Článek
Pokud si cizinec neznalý českých poměrů přečte bod jedna (otevírání Hradu veřejnosti) a bod tři (dodržování pravidel v prezidentské kanceláři) musí se zeptat: a do téhle doby se dělo co?
Je to už obehraná písnička, ale musíme ji zopakovat: Petru Pavlovi se stačí chovat normálně a dodržovat zákony, a už to mu přinese kladné body. Je to tak, v konfrontaci s provokativní a neprůhlednou prezidentskou praxí Miloše Zemana, působí i Pavlova deklarovaná normalita jako svěží závan nových pořádků.
Poslední epizoda podcastu Kecy&Politika zde:
Podobně musí působit věta v bodě dva, kde říká, že „zavedu systém pravidelných brifinků pro média, kde získají odpovědi na všechny otázky k programu prezidenta a připravovaným krokům.“ Přesně tyhle věci prezident Zeman nikdy nepraktikoval. Jeho předchůdci, Havel a Klaus, jen omezenou dobu a nakonec se ve většině případů nechali zastupovat svými mluvčími. Jestli tohle chce prezident prosadit, bude to malý krok pro lidstvo, ale velký pro česká média a lepší informovanost.
Jedním z dalších bodů je zvyšování politické kultury v zemi, například organizováním kulatých stolů k věcem jako důchodová reforma, nebo zavedením pravidelných schůzek s premiérem a šéfem opozice. Skvělá iniciativa, v níž může osvědčit svou diplomacii. V českém, názorově vyhroceném prostředí, si prezident stanovil hodně těžký úkol.
Poslední epizoda podcastu Kecy&Politika zde:
Hlavní riziko se jmenuje způsob fungování týmu poradců. Už Václav Havel sklouzával svého času k vytváření alternativy ke Klausově vládě, a jeho nástupce Klaus zase asistoval u pádu vlády Mirka Topolánka. Jestli Petr Pavel nám v osmi bodech chtěl představit civilní pojetí prezidentské funkce, měl by svůj tým koncipovat výhradně jako servis pro svoje rozhodování. Nikoli jako stínovou sestavu k Fialově vládě. Právě Pavlovi jde věřit, že on to přímo nechce. Ambice poradců sedících ve starobylém hradu českých králů jsou však nekonečné, to jsme poznali už u jeho předchůdců.
Poslední bod nese název Zodpovědné jmenování ústavních soudců. Petr Pavel včera zveřejnil podrobnosti systému, jak vybírat nové ústavní soudce. Chce oslovit 23 právnických organizací a od nich dostat nominace. Následně zasedne šestičlenná komise, která tyto návrhy posoudí. Je však výhradně na Petru Pavlovi koho navrhne senátu ke schválení. To by měl být základní přístup prezidenta republiky i k jiným nominacím a návrhům. To on má od občanů mandát, a proto on musí rozhodovat. Jeho poradci jsou více či méně kvalifikované podržtašky. Nejsou ani ministři, ani poslanci, jejich úkolem je dělat podklady, jichž se prezident může a nemusí řídit. Vždycky, když prezidentovo okolí přeroste hlavu státu, končí to konfliktem ústavních institucí. To je asi tak poslední, co bychom v dnešní situaci potřebovali.
Kecy&Politika
