Článek
Co takhle jako na provokatéra, který odmítal hrát sjednocující prezidentskou roli, a nakonec připomínal opilého ruského mužika, který se volební lstí dostal do tradičního sídla českých panovníků? O těchto a dalších věcech pojednávají autoři politického podcastu Kecy a politika.
Miloš Zeman v obou funkčních obdobích odmítl přijmout roli prezidenta, jak ji definuje česká ústava. Namísto sjednocování rozdělené české společnosti byl tím, kdo vyostřuje debaty a vyvolává vášně. Jinak řečeno, Zeman se stále choval jako stranický politik a odmítl hrát part prezidenta v zastupitelské demokracii. Častěji svým aktivismem připomínal alternativního premiéra.
Ruku v ruce s tím šel způsob, jak odvrhl tradice prezidentského úřadu – nezahajoval Pražské jaro, nechodil do Národního divadla na Mou vlast, neměl projevy ke státnímu svátku 17. listopadu, zrušil novoroční projev hlavy státu, vyznamenával podivné představitele veřejného života a nerespektoval řadu ústavních zvyklostí, které označil slovem idiocie.
Geopoliticky zvolil mylnou orientaci na Rusko a Čínu. Jeho setkávání s ruským a čínským prezidentem, plány na obrovské investice českých podnikatelů v Rusku nebo naopak Číny v Česku se nikdy neuskutečnily. Svou politikou uspokojil jen malý okruh svých sponzorů. České republice jako zemi jeho angažmá nic nepřineslo. Navíc, obě země se Rusko a Čína se dnes strategicky vzdalují Západu, takže šlo o sázku, která nepřinesla zemi aktuální zisky, ani výhody budoucího spojenectví.
Prezident Zeman rovněž celá léta vedl neproduktivní spory s civilní kontrarozvědkou (BIS), která dlouhodobě prověřovala jeho okolí s podezřením na vazby na nepřátelské země. Zeman tyto spory nepochopitelně ventiloval na veřejnosti a nespravedlivě snižoval kredit BIS v očích veřejnosti.
Miloš Zeman měl rovněž velmi kreativní přístup k výkladu ústavy. A to počínaje jmenováním vlád, ministrů, profesorů, soudců a členů bankovní rady. Velmi často se svými rozhodnutími dostával mimo ústavu, což je pro prezidenta samo o sobě skandální.
Snad celých deset let se objevovala tvrdá kritika jeho spolupracovníků, kteří vytvářeli na Pražském hradě paralelní struktury. Ať už šlo o vytváření zahraniční politiky nebo vstupování do veřejných zakázek v Lesní správě Lány. Jejímu šéfovi musel nakonec dát milost, protože byl odsouzen k nepodmíněnému odnětí svobody za svévolné zasahování do tendrů. Část Zemanových lidí z Kanceláře prezidenta republiky také v posledních týdnech dělá bez ohledu na končící mandát neuvěřitelné čistky uvnitř Správy pražského hradu a v dalších institucích. V čele jsou navíc lidé, kteří nemají příslušné bezpečnostní prověrky.
K pozitivům Miloše Zemana v jeho funkci bude patřit způsob, jak dokázal komunikovat se svou voličskou skupinou a poctivě objížděl krajská setkání. Tím ukázal směr Andreji Babišovi a dalším politikům. Prezident také nikdy nezpochybňoval naše ukotvení v NATO a podporoval mise do Afghánistánu a jiných zemí. Na velitelských shromážděních rovněž tlačil na modernizaci armády a hlavně nákup dronů. Jako jeden z mála evropských politiků stál za spojenectvím s Izraelem, přestože ani jemu se nepodařilo přenést české velvyslanectví do Jeruzaléma.
Spor o dědictví Zemana-prezidenta bude pokračovat. Podcast Kecy a politika se k tomuto tématu ještě vrátí. Celou nejnovější epizodu si můžete poslechnout na Spotify a Apple Podcasts.
Autor: Bohumil Pečinka
