Článek
Opatření vlády mají za cíl snížit schodek státního rozpočtu z babišovských 500 miliard korun až na 250 miliard v příštím roce. Je to součást protiinflační politiky a pokus snížit státní zadlužování, které nutí jen v příštím roce český stát platit na úrocích kolem sta miliardy korun. Balíček počítá s úsporou 150 miliard, přičemž třetina má jít ze zvýšených daní a dvě třetiny ze škrtů v různých dotačních programech. Tady někde je jeden z klíčů k tomu, proč čeští potravináři oznámili, že od ledna chtějí zvyšovat ceny až o deset procent.
Posledních dvacet let si největší zemědělci a zpracovatelé vytvořili zvláštní byznysový svět založený převážně na dotacích. To ony určovaly, co se bude sít a obdělávat. Subvence mířily buď od Evropské unie, nebo přímo českého státu. Původ evropských dotací byl v padesátých letech minulého století založen na myšlence, že jejich smyslem je přežití malých a středních sedláků a farmářů, a jejich neopakovatelného vesnického životního stylu. Hlavním tahounem této myšlenky byli francouzští politici.
Problém je, že v Česku venkovský svět jako v sousedním Rakousku nebo ve Francii neexistuje. Už před sto lety zde existovala dominance tzv. šlechtických velkostatků. Po komunistickém převratu došlo k převrstvení polí a soukromých statků do velkých družstev a státních statků. Politika českých komunistů nakonec dokonale vymazala tradici nezávislých sedláků a jejich rodinných usedlostí. Této přetrhané tradice využili po sametové revoluci šéfové velkých kolchozů a postupně ovládli agroprůmyslové komplexy. 34 let po revoluci můžeme konstatovat: šlechtický velkostatek byl nahrazen socialistickým. Namísto dominantních rodin typu Schwarzenbergů, Lobkowiczů a Lichtenštejnů, tu máme rodiny Babišů, Tomanů, Večeřů, Jandejsků a Teplých. Namísto šlechticů máme postkomunistické agrobarony.
Ti v posledních osmi letech vlády Andreje Babiše zažívali naprostou nirvánu. Největší z nich dostávali ročně stovky miliónů korun jako národní dotace z různých programů na inovace a podporu kreativních řešení. Dobře věděli, komu mají být vděčni, a tak před parlamentními volbami většina agrobaronů vsadila na podporu stran jako ANO, SPD nebo hnutí Trikolóra.
Shodou okolností šlo o politické strany, které v roce 2017 podporovaly sporný zákon stanovující povinnost prodávat v supermarketech 85 procent českých výrobků. Šlo o tak flagrantní narušení jednotného evropského trhu, že si majitelé agrokombinátů nemohli myslet, že by jim to prošlo. Proto je pravděpodobnější, že chtěli jenom zastrašit zahraniční prodejní řetězce, aby na svých pultech prodávali víc jejich zboží.
Následně agrobaroni podpořili předvolební akci SPD s názvem Český jarmark a na setkáních s Okamurovými voliči prodávali vejce za dvě koruny. Tyto podseknuté ceny si ještě v roce 2021 vykompenzovali příjmem různých dotačních titulů. Tím přiložili své polínko pod inflační oheň, který přispěl ke zvyšování hladiny cen v Česku.
Úsporný balíček Fialovy vlády spojený se škrtáním dotací pochopitelně dopadl všechny výrobce, včetně potravinářů. Na rozdíl od jiných odvětví se však agrobaroni stali nekorunovanými vítězi energetické a inflační krize posledních dvou let. Jejich loňský souhrnný zisk 28 miliard korun je prozatím rekord polistopadové doby. Jak ale říká investor Warren Buffet: neznám nikoho, kdo má miliardu a nechtěl by dvě. Proto s předstihem oznámili zahraničním řetězcům, že od ledna po několikáté zvýší ceny potravin.
Jeden český ekonom má krásný výrok. Zní: kapitalismus je třeba chránit před některými kapitalisty. Stát si za tím účelem zřídil Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který má chránit volnou soutěž před pletichami některých kapitalistů. Jinak řečeno, má stát na straně zájmů většiny, tedy spotřebitelů. Český protimonopolní úřad po temných letech spojených s šéfy typu Martina Peciny (ČSSD, dnes odborný mluvčí za SPD), nebo Petra Rafaje (ČSSD), získal v čele loajálního státního úředníka Petra Mlsnu, který se do úřadu dostal z moci Andrej Babiše a Miloše Zemana. Tomu odpovídají jeho vyjádření z posledních měsíců. Jde z nich vyčíst jedno: bude celou situaci se zvyšováním cen potravin monitorovat, ale nebude zasahovat. Vychází to z jeho mentálního nastavení a zčásti i možností dosavadní koncepce ÚHOSu.
Řečeno ve fotbalové terminologii: míč není v tuhle chvíli na straně Mlsny, ale vlády Petra Fialy, která může nejen personální výměnou, ale i změnou zákona dát úřadu zadání, které reaguje na současnou situaci s potravinami. Mlsnův úřad víc než dvě třetiny času věnuje prověřování regulérnosti veřejných zakázek. Priority vlády a jejich občanů jsou v posledních dvou letech zcela odlišné. To je výzva.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
