Článek
Byly doby, kdy byl nekorunovaným králem Valašského Meziřící, než ho nahradil Andrej Babiš se svou chemičkou DEZA. Tohle město však dostal na mapu Evropy hned po revoluci Fiala, když s Mňágou vydali album Made in Valmez. Byla to deska, která byla později v časopisu Rock and Pop vyhlášena za české album desetiletí. Mimochodem, produkčně se na ní podílel také tehdy dvacetiletý Petros Michopulos. Hláška z písně Made in Valmez („Nic mi není přitom melu z posledního, těžko říct o tom něco konkrétního“) se stala legendární a přebírá ji už třetí generace.
Petr Fiala je současně neuvěřitelně inspirativní člověk. Je to takový neúnavný hledač smyslu, který své objevy pravidelně trousí v textech Mňágy. Je fascinující chodit na jejich koncerty a vidět, jak na parketu pod pódiem jsou stále lidé ve věku patnáct až osmnáct let. Byli tam před pětatřiceti lety a jsou tam i dnes. Do značné míry je to zásluha fialovských textů, které vyjadřují existenciální životní pocit, který je nadčasový.
Na téhle poprockové skupině je zajímavá jedna věc. Devětadevadesát procent skupin se po deseti letech stává revivalem na sebe samé. Mňága však z nějakého hodně záhadného důvodu stále svou hudbu posouvá, o něco usiluje, neustále se vyvíjí. Krásně se to dalo poznat během covidu, když každý týden dělali online koncerty pro své fanoušky a drželi se zásady: co týden, jedna stará přehraná deska. Každý mohl vidět, kolik hitů za ta léta nejen napsali, ale že je mezi nimi rozdíl třeba dvaceti let. Jinak řečeno, Mňága není skupina jedné dvou desek, které pořád ohrává.
Možná hlavním důvodem, proč jsou ještě stále tady, je zarputilost, s níž chtějí hrát. Když v době covidu se většina skupin stáhla do ukřivděné polohy, rozjela Mňága sérii koncertů na střeše nedostavěného mrakodrapy nebo ve svém studiu. Trvali na tom, že jsou to koncerty a svým příznivcům nabízeli vstupenky, které oni – z loajality – kupovali. Díky tomu Mňága nejen přežila, ale posílila vnitřní soudržnost.
Základem úspěchu, kromě písniček, je silná komunita, která Mňágu podporuje. Dnes sahá od včerejších studentů a dnes lidí z byznysu, až po současné středo- a vysokoškoláky. Mňága se nestydí na Hithitu pravidelně žádat o peníze na natočení desky a pravidelně se je dostává. S loajalitou fanoušků je na tom podobně jako Jaromír Nohavica. S tím rozdílem, že Petru Fialovi a dalším v kapele je jasné, kdo je v současné válce na Ukrajině okupant a kdo napadený. Nicméně politika není tím, na čem kapela staví svou identitu. Tou je věčné hledačství smyslu. Prostě i „cesta může být cíl“, jak zpívá Petr Fiala v jedné písničce.
Bohumil Pečinka, Petros Michopulos
