klaus a Zeman) přijal generál Pavel vřelé pozdravy od šéfa ústavního soudu Pavla Rychetského, který jej označil za inkarnaci pravdy a lásky, která zvítězila.
Následně se Petr Pavel zúčastnil akce u příležitosti třicátého výročí vzniku české armády. Není vyloučeno, že v těch dnech toho tento čtyřhvězdičkový generál stihl ještě víc a jistě vyvolal řadu ovací. Tahle pracovní činorodost má svá rizika do budoucna.
Třiapůl miliónu hlasů, které Petr Pavel obdržel v prezidentské volbě, je především velké pokušení. Svádí to k politickému stylu, který vychází z předsevzetí být hodným Milošem Zemanem. Jinak řečeno, dosluhující prezident provokoval, urážel, mluvil sprostě, nectil státní svátky, nejezdil do zemí na Západ od nás atd. Zdálo by se, že stačí jen obrátit znaménka a všechno bude v pořádku. Nebude.
Všechny ty vnějškové projevy Miloše Zemana jako urážky, slovní přestřelky a odmítání tradičních rolí, bylo vlastně na něm to nejméně nevhodné. Podstata Zemanovy nepřijatelnosti jako prezidenta byla a je v pojetí funkce hlavy státu. Přesněji řečeno v tom, že se vlivem téměř tří miliónů hlasů z voleb nectil ústavní vymezení pravomocí hlavy státu a naprosto ignoroval ústavní zvyklosti, které zvykově dávají navigaci, kudy se prezident republiky smí a nesmí pohybovat.
Prezident Zeman byl ve skutečnosti čtvrtpremiér na zapřenou. Hlavně díky slabosti premiéru Sobotky a hlavně Babiše, jmenoval své lidi do vlády, téměř výhradně formoval zahraniční politiku k Rusku a Číně, prosazoval své lidi do různých funkcí ve státní správě, uvnitř politických stran si vytvářel svoji „neviditelnou stranu,“ nepřijatelně tlačil na vládu kvůli různým opatřením a vůbec systematicky překračoval ústavně dané pravomoci. To je ten skutečně nejhorší odkaz zemanismu.
Pokud má být Petr Pavel jiný, musí se zbavit ambicí možná svých, a především svého okolí, hrát si na stínového premiéra. Pozice prvních tří prezidentů byly neopakovatelné vzhledem k tomu, že autorita všech tří vyšla z demonstrací v době sametové revoluce. Před generálem Pavlem je naopak úkol položit základy civilního výkonu prezidentského úřadu, kde hlava státu „reprezentuje a sjednocuje,“ jak říká profesor politologie Balík.
Snad slyším trávu růst, ale první pracovní den Petra Pavla působil spíš dojmem, že se vidí v pozici francouzského prezidenta, který je v řadě věcí tou silnější hlavou výkonné moci než premiér. Pokud Petr Pavel podlehne klamu, že 3,5 miliónu lidí mu dává právo aktivně vstupovat do politického dění nad rámec ústavy, pak si proti sobě postaví nejen těch 2,5 miliónu lidí, co volili Andreje Babiše, ale i některé svoje příznivce.
Bohumil Pečinka
