Článek
Dvojkolový prezidentský systém přímé volby má však tu zvláštnost, že ve čtrnácti dnech před druhým kolem dochází k přeskupování sil. Příklad: na Slovensku se zatím odehrálo pět prezidentských voleb. Je příznačné, že ve dvou případech nevyhráli vítězové prvního kola. Shodou okolností se jednalo o nejvýraznější slovenské politiky porevolučního období, a to Vladimíra Mečiara a Roberta Fica. Druhý jmenovaný dokonce prohrál s neznámým filantropem Andrejem Kiskou.
Bylo to nedlouho poté, co v parlamentních volbách získal rekordních 44 procent. Na tom je vidět, že volební chování není tak předvídatelné, jak si myslí tvůrci průzkumů veřejného mínění. Jinak řečeno, mechanicky sčítat před druhým kolem propadlé hlasy ideově příbuzných politiků, kteří se nedostali do druhého kola, se nevyplácí.
O tom by ostatně mohl vyprávět český vědec Jiří Drahoš, který měl podle této mechanické logiky v roce 2018 jasně zvítězit v prezidentské volbě nad Milošem Zemanem. Tehdy se však stalo něco, co nikdo nečekal - před druhým kolem se zvedla volební účast o čtyři procentní body, převážně zásluhou nevoličů z prvního kola, kteří se rozhodli podpořit Miloše Zemana. Zbytek už známe.
Co tedy rozhodne slovenské volby? Několik momentů. Jednak to, jak se Ivanu Korčokovi podaří mobilizovat tu „svou“ část voličského světa jít k volebním urnám znovu. Oproti Peteru Pellegrinimu má velmi slušný mobilizační potenciál. Na Slovensku dnes probíhá odveta Ficových lidí za trestní stíhání řady spřízněných lidí navázaných v jejich éře na zločinecké struktury. Likvidace speciální prokuratury a čistky ve slovenské televizi také leccos naznačují. Proti tomu se zvedá vlna společenského odporu, o níž se jen můžeme dohadovat, jak bude velká.
Oproti tomu Peter Pellegrini se modlí, aby to všechno skončilo. Jeho velkou šancí na zvolení je oslovovat proruský svět voličů Štefana Harabina (téměř 12 procent v prvním kole). Jeho problémem je, že proruský svět je i k samotnému Pellegrinimi krajně nedůvěřivý a považuje ho za zrádce, který v roce 2020 odešel z Ficova Směru, založil vlastní stranu Hlas. Jak na jeho adresu říká jeden ze slovenských vládních politiků: když zradil jednou, zradí i podruhé.
Důležitým prvkem v rozhodování o vítězi budou také slovenští Maďaři. Kandidát jedné z maďarských stran, Kristian Forro, získal v prvním kole tři procenta, která mohou v konečném součtu rozhodovat. Jde o stranu, kterou podporuje maďarský premiér Orbán. Současně maďarská menšina není nic jednolitého a řada z nich by měla problémy podporovat politiky, kteří opakují slovenské nacionalistické fráze. Ty jsou často namířené právě proti právům maďarské menšiny, takže rozhodnuto rozhodně není. O důvod víc, že v maďarských okresech Dunajská Streda a Komárno získal Korčok v prvním kole slušné počty hlasů.
Vůbec Peter Pellegriny vypadá od zářijových parlamentních voleb jako zlomený člověk. Svou velkou revoltu proti Robertu Ficovi nedovedl do konce a Fico ho nejen porazil, ale stal se i premiérem. Z jeho rukou má dnes „zrádce“ Pellegrini dostat prezidentskou funkci. Sám Fico se ostatně nepředře v podpoře Pellegriniho.
V nacionalistických kruzích, o jejichž hlas dnes Pellegrini usiluje, se také neustále přetřásá jeho sexuální orientace. To je věc, která na stále ještě patriarchálním Slovensku je důležitým momentem v rozhodování některých lidí. Všechny tyto momenty vedou k tomu, že Pellegrini celé týdny působí jako zmačkaný papír bez étosu. Korčok o něm řekl, že není svobodný člověk, že je podvolený.
Na svém volebním mítinku o svých konkurentech z řad Ficova světa Korčok řekl: „Smějí se nám do tváře, protože si myslí, že jim patří celé Slovensko a přitom všem Pellegrini mlčí a jen se usmívá. Nabízí nám, abychom se stejně jako on vzdali a v klidu předali veškerou moc současnému politickému trojúhelníku. My se však nevzdáváme, protože nám to není jedno.“
Slovenské prezidentské volby se tak zřejmě stanou přetlačováním dvou politických světů, reprezentující nejen odlišné zahraničně politické směřování, ale i jiné civilizační ukotvení této země.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
Kecy&Politika
