Článek
Ministr Rakušan předložil vládě novelu volebního zákona. Jejím hlavním výstupem je, že zkracuje volby ze dvou dnů na jeden. Stručně řečeno, od roku 2026 se mají volby konat jen v pátek a to od 7 hodin ráno do 22 hodin večer. V návrhu zákona je řada vedlejších ustanovení, ale tohle je to nejvýraznější. Autoři podcastu Kecy a politika si kladou otázku, co vedlo ministra za STAN k tak výraznému zásahu do systému voleb, na jehož průběh si – na rozdíl od situace ve většině zemí Evropy – nikdo výrazně nestěžoval?
Aby zákon měl šanci na schválení, opatřil jej ministr vnitra nálepkou „modernizace volebního procesu,“ a odvolal se na programové prohlášení vlády. To si ovšem pod pojmem „modernizace“ představovalo zavedení korespondenční volby, ale k tomu zatím nedošlo. Navzdory tomu, že vzrůstá počet českých občanů žijících mimo území České republiky, nemáme jako jedna z mála zemí možnost více je zapojit do volebního procesu.
Po sněmovních volbách vláda slibovala, že se korespondenční hlasování pokusí zavést už v době prezidentské volby. Namísto toho přichází s řešením, které uspokojí nanejvýš úředníky z odboru voleb na ministerstvu vnitra, kteří si nejspíš ulehčí práci a stihnou sobotní trhání plevele na zahrádce.
Zkrácení tradičních dvoudenních voleb jde především proti zaměstnaným lidem v produktivním věku, kteří nemohou z nějakého důvodu uvolnit jeden den v práci. Je to přesně ten typ lidí, který přivedl k moci tuto vládní koalici a nedávno si na Pražský hrad zvolil Petra Pavla. Jsme tak svědky pozoruhodného politologického výkonu, kdy vláda si sama voličsky podřezává větev, na níž sedí. V historii toho, čemu se v politologii říká volební inženýrství, je to pozoruhodný jev.
Podle autorů podcastu Kecy a politika je to spíš dalším důkazem nekonečné neschopnosti ministra Rakušana spravovat svůj úřad. Jak už jsme konstatovali před několika měsíci, ministr byl zatčen ministerskými úředníky a nyní jen marketingově prodává jejich nápady, v nichž se odráží jejich profesní zájmy.
Jeden z autorů podcastu, Petros Michopulos, říká, že ani ministrovy odkazy na praxi západních zemí, nejsou přesné. Je pravdou, že v řadě zemí se volí jen jeden den. Následně se však řadu dní volební lístky sčítají. Namísto toho v Česku je sice volební cyklus rozložen do dvou dní, ale následné sčítání jde velmi rychle a je pod kontrolou Českého statistického úřadu. Ale především platí staré pravidlo, že se v podstatných rysech mění jen věci, které nefungují. To však není případ volebního zákona.
Existuje však jedna šance, že by zákon nemusel vstoupit v život. Volební zákon totiž spadá do kategorie tzv. organických zákonů, tedy je něčím mezi normálními a ústavními zákony. K prosazení běžných zákonů je třeba většiny v Poslanecké sněmovně, která zpětně může přehlasovat i veto senátu. K přijetí organického zákona je nutná většina jak ve sněmovně, tak v senátu a poslanci v tomto směru nemohou senátory přehlasovat. I proto je jistá naděje, že zákon nemusí projít, protože senátní většina je mimořádně citlivá na podobné zásahy do volebního zákonodárství. Namísto toho sněmovna je ze své podstaty více nakloněna vycházet vládě vstříc.
V další části se autoři podcastu Kecy a politika zabývají budoucností hnutí ANO, protože se ve středu schází předsednictvo ke zhodnocení neúspěšných prezidentských voleb. Rušno bude především v ostravské organizaci, která je početně největší. Nedávno se zde stal ostravským šéfem hnutí ANO starosta Slezské Ostravy, Richard Vereš, o němž se hovoří jako o nástupci za hejtmana Vondráka. Ten dal najevo, že volil v prezidentské volbě generála Pavla. Je dost možné, že středeční předsednictvo hnutí ANO odstartuje čistky jinak smýšlejících lidí. Zároveň můžeme být svědky dočasného stažení Andreje Babiše z aktivní politiky. Důležité je slovo dočasné, protože strany založené na vůli jednoho člověka nemají šanci existovat bez účasti svých zakladatelů a sponzorů v jednom. O úplném stažení z politiky Andrej Babiš nejspíš neuvažuje.
Už jenom jako perlička na závěr může sloužit vyjádření nového šéfa Úřadu pro kontrolu hospodaření politický stran a hnutí, exposlance Sivery. Naznačil, že by za nadlimitní zapojení do volební kampaně (omezení milión korun pro nepolitický subjekt) mohl dostat pokutu spolek Milión chvilek pro demokracii. Pro autory podcastu Kecy a politika je to další svědectví o pokračující byrokratizaci veřejného života v Česku. Petros Michopulos soudí, že tento přístup kontrolního úřadu vytváří horší situace, než ty, jimž chtěl v dobré víře předcházet.
Nakonec by mohlo dojít k paradoxní situaci. Hnutí Milión chvilek, které odstartovalo volební výměnu v České republice, skončí jako jediný potrestaný účastník voleb. Splní se tak heslo známé z komunistické éry: „Potrestání nevinných, povýšení nezúčastněných a odměnění viníků.“
