Článek
Exprezident Klaus si ve svém projevu před pražským Obecním domem spojoval vznik republiky s touhou po větší samostatnosti ve státním rozhodování. Současný prezident Pavel zase vyzdvihoval nadnárodní spolupráci českého státu v rámci Evropské unie. Dvě koncepce, které stály už na počátku české státnosti před 1100 lety. Nakonec vyhrál suverenista Boleslav nad svým bratrem Václavem, kterého nechal zabít. Jak to dopadne tentokrát?
Od té doby prošlo tímto územím kolem 35 generací lidí, ale pořád řešíme, jestli máme být jako stát víc samostatní, nebo víc zapojení do nadnárodních struktur. Automatickou odpovědí není ani jedno, ani druhé řešení. V každém okamžiku závisí rozhodnutí na mezinárodních souvislostech. Umění politiky je odhadnout, kdy je která strategie výhodnější. Není to samoúčel. Smyslem je lepší ochrana majetku, bezpečnosti a svobody lidí žijících na tomto území.
Při hodnocení projevu a vystupování prezidenta Pavla bychom se měli jednou provždy zbavit srovnávání s předchozím prezidentem Zemanem. Zvláště v posledních letech se Miloš Zeman už úplně utrhl ze řetězu základních konvencí, takže ve svých projevech urážel lidi, nezval klíčové ústavní činitele do Vladislavského sálu a vysloužil si odchody řady lidí během projevu.
Pokud s ním neustále něco a někoho porovnáváme, pak sebeprůměrnější projev ve srovnání s ním je výrazný. Stačí přitom málo – neurážet a držet se základní linie slušnosti. S tím se však nedá dlouho vydržet. Zapomeňme proto na Zemana a nastavme si kritiku na standardní poměry.
V tomto smyslu nebyl sobotní projev Petra Pavla nijak oslňující. Snaha obsáhnout všechna témata, spojená s řečnickou neobratností, vedla k rozpakům. Prezidentovi poradci by měli striktněji rozlišovat mezi různými typy projevů, které mají odlišnou tématiku a akcenty.
Něco jiného je udělat hodnotící novoroční projev, něco projev ke státnímu rozpočtu. Úplně jinak by mělo být postaveno oslovení k nejvíce prožívanému svátku současnosti, který si řada lidí pamatuje (17. listopad) a něco úplně odlišného například hovořit na Dnu Evropy (9. května). Prezident 28. října použil od každého žánru kousek a výsledkem byl nevyhraněný proslov, navíc relativně dlouhý.
Z prezidentských projevů se začíná stávat slabina Petra Pavla, protože jeho okolí nedokáže vyhodnotit váhu slov. Stejné slovo vyslovené v jiném kontextu může mít úplně dopad. Značně matoucí jsou pak pokusy skupiny lidí v prezidentově okolí o inkarnaci Václava Havla. Část projevů je jakoby psána v havlovské tónině, což jde dlouhodobě proti zájmům Petr Pavla.
Současný prezident má svou nezaměnitelnou osobnost, profil a životní příběh, který lidé většinově přijímají se všemi klady i zápory. Také proto před tři čtvrtě rokem měl v prezidentské volbě o 950 tisíc hlasů více než jeho protikandidát Babiš. Navíc Petra Pavla podporuje řada voličů z vesnic a malých měst, kteří kdysi hlasovali pro Miloše Zemana. Těmto voličům se líbí jeho lidovost, profesní kariéra i jeho image „chlápka odvedle“.
Václava Havla mohla mít řada lidí ráda, ale byl pro ně zvláštně odtažitý, takže se s ním nikdy skutečně neztotožnili. Pokus udělat z Petra Pavla nového Václava Havla nemůže skončit jinak než Pavlovou předsmrtnou mumifikací. Současný prezident by si měl silněji vymezit cestu, kudy chce dál jít, s jakými lidmi a hlavně jakou část osobnosti chce veřejnosti ukazovat.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
