Článek
Slovensko je v posledních dvaceti letech pod systematickou propagandou Putinova Ruska. Na rozdíl od českých zemí je tam mnohem více vazeb ještě z dob komunistického Sovětského svazu. Na Slovensku také byl po rozdělení Československa zrušen lustrační zákon zakazující špičkám minulého režimu a agentům komunistické Státní bezpečnosti pracovat ve státní správě. Taky rezidentura tajné služby KGB zde byla napojena daleko víc na státní struktury.
Na Slovensku oproti Česku je také silnější tradiční slovanský sentiment k Rusku. V části katolických a národoveckých vrstev je vnímání Ruska a Východu obecně pojímáno jako protiklad zkaženého a liberálního Západu. Když se Vladimir Putin ve své řeči na Valdajské konferenci pasoval do role ochránce konzervativních hodnot staré dobré Evropy, bylo to v určitých kruzích Slovenska vnímáno jako pomyslný záchranný kruh před výstřelky kulturních válek na Západě.
Ve skutečnosti šlo o lež desetiletí. Jestliže na začátku století se Putinův režim mohl pozorovatelům ze Západu zdát jako faktor stabilizující ruskou společnost, je minimálně v posledních deseti letech nositelem dvou tendencí. Jednak usiluje o obnovení bývalého sovětského impéria pod jinou značkou. Jak už v roce 1958 napsal rusista Richard Pipes, Sovětský svaz byla poslední velká koloniální říše na světě. Putinův tah na připoutávání bývalých zemí SSSR k Rusku je pokusem o jeho obnovu v jiných poměrech.
Putinův režim ve vnitřní politice také stále více uplatňuje totalitní tendence. Nejdříve na sebe vzal autoritativní podobu a nyní postoupil ještě víc k režimu, který má náběh k všemocnému státu ve stylu Číny. Součástí je aktivní propaganda ke státům, vůči nimž má Rusko své geopolitické zájmy. Jedním z nich je také Slovensko.
Zpět však ke slovenským prezidentským volbám. I když se to z Česka nezdá, hlavní tón nasadit už před více než měsícem svými vystoupeními premiér Robert Fico. Svými několika silnými tezemi typu, že strategií Evropské unie je, aby se na Ukrajině zabíjeli Slované, překlopil všechny ruské myšlenkové mřížky do slovenských poměrů. Tím nastolil válečnou atmosféru, kdy řada lidí fyzicky cítila, jak jejich děti a vnuci opět rukují na východní frontu. To nakonec rozhodlo volby ve prospěch expremiéra Pellegriniho.
Mohli bychom obsáhle mluvit o zvláštnostech druhého kola slovenských prezidentských voleb. Mohli bychom mluvit o dramaticky vyšší volební účasti v maďarských obvodech, mohli bychom mluvit o zbytečném triumfalismu Bratislavy při vyhlašování výsledků prvního kola, mohli bychom mluvit o rozděleném hlasování katolíků na Oravě a Spiši, mohli bychom mluvit o některých přešlapech protikandidáta Korčoka.
Všechno podstatné se však odehrálo na ose Putin - Fico. Slovenský premiér si může myslet, že získáním další ústavní funkce pro svého stoupence, senzačně zvítězil. I kdybychom to připustili, museli bychom říct, že vyhrál v šatech Vladimira Putina. To se jednou musí obrátit proti němu samotnému.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
