Článek
Důvodem je postavení Martina Kuby v ODS i české politice. Při svém vzestupu z regionálního politika do funkce ministra průmyslu a obchodu v Nečasově vládě se opřel o struktury spojené s jihočeským lobbistou a podnikatelem Pavlem Dlouhým, což mu část veřejnosti nikdy nezapomněla.
Po pádu Nečasovy vlády a jeho odchodu z čela ODS nebyl Kuba nejdříve zvolen stranickým předsedou a následně voliči jeho jihočeská sdružení vyprovodili z budějovického magistrátu i krajského úřadu. Někde tam se ukázala Kubova zarputilost. Rozhodl se, že si druhou šanci poctivě odpracuje. Nejviditelněji se to ukázalo během covidu. Původní profesí lékař nezmatkoval a navrhl plán, jak reorganizovat krizový zdravotnický systém. Lidé cítili, že to má hlavu i patu a následně zvítězil nejen v krajských volbách, ale jeho kandidátka získala opět důvěru i na budějovické radnici.
Kuba přitom dělal jen to, co by měli dělat i další politici – vypracoval racionální program, otevřel kandidátku nestraníkům, řadě žen s autoritou a začal mluvit přirozenou řečí. Stal se tak jedním z mála politiků (Vondra, Marvanová, Zaorálek), kteří dostali druhou šanci.
Zároveň se ukázalo slabé místo jeho povahy. Kuba je rtuťovitý, výbušný a v ODS má pověst specialisty na předčasné výstřely, jimiž si pokazí předchozí práci. Také proto neměl rozhovor v Právu větší ohlas ani v kruzích ODS, ani v těch mediálních. Hodnoceno to bylo ve stylu: Kuba se zase není schopen udržet a ventiluje něco, za co by měl spíš bojovat na stranické půdě. V kruzích ODS navíc získal punc neloajálního člověka.
Také platí staré přísloví, že nikdo není tak bohatý, aby si mohl koupit vlastní minulost. Martin Kuba to pocítil hned poté, co kolem olomouckého krajského úřadu propukla minulý týden aféra, týkající se zmanipulovaných dopravních zakázek. Jejich hlavní figurou se měl stát podnikatel a bývalý regionální politik ODS, Robert Knobloch. Ke Kubově smůle je spolupodílníkem v jedné jeho firmě. Když to Kuba zjistil, poskytl další rozhovor, který byl už o poznání defenzivnější a tváří se, že ho prakticky neznal.
Jestli v ODS v posledních deseti letech existovaly dvě krajské organizace, které jde nazvat toxickými, byly to právě olomoucká, ale i karlovarská. Jména Knobloch a Mraček byla ve fialovské ODS symbolem nefér propojení světa byznysu a politiky. Právě tito dva proto měli uzavřený přístup do celostátních funkcí. Chybou z dnešního pohledu bylo, že se proti nim nezakročilo dříve. S politickou stranou to však je podobné jako s trestně právním řízením. Pokud nemáte proti někomu přímý důkaz, že například manipuloval vnitrostranickými volbami nebo se dopouštěl protiprávních věcí, nemůžete například zrušit jeho místní sdružení. Můžete ho jen kariérně blokovat.
Ve fialovské ODS existují dva povedené precedenty: zrušení největších organizací na Praze 10 a 4, které před více než deseti lety ovládly mafiózní skupiny. Na jejich místě následně vznikly úplně jiné struktury, s jiným personálním složením. O pár let později například Praha 10 patří k nejlépe fungujícím organizacím v celé ODS. Něco podobného dost možná čeká na některé organizace v olomouckém kraji.
Je zde jeden paradox. Téměř před třemi lety spatřil světlo světa tzv. Faltýnkův deníček, v němž se pravá ruka Andreje Babiše rozepisuje o vlivu na výběr veřejných zakázek, například na Olomoucku. V reakci nato udělal olomoucký krajský úřad rozsáhlý audit a zpřísnil proces jejich vypisování. Například se zavázal zveřejňovat všechny nabídky na internetu a oslovovat více firem do soutěží. Navzdory všemu je Faltýnkův deníček v rukou jiných lidí opět aktuální. Je to svědectvím, že některé věci nejde vymýtit, ale jenom minimalizovat. I to není málo.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
Kecy&Politika
