Článek
Znamená prohlášení Andreje Babiše, že vláda Bohuslava Sobotky, v níž byl před rokem 2018 ministrem financí, „okrádala naše důchodce?“ Současná vládní koalice svým opatřením chtěla zmírnit neudržitelný růst penzí až na dnešních padesát procent průměrného platu. Vzhledem k tomu, že jen za první půlrok letošního roku se vybralo o 40 miliard méně, než se na důchody vydalo, to není nepodstatná věc. I tak bude schodek na penzijním účtu v minusu desítek miliard. Tomu se totiž říká mezigenerační solidarita, která však nesmí překročit určitou mez a ohrožovat rovnováhu veřejných financí.
Kdybychom chtěli být stejně demagogičtí jako Andrej Babiš, museli bychom namítnout, že v Česku dochází k okrádání lidí v aktivním věku, kteří právě teď budují naši zemi. To však veřejně nikdo neříká, protože stále ještě je společenská shoda na tom, že mladá a střední generace svými sociálními odvody hrají důchody seniorům. Ještě nikdy v polistopadové historii však tato solidarita starých s mladými nebyla vystavena takovému tlaku.
Hlavním důvodem je sázka Andreje Babiše na jednu konkrétní voličskou skupinu – důchodce, kteří žijí téměř výhradně z prvního pilíře průběžného důchodového systému. Dnes je to šedesát až sedmdesát procent důchodců, kteří volí hnutí ANO, které se přeměnilo v první seniorskou politickou stranu v Evropské unii. Má to své obrovské důsledky přesně v duchu zákona o akci a reakci.
Za rok a půl Fialovy vlády, která v oblasti penzí jela podle podle převzatého modelu výpočtu penzí převzatého do minulé vlády, došlo k jejich rekordnímu nárůstu až na padesát procent průměrné mzdy. Naopak ve „zbytku“ společnosti vlivem inflace došlo k zápornému růstu reálných mezd. Stále více lidí v produktivním věku se proto ozývá s otázkou, proč v době inflace nenesou stejnou zátěž všechny společenské vrstvy?
Souhrnně řečeno, tyhle debaty o tom, kdo „je okrádán“ nebo kdo na „koho doplácí“ jsou zbytečné a hlavně společensky destruktivní. Jsou zde nějaké veřejné finance, které jsou v těžké nerovnováze, takže spíš hledejme šetrný model jak vybalancovat potřeby různých společenských vrstev. Babišovsky stavět staré proti mladým je cesta ke generačnímu rasismu a přeměně stran ve formace založené na hájení finančních zájmů lidí z určitých věkových skupin. To by se rovnalo politické válce mezi generacemi.
Minulý týden sněmovna rovněž hlasovala o řádných a předčasných důchodech. A zase: po minulé vládě vznikl vzoreček přepočtu, který koncem roku 2022 vedl k tomu, že jít do předčasného důchodu bylo fakticky výhodnější než do řádného. Nepozornosti této vlády využili desetitisíce lidí, což mohlo znamenat neočekávaný propad až deset miliard korun. Pokud by poslanci tuto část neopravili, mohlo by dojít k opakování celé věci s dopadem na celé veřejné finance.
Česko už dnes je raritou, protože do předčasného důchodu chodí tolik lidí, že průměrný věk při odchodu do penze v obou termínech dohromady je 61,4 roku. Nejde o to, jak je to v jiných zemích, kde odchod do důchodu je v průměru v 65 a více letech. Jde o to, jestli veřejné finance takovou zátěž unesou. Vzhledem k dynamice nárůstu deficitu státního rozpočtu je jasné, že nikoli. To by měla být základní věc při uvažování o politice.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
Kecy&Politika
