Článek
Začalo to před dvanácti lety, kdy část státních zástupců pojala myšlenku, že jsou povoláni odstranit společenské zlořády, včetně korupce. Legitimitu jim dalo zatčení tehdejšího středočeského hejtmana Ratha, což byla věc, která ochromila politickou třídu. Po kauze Rath bylo obtížně vzdorovat tlaku špiček státního zastupitelství v čele s Lenkou Bradáčovou ohledně jejich požadavků na boj s korupcí. To bylo navíc heslo, které ve volbách 2010 nabízely všechny politické strany.
Aktivistická skupina uvnitř státního zastupitelství si pak sama napsala zákon, který byl založen na změně ústavy. Namísto konstatování, že žalobci jsou součástí moci výkonné, šlo o konstatování, že státní zastupitelství je „součástí moci justiční.“ To je formulace, kterou vůbec ústava neznala a nezná.
Jinak řečeno, žalobci chtěli vytvořit novou moc ve státě mimo soudy, parlament a vládu. Navíc měly zaniknout vrchní státní zastupitelství a na jejich hrobě vzniknout tzv. protikorupční speciál, který by měl nezávislosti i na nejvyšším státním zástupci. Hierarchicky řízená struktura státních zástupců by se v rámci systému brzd a protivah úplně rozpadla do těžko kontrolovatelné a uzavřené struktury moci.
I když v létě 2013 novela zákona prošla v prvním čtení, po pádu Nečasovy vlády další ministři spravedlnosti tento konstrukt stáhli nebo se k němu alespoň nevraceli. Od té doby se pak každé léto objevují ty či ony návrhy, které periodicky padají pod stůl. Jeden z nich i tuto středu, který však má šanci projít.
Výsledné znění je kompromisem mezi expanzí státních zástupců a obavami moci výkonné, že nebudou mít vliv na trestní politiku státu. Současně vnáší standardní způsoby jmenování na místa šéfů různých stupňů soustavy.
Funkcionáři okresních, krajských a vrchních státních zastupitelství, podle této verze, mají podléhat, stejně jako soudci, výběrovému řízení. Ministr pak má pojistku, že ze závažných důvodů nemusí nejmenovat vítěze. Funkcionář má desetiletý mandát a může ho jednou opakovat. Nejvyšší státní zástupce má mít sedmiletý mandát bez možnosti opakování. Odvolatelný vládou je jen ze závažných kárných důvodů, což bude přezkoumávat senát Nejvyššího správního soudu. To mimořádně fakticky znemožňuje vládě odvolat „nejvyššího“. Výhodou je, že má jen jeden mandát a nebude moct být ve funkci neomezeně dlouhou dobu jako nyní.
Kompromisem je také jmenování nejvyššího státního zástupce, který nutně nemusí být celý život žalobcem, jak si přáli lidé ze soustavy. Stačí 10letá právnická praxe a šest let práce ve státním zastupitelství. To žalobci těžce nesli a podpořili je v tom pirátští ministři. Podle jejich názoru by šéf nejvyššího státního zastupitelství měl pocházet jen ze „struktur žaloby.“
Bohužel zákon neřeší tolik kritizovanou neodpovědnost za neoprávněné a zaujaté trestní stíháním, přesněji za evidentní nezákonnosti. To se přesunulo na novelu trestního řádu. I tu však vláda zatím odložila, protože na tom nebyla shoda.
Co ze zákona, který je evidentním kompromisem mezi současnou vládou a aktivistickou skupinou uvnitř státního zastupitelství, bude vyplývat? V dalších pěti letech má konečně dojít k výběrovým řízením na funkcionáře všech stupňů. Způsob výběru se bude hodně podobat soudní moci. Získá civilizovanější ráz než dosud, kdy rozhodovala loajalita k aktivistické skupině a členství v Unii státních zástupců.
Na druhou stranu: vzhledem k tomu, jak někteří státní zástupci proti zákonu vystupují a hledají podporu uvnitř politických stran, bude zajímavé sledovat, jak se zákon bude proměňovat ve sněmovně a senátu.
Bohumil Pečinka
PS
Pro obveselení ještě náš první videoklip Dluhová víla :-)
