Článek
Nového prezidenta budeme za pár let hodnotit nejen za jeho projevy a vzornou reprezentaci, ale i za způsob, jak se postaví k pravomocím, které mu dává ústava.
Ještě v době československé republiky měl Václav Havel ústavou dané právo navrhovat zákony. Poslanci jeho legislativní návrhy nemuseli schválit, což často také dělali, ale právo měl. Do ústavy České republiky se tato pravomoc nedostala, ale výměnou za to může hlava státu vetovat zákony. I když slovo vetovat není to pravé, protože Poslanecká sněmovna může prezidenta nadpoloviční většinou hlasů zase přehlasovat.
Když má však prezident vysokou autoritu, jak dnes Petr Pavel, mohou mít jeho impulsy a návrhy, které předkládá politickým stranám, větší naděje na schválení, než kdysi za jeho předchůdce Havla. Jedním z takových podnětů se má stát návrh, abychom přistoupili k elektronickým volbám na všech stupních. Zpočátku pro lidi v zahraničí a nakonec pro všechny voliče. Tento jeho výrok z průběhu debaty na Colours of Ostrava vzbudil zájem médií a spíš ostražité reakce politické scény. Z jejich strany nejde ani tak o principiální odmítání, jako o neschopnost už dnes digitalizovat řadu jiných a méně složitých funkcí státu.
Velký potlesk publika v ostravském Gongu se prezidentovi také dostalo poté, co řekl, že by se nebránil amnestii pro lidi odsouzené za pěstování konopí. Otázka byla položená tak, jestli by v případě regulace trhu s konopím, o němž uvažuje většina stran vládní koalice, zvážil setrvání desítek lidí v českých věznicích. A to jen proto, že se dopustili trestných činů, které by tímto zákonem měly být fakticky do budoucna legalizovány.
Možná největší systémový úkol však Petr Pavla čeká v souvislosti s milostmi. Miloš Zeman se tímto výsostným prezidentským právem odmítl zabývat a delegoval odpovědnost na ministerstvo spravedlnosti. Nový prezident by si všechny žádosti chtěl vzít zpět na Pražský hrad a utvořit komisi specializovanou na posuzování případných justičních pochybení nebo návrhů na milost z humanitárních důvodů. To bude sám o sobě obrovský výkon.
Sporný je celkový statut českého prezidentství. Politolog a profesor Stanislav Balík o tom napsal: „Skutečnou republiku nemáme. Máme inkarnaci starého českého státu, v jehož čele shodou okolností stojí přímo volený prezident. …Klidně by mohl být i voleným králem. Ne proto, že by to chtěl, ale že to od něj očekáváme.“
Tohle monarchistické pojetí role prezidenta v občansky pojaté republice by se podle Petra Pavla dalo překlenout tím, že se bude snažit reprezentovat pokud možno většinu zájmů společnosti. A nejen to, taky sjednocovat rozdílné pohledy a přístupy, které se z hlediska stranického pojetí politiky zdají často nesmiřitelné. Jedním z důležitých iniciativ v tomto duchu bude, že obnoví starou tradici novoročních projevů prezidenta republiky, kterou odstranil prezident Zeman. Spojit většinu české společnosti při sledování projevu hlavy státu je přesně to, co vytváří společné zájmy a postoje, i když s nimi nemusí všichni souhlasit.
Nic neilustruje sebepojímání prezidentské funkce jako jiný jeho výrok. Historici odnepaměti přisuzují panovníkům různá přízviska. Kníže Boleslav byl například pro řadu školáků spojen se slovem ukrutný. Pro předchozí hlavu státu by se hodilo přízvisko Miloš I. Mstivý. Na otázku, jak by chtěl být zapsán do historie, odpověděl prezident na besedě v ostravském Gongu slovy: „Petr I. Pohodový.“ Vzhledem ke spornému odkazu některých z předchozích jedenácti prezidentů to vůbec není malá ambice, i když není prvoplánově politická.
Bohumil Pečinka
Kecy&Politika
