Článek
Sejít se s Petrem Pavlem dva dny předtím, než se stane prezidentem, byla výhra. Z naší zkušenosti vyplývá, že funkce a odpovědnost až příliš mění chování lidí. Takže jsme to vnímali jako jednu z posledních šancí, jak zprostředkovat názory a postoje čtyřhvězdičkového generála v záloze, ještě než dostane klíče od Pražského hradu.
O čem se mluvilo? Jak chce na Hradě nezešílet, proč je Česko „občanská monarchie“, jestli bude jeho manželka na Pražském hradě uplatňovat vzorce domácího chování, proč uvažuje jen o jednom prezidentském období, jak zabrání tomu, aby úředníci získali kontrolu nad jeho termínovým diářem, co znamená „být zatčen“ lobbisty, a jestli někdy zkoušel ohňovou parádu s názvem Maršál Malinovskyj.
Kdysi jsme s kolegou Michopulosem zformulovali železný prezidentský zákon. Zní: „Čím déle někdo pobývá na Pražském hradě, tím spolehlivěji u něj propukne dojem vlastní vyvolenosti a začne mu z toho v hlavě strašit.“ K našemu překvapení generál Pavel odpověděl, že si je toho vědom, a proto si pohrává s myšlenkou jen jednoho prezidentského období ve funkci.
Celé vyjádření Petra Pavla k druhé kandidatuře si můžete poslechnout zde:
Samotné nás to překvapilo a argumentovali jsme tím, že pokud to myslí vážně, může si být jistý, že už zítra někdo začne dělat volební kampaň a věčné boje o nástupnictví oslabí jeho mandát. Petr Pavel kontroval tím, že deset let v prezidentské funkci člověka tak či onak změní.
Sám zvolený prezident cítí zvláštní napětí české veřejnosti ve vztahu k prezidentovi. Česko je na jedné straně republika a šlechta zde nemá výrazné pozice ve veřejném životě. Na druhé straně je zde silný latentní monarchismus. Politolog Sokol to kdysi nazval slovy „občanská monarchie.“ Právě proto, podle Pavla, by český prezident nemohl sídlit ve skromných budovách na okraji Prahy, ale je lidmi popostrkován, aby plnil funkci civilního monarchy.
Celé vyjádření Petra Pavla k druhé kandidatuře si můžete poslechnout zde:
Na téma „šílenství z funkce“ odpověděl, že jeho korektivem je řada přátel a hlavně manželka Eva.
Každý český prezident od sametové revoluce začínal s předsevzetími profesionalizovat výkon Kanceláře prezidenta republiky. Nakonec to tak či onak skončilo v modelu „panovník a jeho družina.“ Petr Pavel si toho je vědom a podle něj je důležité netrávit mnoho času na Hradě, jezdit do regionů a hlavně nerezignovat na svůj život, včetně přátel.
Další klíčová otázka zní: kdo bude držet prezidentský diář s termíny schůzek? Je to paradoxní, ale to je jednou ze základní politických otázek – kdo drží diář, ten má v moci politika. Generál Pavel tvrdil, že to bude on, kdo chce rozhodovat o svém prezidentském programu. Jistě, pane prezidente.
Jednou věcí je mít určité pravomoci dané zákony a druhou způsob jejich naplňování. Podle komentářů ústavních právníků je prezidentova pravomoc dávat milosti pozůstatkem císařské moci z dob Rakouska-Uherska. Jde však o důležitou možnost, jak nacházet slepé skvrny v systému spravedlnosti. Gustáv Husák dával tisíce milostí ročně, Václav Havel stovky, jeho nástupce Václav Klaus jich za deset let udělil jen kolem čtyř set a Miloš Zeman jen dvaatřicet. Otázka zněla, jakým směrem se vydá Petr Pavel.
On sám nechtěl o budoucím systému nic říct, jen konstatoval, že se odpovědnosti nezříká a milosti neodmítá jako jeho předchůdce. Daleko důležitější však je, aby v Česku nebylo nadužíváno trestní právo. Česká republika je totiž na předních místech v počtu vězňů, což absolutně neodpovídá bezpečnostní situaci. Spíš to svědčí o neochotě udělovat alternativní tresty mimo věznice.
I když v Česku řada lidí možnosti prezidenta republiky podceňuje, pravdou je, že v klíčových okamžicích národních dějin (září 1938, únor 1948) měl rozhodnutí v rukou vždy prezident republiky. Jednou Edvard Beneš rozhodl sporně, podruhé selhal. I tohle je velká výzva pro nového prezidenta.
Podle Petra Pavla dal prezident Zelenskyj a celá Ukrajina signál, že žádný boj nikdy není ztracený. Ukrajinci se chovají jako Finové, které v letech 1939/40 napadla sovětská armáda, ale oni dokázali uhájit svou národní suverenitu.
