Článek
Každý máme v životě nějaký úkol. Nevíme, jaký si dal Karel Schwarzenberg, rozhodně svým životem a politickým angažmá vrátil podstatné části české společnosti důvěru ve šlechtu jako společenskou skupinu. Europoslanec Alexander Vondra řekl, že do jeho erbu by mělo být vytesáno: Umět žít a sloužit vlasti.
Už první republika se vůči šlechtickému stavu vymezovala. Mělo to dva důvody. Jednak třicet největších šlechtických rodin drželo podstatnou část půdy a lesů, což bránilo dynamičtějšímu rozvoji podnikání a vytváření středního zemědělského stavu. Velká část šlechty sice cítila zemské vlastenectví, ale podporovala habsburský trůn, který z pohledu českých politiků nedával zemím Koruny české dostatečné pravomoci.
První světová válka výrazně urychlila pád habsburské monarchie a šlechta se ze dne na den ocitla v republice, která chápala triádu šlechta, katolická církev a trůn, jako hlavní nositele politiky minulosti. Záhy po vzniku Československa byl přijat záborový zákon, který začal parcelovat velkostatky. Navíc republika zrušila používání šlechtických titulů.
Navzdory tomu, že v době mnichovské krize v září 1938 a dvakrát v následujícím roce české šlechtické rody napsaly a podepsaly Deklaraci české šlechty, kde podporují politiku prezidenta Edvarda Beneše a v roce 1939 Emila Háchu v jejich snaze udržet republiku. Autorem všech deklarací byl právě otec Karla Schwarzenberga.
Výsledkem bylo, že po německé okupaci signatářům deklarací majetek zabavili nacisté. Komunistický režim po únoru 1948 dovedl tyhle tendence do naprosté krajnosti a udělal ze šlechticů občany druhého řádu.
Po revoluci v listopadu 1989 se části šlechty vrátily rodové majetky a šlechta měla plné ruce práce s obnovou vesměs zdevastovaných nemovitostí. V té době se na scéně objevuje vídeňský švihák Karel Schwarzenberg, potomek orlické větve rodu. Zpočátku působí jako externí poradce prezidenta Havla pro kontakt s emigranty vracejícími se do Československa. Na jaře 1990 však trojice nejbližším Havlových spolupracovníků (Vondra, Žantovský, Křižan) přišla s návrhem, aby se kancléřem Pražského hradu stal právě Schwarzenberg.
I když „kníže“, jak se mu v určitých kruzích přezdívá, nebyl žádný excelentní manažer, dokázal chaotické poměry na Pražském hradě výrazně stabilizovat. Tou nejdůležitější předností se ukázalo, že měl kontakty po celém světě a zároveň byl zdrojem dobré nálady a vyrovnanosti. Ani v následujících třiceti letech se nezapíše do politiky nějakou velkou iniciativou, ale dokáže usmiřovat protikladné síly a být nad věcí. To nebylo a není v příliš osobně pojímané české politice zrovna málo.
Vezměte si jakoukoli vypjatou situaci v posledních třiceti letech a spárujte si ji s výroky Karla Schwarzenberga. Zjistíte, že dokázal mít nadhled, vyjadřoval se i do vlastních řad s ironií a lehkostí, která z něj dělá předchůdce influencerů ještě před vynálezem internetu.
Kdysi vyšla kniha výroků exministra zahraničí Jana Masaryka, kterou si lidé kupovali a upřímně se při jejím čtením bavili. Podobná kniha by klidně mohla vyjít i o Karlu Schwarzenbergovi. To bylo možná jeho hlavní zbraní – mohl se mýlit více, či méně, ale vždycky, vždycky přitom zanechal dobrý dojem. Pro někoho možná málo, ale svět se skládá právě z takovýchto drobných útržků, které se vám zapisují do paměti, a vy z nich žijete dlouhou dobu.
Schwarzenbergovský náhled na život můžete získat buďto tím, že zdědíte příjemnou povahu, anebo stojíte na podstavci zajímavých předků. Karel Schwarzenberg měl asi oboje. Zakladatel orlické linie schwarzenbergovského rodu, Karel I. Filip, byl vynikající evropských diplomat působící v řadě zemí. V Paříži mj. navázal úzké vztahy s Napoleonem. Když však Rakousko uzavřelo protifrancouzskou koalici, stal se vrchním velitelem, který Napoleona v roce 1813 porazil v bitvě u Lipska. Takhle bychom mohli pokračovat v pantheonu rodových postav. Úplně někde nahoře však stál jeho otec, významný český heraldik a historik. Navíc skutečný zemský patriot. Kniha by se dala napsat jen z citací, které v posledních třiceti letech pronesl jeho syn.
V době psaní těchto řádek není jasné, kde bude Karel Schwarzenberg pochován. Ať už bude rozhodnutí jakékoli, jisté je, že odejde člověk, pro něhož byl vztah k českému státu něčím mnohem víc než vlastnictvím pasu. Byl to člověk, který definoval ty lepší vlastnosti češství jako humor, nadhled, nepatetičnost a schopnost se dohodnout. Tohle světlo v zapomnění jen tak neskončí.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
Kecy&Politika
