Článek
Část české společnosti, která se voličsky pohybuje mezi ANO, SPD a demonstranty z Václavského náměstí, zažila v posledních dvou letech sérii proher (sněmovní, senátní, prezidentské volby). Dnes se řada z nich upnula na comeback trojnásobného slovenského premiéra Roberta Fica a projektovala si do něho řadu svých nesplněných přání. Takto se ze slovenských voleb staly tak trochu i české volby. Podívejme se, co z výsledků voleb vyplývá pro českou politiku.
Obecně řečeno, vždycky je dobré slovenské volby sledovat, protože řada trendů, které začnou za řekou Moravou, se nakonec propíše i do českých reálií. O co v minulosti šlo?
Slovensko například začátkem devadesátých let dalo vzniknout fenoménu populismu. Tedy té podivné směsi pravicových a levicových požadavků, mixu konzervativních a sekulárních hodnot, těkání mezi Západem a Ruskem, demokracií a diktaturou.
Prvním představitelem tohoto směru v celý východní Evropě byl tehdy Vladimír Mečiar, který dodnes svým stylem ovlivňuje slovenskou politiku. I tehdy se Čechům zdálo, že jde o nepřenosnou věc. Stačilo pár let, a Andrej Babiš dokázal, že politická kultura části české populace není až tak vzdálená té slovenské. Takhle bychom mohli pokračovat, a vyjmenovávat další fenomény (přímá volba hlavy státu, politické strany podnikatelského typu, volba nepolitika prezidentem).
Politická kultura Slovenska je pochopitelně v mnoha věcech odlišná a vychází jednak z hlubšího dělení tamní společnosti na tu městskou a venkovskou, přičemž ta druhá je početně silnlější. Také menší počet obyvatel a koncentrace elit v několika městech vede k všeobecné „protykanosti“ a jak víme, „protykaná“ společnost není příliš funkční, protože loajalita k příbuzným a známým je obvykle postavena nad loajalitu k zákonům. V takovém prostředí se dobře daří tomu, co sami Slováci nazývají „rodinkárenie“.
V takovém prostředí pak společenské instituce, včetně politických stran, mají charakter obrany sítí „příbuzných a známých“ a více se daří korupci, která je vnímaná jako obrana přirozených práv rodinných společenství. Tohle všechno se propisuje do politiky, která logicky nemůže být odlišná, než jsou jiné společenské vztahy a vazby.
Co nakonec rozhodlo volby? Zhruba čtyři věci. V první řadě válka na Ukrajině, která přerostla téměř do nevypsaného referenda různých politických stran v duchu hesla „ani náboj Ukrajině.“ V jistém smyslu šlo o hlasování o politické orientaci Slovenska. Tyto volby ukázaly, že vlivné části slovenské společnosti by nevadilo patřit opět do ruské sféry vlivu.
Dalším diskutovaným tématem byla válka policistů, přesněji míra prošetřování trestných činů vysokých úředníků a politiků Ficovy éry. Mimochodem, v posledních třech letech padlo přes 130 obvinění a čtyřicet z nich uznal soud důvodnými. Neslo to ovšem s sebou konflikty různých orgánů činných v trestním řízení a výsledný dojem byl, že slovenští policisté a prokurátoři spolu nekontrolovatelně bojují o moc, což vnášelo do společnosti neklid.
Také nově vzedmutá vlna migrace ve Středozemním moři posílila všechny středoevropské obavy z nekontrolovatelného přílivu uprchlíků z jiných civilizačních okruhů. Volební výsledek pochopitelně také ovlivnila řada selhání předchozí politické garnitury.
Všechny tyto věci vedly řadu českých politiků k závěru, že „v Bratislavě se bojuje o Prahu.“ Přesněji řečeno, v řadě úplně jiných sporů objevili zrnko českých konfliktů a jako na dostihu si vsadili na své koně. Bývalí prezidenti a premiér (Zeman, Klaus, Babiš) na Fica, naopak současný prezident Pavel varoval před Ficovým comebackem. Bylo to jednak nevhodné, ale především kontraproduktivní, protože zvláštní vztahy Česka a Slovenska by měli být mimo politickou debatu.
Jinou věcí je, že vítěz slovenských voleb se začíná stále víc podobat maďarskému premiérovi. Viděno z velké dálky opticky dochází po sto letech ke sjednocení někdejší uherské politiky. Na Slovensku totiž zvítězila proruská koncepce, autoritativní metody řízení společnosti a přinejmenším skepse k další evropské integraci.
Strana Roberta Fica se po pěti letech opět dostává k volantu slovenských dějin. Bude dobré sledovat, jaký výjezd z pomyslného politického okruhu nakonec zvolí. Tímto volebním výsledkem jsou otevřené všechny možnosti.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
